Arcibiskupský palác v Praze

Církevní představitelé měli na Pražském hradě svoji původní rezidenci v těsné blízkosti chrámu sv. Víta, západně od svatovítské věže. Dnes tam stojí barokní budova Starého probošství čp. 48. Na její východní straně i dnes uvidíte zbytky raně středověkého řádkového zdiva a románské sdružené okno. Psal se rok 973, kdy se Boleslav II. s německým císařem Ottou domluvil na založení pražského biskupství. V domě biskupů sídlil jako první saský kněz Dětmar, který byl podřízen arcibiskupovi v Mohuči. 

Budova biskupství byla zničena požárem patrně v době, kdy v jejích zdech působil druhý pražský biskup, legendární sv. Vojtěch. Poté, kdy byl Pražský hrad obléhán vojsky Konráda Znojemského (tedy po roce 1142), byly trosky biskupského sídla přestavěny do podoby, kterou sledujeme ve stavbě dnešního Starého probošství. 

Další biskupské sídlo vzniklo na Malé Straně poblíž Juditina mostu (Karlův most ještě neexistoval). Jeho výstavbu patrně inicioval biskup Ondřej, který se necítil na Hradě bezpečně vzhledem ke svým sporům s Přemyslem Otakarem I. Biskupský dvorec se postupně rozrůstal, byl dokonce i opevněn a právě v této budově zasedl první pražský arcibiskup. Stalo se tak za vlády Jana Lucemburského r. 1344. Sloužilii tady např. arcibiskupové Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi a Jan Jenštejna. Biskupský dvorec zanikl za husitských bouří r. 1419. 

Tolik o předchůdcích arcibiskupství na dnešním místě. 

Na dnešním Hradčanském náměstí při Hradu na severní frontě stávalo několik gotických domů. Jeden z nich patřil svatovítské kapitule. Na jeho místě si po roce 1538 vybudoval monumentální renesanční rezidenci sekretář české komory a důvěrník císaře Ferdinanda I. Florián Grypsek z Grysbachu (1504-1589). Ještě za svého života r. 1561 Gryspek dům prodává císaři a ten jej daroval pražskému arcibiskupovi Antonínu Brusovi z Mohelnice. Tím bylo arcibiskupství obnoveno po dlouhých 140 letech. Papež Pius IV. souhlasil s tím, že císař a jeho nástupci budou arcibiskupy jmenovat sami. Arcibiskupové "na oplátku" korunovali české krále. Brus z Mohelnice tak učinil hned dvakrát. Korunoval Maxmiliána II. a Rudolfa II. 

Dům se postupně stal honosným palácem a prošel řadou přestaveb. 

Již v l. 1562-64 provedl přestavbu italský architekt Ulrico Aostalli a stavitel Hans Tirol. R. 1599 za arcibiskupa Zbyňka Berka z Dubé byla postavena pozdně renesanční kaple sv. Jana Křtitele v jihovýchodním rohu 1. patra. Je cenná díky nástropním malbám Daniela Alexia z Květné a díky dvěma měděným pozlaceným bustám sv. Petra a Pavla, které pořídil arcibiskup Zikmund Albík z Uničova r. 1413. 

Důkladnou přestavbu paláce datujeme k l. 1675-79. Prováděl ji architekt Jean Baptista Matheyus. Palác získal raně barokní podobu, od té doby má mramorový portál a těleso altánu nad hlavním průčelím. 

V l. 1722-25 bylo vybudováno zadní křídlo, které uzavřelo nádvoří. 

Pak se stala podstatná věc pro další dějiny paláce. Byl zasypán příkop mezi ním a Pražským hradem. Stalo se tak v rámci tereziánských úprav Hradu. 

Pak v l. 1764-75 provedl architekt Jan Josef Wirch pozdně barokní přestavbu paláce. Změnil průčelí i interiér, přidal boční rizality o jedné okenní ose na každé straně průčelí. Současně byla stavba rozšířena na bočních křídlech o tři okenní osy. Průčelí získalo monumentální rokokový dekor od Ignáce Platzera. Sochy Víry a Neděje zhotovil Tomáš Seidan. Střední rizalit nese od té doby znak arcibiskupa Antonína Petra Příchovského z Příchovic, který nesl náklady přestavby. 

Erby dalších arcibiskupů připomínají další přestavby. Erb s letopočtem 1888 pod balkonem připomíná Františka Schönborna. František Kordač a Karel Kašpar mají erby nad okny. Oprava sešlých částí paláce z r. 1934 je poměrně dobře zdokumentována. Tehdy se ale nedostalo peněz na opravu interiérů. 

Venkovní omítky paláce se dočkaly další opravy v l. 1988-89. Z dobového tisku se dovídáme, že ji na tehdejší poměry neobvyklou rychlostí provedla parta opavských řemeslníků o počtu pouhých 7 mužů a průměrného věku 70 let. Byly ale opět opraveny pouze fasády.

R. 1990 v paláci přenocoval papež Jan Pavel II. 

Pak vyšla najevo dlouho zanedbávaná údržba statiky budovy. Jak víme z předešlého výkladu, část paláce stojí na zásypu Jeleního příkopu, kromě toho se blízko budovy hloubily kolektory pro inženýrské sítě, takže se v budově začaly objevovat trhliny. Dřevěné konstrukce byly napadeny škůdci a zhlaví trámů byla uhnilá. 

Rekonstrukce paláce proběhla v l. 1995-97 podle projektu Jiřího Synka, stavbu ve vzorné kvalitě provedl podnik Konstruktiva Group.

Arcibiskupský palác není veřejnosti přístupný. 

Podle:

Hrubeš, J., Hrubešová E. (2002): Pražské domy vyprávějí VI., Academia Praha, s. 7