Stránská skála

Stránská skála je jedna z nejcennějších geologických, paleontologických, archeologických a botanických lokalit České republiky a také místo se zajímavým výhledem. Lidé se na Stránské skále objevovali už od dávné paleohistorie. V nejnovější době jí uštědřili poměrně kruté rány, ale zdá se, že nakonec nastal mezi člověkem a přírodou na Stránské skále smír.

První dojem na vysoce ceněnou národní přírodní památku nevypadá. Návštěvník vyleze na zhruba 50 m vysoký kopec, z něhož se mu nabízí nevšední rozhled. Dole přehlédne rozlehlé průmyslové areály Zetoru a brněnské spalovny odpadů. Za nimi se rozprostírají obří paneláková sídliště Líšeň a Vinohrady s barvičkami fasád, o nichž nevíme zda jsou krásné, sporné nebo ošklivé. Dojem dokresluje hlukové pozadí města, především pak z nedalekého dálničního přivaděče. Sem tam narazíte na stopy vandalů, nejčastěji part, které si národní přírodní památku pletou s místem pro mejdan.

Přesto pozitivní nálada převažuje. Už když se turista podívá severním směrem a zahlédne Hády, nejjižnější výběžek Moravského krasu, sice rozervaný jizvou velkolomu, pak každého napadne, že pravá příroda musí být nedaleko. A že vápence v lomech na Stránské skále by mohly mít něco společného s vápenci Moravského krasu. V dalším výkladu si ukážeme, že pravá příroda na Stránské skále existuje měrou vrchovatou, ale že je původem geologicky mnohem mladší než ta, kterou obdivujeme na Hádech a pak severně od nich.

Geologie a archeologie

Stránská skála je izolovaný ostrůvek jurských vápenců. Zdejší vápence z doby druhohor, jury, se v moři usazovaly v době, kdy jen pár kilometrů severně devonské vápence už existovaly. Rozsah jurského moře je doložen usazeninami z oblasti mezi Bedřichovicemi a Šlapanicemi (Švédské šance), na polích u Brna-Ořešína, u Medlova a Moravských Bránic. Ostatní jurské usazeniny se buď nepodařilo prokázat nebo jsou odneseny erozí. Stránská skála je jejich nejvýraznější, reprezentativní zbytek.

Určitým štěstím pro přírodovědce byla skutečnost, že město Brno se živě zajímalo o vápence ze Stránské skály k použití jako stavební kámen nebo k pálení vápna. Těžilo se tu od 12. stol. do r. 1925. A tak na severním až severozápadním úbočí kopce vznikl velmi zajímavý, až 60 m mocný, zajímavý profil. Co ukazuje?

Odborníci se na nás nebudou zlobit, když použijeme starší, poněkud zjednodušující pohled.

V dolní části profilu vidíme korálové vápence s rohovci, ve střední části pak asi 4 m mocnou, ukloněnou vrstvu krinoidových vápenců (= s lilijicemi) a nahoře pak masívní vápence s rohovci. Zlatá doba sběru zkamenělin z doby těžby je ale tady už minulostí. Dnes tu nejčastěji najdeme zbytky lilijic a za opravdovými nálezy musíme do muzeí a depozitářů. Tam najdeme všechny zástupce jurské mořské fauny, která se na Stránské skále vyskytovala: dírkovci, koráli, červi, mechovky, ramenonožci, mlži, plži, hlavonožci (amoniti, belemniti), ostnokožci (ježovky, lilijice, hvězdice, sumýši, hadice), desetinozí korýši. Zatímco svrchní a horní horizont ukazuje na usazování v hlubokém moři, střední horizont se usazoval v době, kdy moře bylo mělké.

Jurské vápence během geologického vývoje stačily zkrasovět. Na Stránské skále vznikaly dutiny, krasové kapsy a jeskyně. Nejdelší z nich je 60 m dlouhá, ale není veřejnosti přístupná. Dutiny byly nalezeny mj. těžbou v lomu a také za II. světové války, kdy bylo vyraženo několik set metrů tunelů pro podzemní továrnu Flugmotorenwerke Ostmark a objekty protivzdušné ochrany. Z 60. let 20. století pochází funkční protiatomový kryt.

