Šemíkův hrob v Neumětelích

Pomník koně Šemíka je památkou na pověst o Křesomyslu a Horymírovi, kterou poprvé uvedl Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české a dále ji zpopularizoval Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Když si ji přečtete (např. zde), připomenete si starobylý Jiráskův jazyk a současně porovnáte historická i zeměpisná fakta, pak dojdete k závěru, že celý tento znamenitý příběh je od začátku do konce vymyšlen. Což je svým způsobem škoda. Češi mají mezi sebou hodně skvělých spisovatelů, ale méně mají skutečných hrdinů.

Ale podívejme se na to, komu vlastně občané v Neumětelích, malé vesnici v okrese Beroun, ve sníženině mezi lesními hřbety Hřebenů a Housiny, postavili pomník? A proč skálopevně věří Jiráskově verzi?

V pověsti Jirásek píše přibližně toto:

Za vlády vojvody Křesomysla se v Čechách neobyčejně rozmohlo dolování drahých kovů, např. v Příbrami na Březovém vrchu. Lidé se vydávali dobývat zlato a málo dbali na pěstování plodin nutných pro obživu. To se pramálo zamlouvalo Horymírovi, vladykovi ze tvrzi v Neumětelích. Spolu s dalšími vladyky si šel stěžovat k vládci Křesomyslovi a nabádal ho, aby si hleděl více polí nežli dolů a aby nechal horníky rozehnat.  Křesomysl Horymírovo varování nevyslyšel, neboť z dolů měl bohaté zisky. Horníci se doslechli, že Horymír si na ně stěžoval a uspořádali trestnou výpravu. Jednou v noci se vydali do Neumětel a chystali se Horymíra zabít. Ten však byl varován před chystaným útokem a těsně smrti unikl na koni Šemíkovi. Horníci ves i tvrz Neumětely nechali lehnout plamenem a odvezli bohatou kořist, hlavně obilí. Neočekávali přitom, že by se osamocený, uprchlý Horymír zmohl na odplatu a odjeli zpět na Březový vrch. Ani stráže nepostavili.

Jenže během dvou dní Horymír shromáždil svůj rod, rozčilené rolníky a přátele z dalších vsí a zvečera vydali se všichni na Březový vrch vykonat pomstu. Většinu z nic netušících horníků zabili, budovy zapálili a doly zavalili balvany. Horymír ještě téže noci dojel na Šemíkovi na Vyšehrad, aby měl alibi, až si horníci budou u Křesomysla stěžovat na násilné přepadení. Přeživší horníci skutečně hned druhý den na Vyšehrad přijeli, vyprávěli o hrůzné noci a obvinili z tohoto zločinu Horymíra. Křesomysl jim uvěřil, nedal na Horymírovo alibi a uvrhl Horymíra do vězení. Pak svolal kmety a vladyky k soudu.

Soud se konal na Vyšehradě a Horymír měl být za živa upálen. Křesomysl poté rozsudek zmírnil tak, že neumětelskému vladykovi měla být sťata hlava vlastním mečem. Horymír vyslovil přání, aby se před smrtí mohl projet na milovaném Šemíkovi. Když Křesomysl svolil, Horymír vsedl na koně, dvakrát objel nádvoří, při třetím kolečku se Šemík vzepjal a k úžasu přítomných přeskočil hradby, skočil do Vltavy, přeplaval na druhý břeh, uháněl k Radotínu a zastavil se až v Neumětelích. Když Křesomysl uviděl ten odvážný skok, udělil Horymírovi milost a vzkázal to do Neumětel. Horymír se vrátil, pokořil se před knížetem a vše bylo zase dobře. Kromě Šemíka. Kůň se při skoku přes hradby zranil a později pošel. Horymír ho dle pověsti "zahrabal v dědině".

Česká lidová slovesnost a české písemnictví je pověstmi přímo nabité. Pokud ovšem posuzujeme pravdivost vyprávěných příběhů, musíme konstatovat, že mnohé pověsti se velice blíží pravdě (viz např. příběh o pasáčkovi z Koněprus, vesnice blízko Neumětel), ale pověst o Horymírovi pravdivá není.

V rozporu se skutečností Jirásek uvádí vojvodu Křesomysla, který historicky není doložen. Dále uvádí neumětelskou tvrz, kterou historikové sice znají, ale mnohem mladšího data, nežli příběh o Šemíkovi, který se dle Hájka z Libočan měl stát r. 846 nebo 847. V pověsti jsou zamlčeny vzdálenosti. Horymír by za jednu noc měl stihnout jízdu na koni z Neumětel do Příbrami - Březových Hor (24 km), bojovat s horníky a pak ještě stihnout dojet na Vyšehrad (dalších 59 km). To možné není. Dále Jirásek pominul, jak asi mohl probíhat Šemíkův a Horymírův úprk z Vyšehradu. Šemík by musel seběhnout nebo skočit z vyšehradské skály z výšky nejméně 10 m do Vltavy. Ta v té době nebyla nadržena jezem, takže mohla být poměrně mělká a kůň i s jezdcem by se zabili při tomto skoku.

Nicméně v Neumětelích, jak se praví na pomníku, "se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží". Pomník nechala obec zhotovit r. 1887, náklady 185 zlatých uhradil kníže Schwarzenberg, majitel zámku Osov. Čtyři sloupy s klasicistní stříškou kryjí kámen, pod nímž jsou údajně zakopány ostatky koně Šemíka. Tomu předcházely dle obecní kroniky dvě události, kdy r. 1813-15 chtěli nějací Rusové otevřít Šemíkův hrob, vesničané jim to nedovolili a stejně tak učinili v případě archeologa r. 1860. Nicméně některé historické prameny uvádějí, že vrchnost nechala kopat v 19. stol. pod kamenem, kde mají být uloženy ostatky koně Šemíka. Místní lidé si asi vrchnosti netroufli odporovat. Pod Šemíkovým kamenem se nic nenašlo.

Samotný pomník si i dnes místní obyvatelé střeží ve velké vážnosti a dokládají, že „kdyby někdo s kamenem pohnul, stihlo by obec velké neštěstí"   nebo „blíží-li se nějaké nebezpečí, varuje kámen osadníky klepáním a rachotem".  Součástí okolního parčíku jsou i kameny ze zdejšího pravěkého pohřebiště. Největší z kamenů se nachází přímo na údajném Šemíkově hrobě. Dva z velkých kamenů jsou použity jako schody do zvonice. Poslední kámen byl nalezen r. 2009. 

A tak nás může napadnout, kde se vlastně u Hájka z Libočan pověst vzala? Podobné pověsti se vyskytovaly především v německé lidové slovesnosti, koneckonců příběh o Tristanovi a Isoldě je velmi podobný pověsti o Horymírovi. Hájek z Libočan se patrně německými vzory (možná v Čechách zlidovělými) inspiroval.

Zůstává nezodpovězena poslední otázka: Proč místní lidé věří Jiráskově verzi? Zřejmě proto, že pověsti mají své kladné hrdiny a krásně se čtou nebo poslouchají.

Podle:

http://www.obec-neumetely.cz/informace-o-obci/hlavni-zajimavosti-v-obci/pomnik-semika/, 13. 12. 2013

http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=jineobjekty&object=Neumetely+-+Semikuv+pomnik, 13.12. 2013

http://www.scienceworld.cz/clovek/semikuv-hrob-se-nikdy-nenasel-3588/, 13.12. 2013