Kostel Jména Panny Marie ve Křtinách

Křtiny severně od Brna a okolí byly územím, jehož historie je těsně spjata s premonstrátskými mnichy, územím, které přinejmenším od r. 1237 patřilo zábrdovickému klášteru (dnes jsou Zábrdovice součást Brna, klášter byl založen r. 1209).

Čelní představitelé kláštera měli hlavní podíl na vzniku jedné z nejlepších barokních staveb na území dnešní ČR. Jak k tomu došlo?

Víme, že již r. 1299 patřily Křtiny k významným střediskům duchovního života. R. 1321 daroval Jindřich z Lipé zdejšímu kostelu P. Marie les a mlýn.

Husitské bouře znamenaly pro zdejší kraj utrpení a traduje se, že husité zde pobořili ženský klášter a že zavraždili s výjimkou tří všechny řeholnice. K podobnému tvrzení neexistuje žádný dobový písemný záznam, tuto událost popisuje až r. 1663 zábrdovický mnich Martin Alexandr Vigsius ve svém díle "Valis baptismi alias Kiriteinensis…". Tak vznikla zajímavá legenda. Přidáme-li osobitou polohu Křtin, kult mariánského poutního místa, máme pak předurčení náboženské tradice na další staletí.

Na místě dnešního chrámu existovaly dva kostely – tzv. český a německý. Ani u jednoho z nich není známo datum založení.

Český je zmiňován r. 1299. Byla to malá románská stavba. Ve 2. polovině 17. století byla přestavěna. V tomto kostele byla poutníkům ukazována socha Panny Marie Křtinské. R. 1661 u kostela přibyla kněžská rezidence.

Německý kostel byl gotický, rozlehlejší a byl vystavěn, jak už název napovídá, pro německy hovořící poutníky. Byly zde vystaveny relikvie přinesené z Říma a části ostatků svatých.

V l. 1652 – 53 (tedy těsně po třicetileté válce, poté, kdy Křtinami prošla švédská vojska, aby pobořila Nový hrad a zničila zde vzácné listiny vážící se k historii Křtin) za opata Godefrida Oleniuse došlo nejprve k přestavbě německého kostela a v l. 1657-8 k rozsáhlému přebudování kostela českého. V té době se obliba poutního místa ve Křtinách stále zvyšovala. Počet poutníků se odhadoval až na 50 – 60 tisíc ročně. Oba kostely nestačily novému náporu.

Engelbert Hájek, opat  v l. 1695 – 1712, který získal vedení kláštera po svém rozhazovačném předchůdci, konečně mohl začít s plánováním výstavby velkého monumentálního kostela, který by byl dobře zasazen do krajiny, respektoval mariánský kult a současně „zvládl“ co největší množství poutníků. Opat kláštera ze Žďáru Václav Vejmluva doporučil na Moravu architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela, který byl tehdy na vrcholu tvůrčích sil a který předtím ve Žďáře vystavěl kostel na Zelené hoře (dnes památka UNESCO).

Santini nejdříve na objednávku zábrdovických mnichů zpracoval projekt rezidence a kostela v Jesenci a poté se pustil, hned v několika variantách, do projektu chrámu Panny Marie ve Křtinách. Počítal se zbouráním obou současných kostelů, českého i německého, se zrušením hřbitova i hřbitovní kaple. Velmi pravděpodobně docházelo na přání zábrdovických mnichů k četným úpravám projektu, ale jisté je, že Santini navrhl rozsáhlý světlý chrám s velkou kopulí a dvěma věžemi v průčelí. Po stranách měly stát dvě kaple sv. Anny a sv. Josefa spojené s chrámem dvěma klenutými arkádami. Za těmito stavbami měla stát kněžská rezidence.

Za opata Huga Bartlicia se v letech 1712 – 1738 konečně přistoupilo ke stavbě. Nejprve byla v l. 1712 – 1718 postavena hrubá stavba rezidence. Výstavba kaple sv. Anny začala r. 1718. Dlužno podotknout, že vedení stavby Santini přenechával zkušeným zednickým mistrům nebo polírům. U rezidence a kaple sv. Anny to byl František Benedikt Klíčník. R. 1723 však Santini umírá, praktického uskutečnění svého projektu se nedočkal.

Základní kámen ke chrámu Panny Marie v podobě, jak jej známe dnes, byl položen r. 1728, avšak stavba probíhala velmi pomalu. Je zajímavé, že současně s probíhající stavbou ještě nebyl zrušen český kostel. Nebylo by kam umístit posvátnou sochu. Až r. 1733 byla dokončena kaple sv. Anny, socha P. Marie Křtinské sem byla umístěna a byl rozebrán český kostel, nicméně rychlost výstavby se neposunula žádoucím směrem.

R. 1738 umírá opat Bartlicius, vedení kláštera se ujímá tehdy pětatřicetiletý Kryštof Jiří Matuška. Ten dostavbě chrámu podřídil veškerou svoji energii. Nechal překreslit (nám neznámým architektem) Santiniho plány a nechal chrám dostavět pouze s jednou věží a jednou boční kaplí sv. Anny. U Křtin objevil ložisko kvalitního mramoru, který použil na výstavbu. Tím vším ušetřil peníze, které pak věnoval na bohatou vnitřní výzdobu, k níž povolal nejlepší umělce své doby. Fresky pocházejí od Jana Jiřího Etgense, obrazy od Ignáce Raaba, Josefa Winterhaldera ml., Josefa Sterna a zřejmě i od A. Lublinského. Sochy vytvořili Antonín Schweigl a jeho syn Ondřej, sochy na věži Ignác Lengelacher. Zednické práce na dostavbě vedl František Antonín Ritz. Socha sv. Panny Marie Křtinské byla do nového chrámu přenesena r. 1750. Kvůli sporům mezi olomouckými biskupy a zábrdovickými premonstráty byl chrám vysvěcen až r. 1771.

