Mlýn v Uhříněvsi

O budově starého mlýna v Praze-Uhříněvsi se dochovalo poměrně hodně písemných údajů, ale přesto se historici zabývající se místními dějinami přou o to, čím byl mlýn původně. 

Jedna skupina autorů tvrdí, že mlýn byl původně vodárnou založenou kolem r. 1310, která zásobovala dřevěným potrubím zámek Průhonice, druhá uvádí, že na místě mlýna stávala předtím tvrz. 

Přikloníme se ke druhé variantě, protože pokud by mlýn byl kdysi vodárnou, musely by se v něm zachovat románské nebo gotické stavební prvky. Ty se při rekonstrukcích nikdy nenašly. 

Někteří autoři také tvrdí, že objekt byl opravdu mlýnem původně. Ale podle stavební dispozice je zřejmé, že budova byla na mlýn adaptována. Obvodová zeď byla probourána, aby majitelé dali netypicky vodní kolo dovnitř budovy. Věž byla podkopána pro odtok vody. Tehdy zdivo věže popraskalo tak, že jsou v něm vidět svislé trhliny, ale ty byly posléze stabilizovány. Úpravy majitel nenechal provést příliš odborně, protože průrazy nemají zaklenutí, což by se při budování mlýna jakožto novostavby na zelené louce určitě nestalo. 

Takže čím byl mlýn původně? A kdo a kdy ho nechal postavit?

Všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že noví vlastníci panství Lichtenštejnové nechali někdy ve druhé polovině 17. století vystavět renesanční tvrz. Na mapě z roku 1715 neznámého autora budova zakreslena je. Není ale u ní značka obvyklá pro mlýn, nýbrž je tam nakreslen praporec na věži. 

Zato na mlýnském kole se dodnes zachoval čitelný letopočet 1727, můžeme tedy předpokládat, že v tomto roce byla tvrz přestavěna na barokní mlýn. Na mapě M. Čermáka z r. 1806 už mlýn nakreslen je, dokonce má i číslo popisné 19. Jaké dědičný nájemce je uváděn Václav Žilák.  

Pro provoz mlýna byla využívána pouze hlavní budova a věž byla využívána zřejmě pouze jako sklad obilí. Přesto, že věž byla udržována jen málo, naštěstí se během historie nezřítila. Obě části mlýna ale mají shodné stavební prvky, takže lze předpokládat, že jsou stejně staré, ačkoli mnozí autoři uvádějí, že věž je starší. V hlavní budově existují spíše stopy po existenci tvrze než mlýna (černí kuchyně, křížová klenba). 

Roku 1875 místní malíř Jindřich Bubeníček zachytil mlýn v původní podobě na akvarelu. Dobře udělal. Brzy poté budovu koupila Spolková rolnická továrna na cukr v Uhříněvsi a provedla přestavby. Nechala odstranit renesanční detaily, např. ostění oken a mohutný portál z červeného pískovce. Původní volutové štíty byly přestavěny na rovné a byl zhotoven nový, vyšší krov. Ve mlýně bydlel pracovník cukrovaru, ale stavba začala chátrat. Po I. světové válce už se v něm nemlelo, jen občas do r. 1920 byl využit pro šrotování obilí. 

Za 2. světové válce v budově pracovala vulkanizační dílna. Před válkou i po ní fungovaly v budově dva byty, které v 60. letech 20. století převzala obec. 

R. 1966 budovu se značnou dávkou štěstí a levně koupil soukromý majitel akad. arch. Pavel Pirkl a jeho žena Karolina.  32 let ji opravovali. 

Nechali vyměnit krovy v hlavní budově i ve věži, nově rozvedli vodu a elektřinu, kanalizaci, opravili nebo postavili trámové stropy, které např. ve věži vůbec nebyly. Na věži vybudovali dřevěnou nástavbu. 

Dům má dispozici podle roku 1875, jen novější části byly místy odstraněny, např. zakrytí náhonu, ale z větší části jsou historické prvky ponechány, např. vstupní terasa se schodištěm. Okny byla sice již před rekonstrukcí zvětšena, ale nový majitel je nechal zmenšit alespoň opticky, kdy zdivem imitoval původní kamenné ostění. Po přestavbě vynikly obnovené volutové štíty, které dříve byly jen přizděny, takže nebylo třeba je stavět znovu, jen ubourat. 

Náhon v okolí mlýna teče dnes pod zemí, na povrch vstupuje jen pod mlýnským kolem uvnitř objektu. 

Voda z rybníku Nadýmač odtéká korytem, který se za městem opět vtéká do Říčanského potoka, odkud byla voda pod rybníkem Velká Vodice odvedena.

Přiznejme, že výše uvedená fakta nezapadají do skutečností uváděných např. na serveru vodnimlyny.cz. Tam se praví, že už r.  1621 byl místní mlýn oceněn a zkonfiskován po bitvě na Bílé hoře majiteli Albrechtu Janovi Smiřickému ze Smiřic. Mlýn měl tehdy 2 mlýnská kola. 

V inventáři z r. 1654 se mlýn uvádí jako nefunkční. Tehdy byl zabrán majiteli Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna. 

V uhříněveské matrice se r. 1657 uvádí nejstarší známý mlynář Václav Havránek s manželkou Annou.

Autor webu vodnimlyny.cz dochází k závěru, že r. 1727 byl rok zásadní přestavby již existujícího mlýna, nikoli přestavby z tvrze na mlýn. Tehdy dle něj došlo k podkopání věže. 

Tak si vyberte....

Starý mlýn není veřejnosti přístupný. Zvenku si jej lze prohlédnout jen velmi omezeně, protože od silnice je oddělen neprůhledným plotem a zelení. 

Podle:

Praha, 27. 12. 2025

Starý mlýn | Vodnimlyny.cz, 27. 12. 2025

https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-stary-mlyn-v-uhrinevsi-95373, 27. 12. 2025