Zřícenina hradu Děvičky

 Zřícenina hradu Děvičky zaujímá jeden z nejmalebnějších kopců Pálavy. Není kopcem nejvyšším, ale je strategicky vysunutým nad tokem Dyje. Díky romanticky působící zřícenině s monumentálním rozhledem jsou Děvičky častým cílem putování turistů v každé roční době. Na jaře, když se k romantice hradních zdí přidá pestrost okolních květů, jsou Děvičky často v lidském obležení.

Hrad to byl kdysi nepochybně významný a pevný. Připomíná se r. 1222 pod slovanským názvem Dewiczky. Byl v zeměpanském držení. Jeden z purkrabí, buď rakouský Lipolt nebo jeho nástupce Crha povolávají do okolí Děviček německé kolonisty, takže v pozdějších dějinách se často setkáváme s německými odkazy na hrad pod názvem Maidenburg (hauss Maydberch).

Stavba zaujímala patrně téměř obdélník 65 m dlouhý a 20 m široký. Ačkoli středověké hrady měly věž, na Děvičkách chybí. Na severní straně bývalo předhradí, vstup do hradu byl od západu. Odtud stoupala cesta předhradím k východu, kde byla brána, kterou se vcházelo do vnitřního hradu. Ve východní části bylo postaveno obytné křídlo, západní sloužila obraně a nebyla zastavěna. V této podobě dal král Jan Lucemburský r. 1334 hrad v léno Hartneidovi z Lichtenštejna. V držení Lichtenštejnů pak hrad zůstal, i když posléze svoji strategickou polohu ztratil.

Když v 16. století začali Turci ohrožovat blízkou Vídeň a vlastně celý zbytek Evropy, vybudovali majitelé u hradu předsunutou věž z hrubě tesaného lomového kamene. Ta je dnes patrně nejvýraznější částí zříceniny. I obytní křídla tehdy byla přestavěna, stejně jako obvodní zdi. Přestavbu  ale uskutečnil nerozumně hospodařící  Kryštof z Lichtenštejna, který celé mikulovské panství i s hradem prodává Ladislavu Kerecsenyimu, což byl známý velitel vojsk ve válkách proti Turkům. Pak hrad chátral a ve zbídačeném stavu jej získávají r. 1575 Ditrichštejnové. Adam z Ditrichštejna hrad ještě naposledy v dějinách přebudovává. Zastavěl dosud volné nádvoří a severovýchodní části vnitřního hradu. Za třicetileté války hrad i se vsí Pavlov r. 1645 zapálili Švédové.

R. 1683 stály u hradu hlídky postavené obyvateli okolních vsí, které hlásily, zda se od jihu blíží Turci. R. 1784 byl na hradě přítomen hlídač, který zvonem ohlašoval požár nebo blížící se bouři. Měl na zřícenině malé obydlí (a krásný výhled na meandrující Dyji bez přehrad). Když zemřel, nikdo další již trvale hrad neobýval. Zvon byl prodán do Klentnice a obyvatelé z okolí z hradu odnesli všechno použitelné dřevo, železo a části zdiva.

Dnes je zřícenina opředená mnoha pověstmi  volně přístupná. Z několika míst je z ní fantastický výhled. Ten se téměř rovná leteckým snímkům. Škoda, že hlavní dominantu rozhledu tvoří ekologicky přinejmenším sporné hráze přehrad Nové Mlýny na řece Dyji.

Podle:

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, Jižní Morava, s. 89

http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=3423, autor zmíněného webu text doslovně opsal z výše uvedené knihy