Chrám Panny Marie ve Křtinách patří k vrcholným Santiniho dílům. Je vystavěn na půdorysu řeckého kříže a přes monumentální rozměry (délka 55 m, šířka 37 metrů, výška kopule přes 30 m) působí díky Santiniho citu pro světlo vzdušně a lehce. Je to dáno mj. tím, že Santini nechal do kostela světlo vstoupit 33 okny.

Půdorys připomíná románskou rotundu se čtyřmi apsidami. Severozápadní „apsida“ má kněžiště, jihovýchodní pak monumentální vstup s přístavky. Vstupním útvar je završen věží.

Za kněžištěm navazuje dvoutraktý obdélný útvar sakristie s depozitářem, na severovýchodní „apsidu“ pak otevřený ochoz ve tvaru oválu, na jehož protilehlém konci stojí kaple sv. Anny. Ta má půdorys kružnice s opsaným pětiúhelníkem.

Život ve Křtinách citelně poznamenalo zrušení zábrdovického kláštera císařem Josefem r. 1784. V roce 1819 zemřel ve Křtinách poslední zábrdovický opat.

Chrám ve Křtinách přebírá světská vrchnost, jsou to např. hrabě Dietrichstein, jeho tři dcery, nebo Alfons Mensdorf-Pouilly.
Roku 1844 shořely při požáru všechny střechy, v následujícím roce byly vybudovány nové. Další škody tentokráte od bomb kostel utrpěl koncem 2. světové války roku 1945. Opravy se prováděly až do konce 90. let 20. století.

Konec 20. a začátek 21. století přineslo ve Křtinách dvě zásadní události. Tou první byl senzační objev křtinské kostnice v kryptě r. 1991, zpřístupněné r. 2005, tou další pak zprovoznění křtinské zvonohry r. 2004.

Interiér

Do chrámu vede kamenné trojramenné schodiště, pod nímž se skrývá vchod do krypty. Nad vchodem do chrámu po vstupu jsou vidět tři erby: zábrdovického kláštera (příčně půlený štít s jednorožcem a kloboukem), konventu (podélně půlený štít s polopostavou Panny Marie) a opata Kryštofa Jiřího Matušky (příčně půlený štít s mostem, trojvrším, křížem a postavou světce).

Hlavní oltář je baldachýnový se sochou Panny Marie. Na stěně západní empory je umístěn mariánský monogram, na vnější stěně empory pak socha Boha Otce, vše od Ondřeje Schweigla.

Ignác Raab namaloval obrazy P. Marie, v levé boční lodi Zvěstování a Zasnoubení, v pravé pak Navštívení a Útěk do Egypta. Jsou mu připisována také zastavení křížové cesty a dva obrazy (Kristus na hoře Olivetské a Nanebevstoupení Páně) za hlavním oltářem.

V chrámu jsou mimo oltář hlavní další čtyři oltáře vedlejší, zasvěcené ochranným patronům.

V levé příčné lodi je to oltář sv. Barbory s plastikami (od O. Schweigla) sv. Apolonie a sv. Kateřiny. Oltářní obraz Umučení sv. Barbory namaloval Jan Jiří Etgens.

V pravé boční zdi najdeme oltář 14 svatých pomocníků, s obrazem od Josefa Sterna a s plastikami O. Schweigla.

Ondřej Schweigl je také autorem vyřezávané plastiky Ukřižovaného, sv. Jana Evangelisty a Panny Marie na oltáři Ukřižování. Od téhož sochaře je též reliéf s dvanáctiletým Kristem, kážícím v synagóze na poprsni kazatelny. Na její stříšce vidíme hebrejské Jahve (tj. jméno Hospodina).

Čtvrtý oltář sv. Jana a Pavla je v kapli v chóru za hlavním oltářem. Oltářní obraz je dílem Josefa Winterhaldera ml. Sochy sv. Floriána a sv. Vendelína jsou připisovány O. Schweiglovi. Před tímto oltářem byl roku 1777 pohřben opat Kryštof Matuška. Fresky na stropě v zadní části chóru zobrazují sv. Jana Nepomuckého, inkarnaci Kristovu a sv. Josefa. Ve stěnách jsou zasazeny kamenné desky s nápisy připomínajícími založení kostela.

Sakristie byla proměněna v kapli, před níž je umístěna křtitelnice od Ondřeje Schweigla.

Ze Santiniho projektu dvou kaplí byla postavena pouze kaple sv. Anny s nástěnnou malbou (oslava Nejsvětější Trojice) od Johanna Michaela Fissé. V rafinovaně pojatém Santiniho prostoru vypadá malba, jakoby přicházela přímo z nebes. Na hlavním oltáři kaple stojí socha sv. Anny z první poloviny 17. století.

Podle:

http://www.zamky-hrady.cz/5/krtiny.htm,, 10. 3. 2013

http://www.santini.cz/krtiny.html,, 10. 3. 2013

http://krtiny.katolik.cz/,, 10. 3. 2013

Umělecké památky Moravy a Slezska, část 2 [J-N], Academia, Praha 1999

Kotalík, J. T., Frič, P., Vávra, D. (2003): Obrazy z dějin české architektury, Titanic Praha, s. 156