Do krasových kapes byl vodou zanesen materiál, který se stal vděčným pro studium života na skále. Zajímal paleontology i archeology. Vědci tu našli 70 druhů savců, 68 druhů ptáků (převážně vodních), 64 druhů plžů, 19 rodů dřevin, 35 rodů bylin a další. Mezi nejdůležitější patří nálezy nástrojů ze zdejších rohovců a ohniště patřící druhu Homo sapiens heidelbergensis, kosterní zbytky šavlozubé kočkovité šelmy Homotherium moravicum, medvěda, zmije růžkaté, vlka, hyeny, mamuta, koně, velebobra, všechno až 600 000 let starých. Všimněte si, že po vzoru seriózní vědy jsme v tomto textu zdrženlivější.

Nepíšeme o nejstarším doloženém používání ohně ve (střední) Evropě ani o nálezu šavlozubého tygra. Z mladších vrstev pocházejí nálezy velmi starých kultur (bohunicién, aurignacién, epigravettién) a kultur z holocénu.

Botanika a zoologie

Na Stránské skále nacházejí vynikající podmínky k životu různé formy stepi (traviny a byliny) a křoviny a dále druhy, které rostou na skalnatých svazích a vůbec jim nevadí, že se jedná vlastně o skály lomové, tedy založené člověkem. Setkávají se tu druhy pocházející ze severu s druhy panonskými. Zvláštní postavení má nebývale vysoký výskyt koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), lněnky rolní (Thesium arvense), ze živočichů pak kudlanky nábožné (Mantis religiosa), netopýra velkého (Myotis myotis) a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Pak je dále zaznamenáno 578 (!) druhů rostlin, přičemž vzhled kopce se liší podle roční doby, kdy jej navštívíme. Návštěvu doporučujeme od poloviny dubna do poloviny června.

Na jaře v křovinatých partiích bílé květy patří zapalici žluťuchovité (Isopyrum thalictroides), modře se skví jaterník podléška (Hepatica nobilis) a také zahlédneme květy dymnivky duté (Corydalis cava). Ale ve střední části na stepi už rostou koniklece velkokvěté (Pulsatilla grandis), přímo jako bílomodrofialová oka, skrz něž vidíme příchod jara do blízkého města i do přírody. Mezi konikleci zahlédneme mochnu písečnou (Potentilla arenaria), netřesk střešní (Sempervivum tectorum), rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník ostrý (Sedum acre). V trhlinách na skále vykvétá pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea).

V pozdějším jaru a v létě můžeme pozorovat např. bělozářku větévnatou (Anthericum ramosum), len tenkolistý Linum tenuifolium), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), svízel syřišťový (Galium verum), šalvěj, kavyly a další.

Mnoho botanických druhů patří mezi zvláště chráněné nebo ohrožené.

A co živočišná říše?

Pochopitelně odpovídá biotopu stepi a skal.  Z hmyzu zde žije silně ohrožený přástevnik svízelový (Claetis maculosa),  zavíječ Anania funebris, nesytka čistcová (Chamaesphecia dumonti), vřetenuška pozdní (Zygaena laete), okáč kostřavo­vý (Hipparchia arethusa) a další. Na jediném místě v ČR se zde vyskytuje nově popsaná klíněnka Phyllonorycter eugregori. Z blanokřídlých se můžeme setkat s teplomilnými druhy samotářských včel.

Z obratlovců uveďme tato: sle­pýš křehkým (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), krutihlav obecný (Jynx torquilla), žluva hajní (Oriolus oriolus), žluna zele­ná (Picus viridis), lejsek še­dý (Muscicarpa striata), ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a bramborníček čemohlavý (Saxicola torquata).

Na Stránské skále dbejte osobní bezpečnosti. Nevcházejte na okraje svahů, do štol a jeskyní.

Podle:

Mejzlík, Z. (1988): Geologické poměry okresu Brno-venkov, Okresní pedagogické středisko Brno-venkov, s. 26

http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/brno_stranska/brno_stranska.html, 20. 2. 2014

http://botany.cz/cs/stranska-skala/, 20. 2. 2014

http://www.kafelanka.cz/mista/sklad.php, 20. 2. 2014

http://www.brnonadlani.cz/co-ukryva-stranska-skala.html, 20. 2. 2014

http://lokality.geology.cz/784, 20. 2. 2014

http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPP_stranska_skala_cz, 22. 2. 2014