Wachtel, Jiří Václav
Lesník, který dosáhl na Jindřichohradecku nebývalých pěstebních úspěchů a nebál se nových metod
- Datum a místo narození
- 1847-01-28, Jindřichův Hradec
- Datum a místo smrti
- 1912-03-29, Jindřichův Hradec
Popis
Jiří Václav Wachtel se narodil v rodině, kde všichni jeho předkové doloženi od r. 1726 pracovali jako vysoce postavení a erudovaní lesníci. Na tuto dráhu se pouští i Jiří Václav. Vystudoval gymnázium a potom lesnický ústav v Bělé pod Bezdězem.Po ukončení studia v Bělé pod Bezdězem rodina syna vyslala, jak velela rodinná tradice, na studijní cestu do Německa (r. 1870), kde tehdy již zavrhovali holoseče a místo nich prováděli přirozená zmlazování. Jiří Václav Wachtel byl poznáním v Německu nadšen a rozhodl se podobně pracovat i doma na Jindřichohradecku. Doufal, že majitelé panství, Černínové, mu svěří ke správě své lesy tak, jak to učinili u jeho předků.
Když se vrátil z cest domů a nastoupil do služby, prosadil u otce, aby mu přenechal větší plochu v polesí Dubovice pro vyzkoušení nových metod.
Wachtel musel nejprve překonat nedůvěru lesního personálu. V polesí byl totiž nebývale vysoký stav jelenů a srnců, kteří by mohli ohrozit zdar nových pokusů s přirozeným zmlazováním. Wachtel totiž chtěl oplotit dosti velkou plochu lesa, celých 50 hektarů. Byl to na tu dobu vysoký požadavek, uvážíme-li ještě, že pracovníci v lese neznali nic jiného, než umělou obnovu. Tehdejší majitel lesů ale Wachtela podpořil, chtěl totiž na svém polesí mít zdravé, nestejnověké smíšené porosty.
Wachtel se tedy ujal práce. Do přirozeného hojného bukového náletu kladl žaludy. Na těchto místech vyrostla zdařilá buková mlazina s příměsí dubu. Na takto získané plochy přirozeného zmlazení se dokonce jezdily dívat lesnické exkurze. Wachtelovu práci paradoxně podpořila i větrná kalamita r. 1868 a sněhová kalamita r. 1875, které ničily ve větším měřítku porosty stejnověké a monokulturní.
Proto se Wachtel zaměřil v dalším období na větší věkové rozrůznění nově zakládaných porostů. Chtěl těžit porosty v době jejich mýtní zralosti, bez ohrožování porostů sousedních a při dodržování normálního poměru věkových tříd. Když od roku 1891 začala lesy ohrožovat bekyně mniška, věnoval jí Wachtel velkou pozornost a uplatnil své zkušenosti v Oesterreichische Forst- und Jagdzeintung z 25. 3. 1892. Za to r. 1903 dostal záslužný kříž císaře Františka Josefa.
V odborné literatuře se Wachtelův postup při obnově lesa označuje jako Wagnerova obrubně okrajová seč. Ch. Wagner totiž uznal Wachtelovo prvenství, ale byl to on, kdo ji popsal. Metoda je uváděna jako pokračující těžba výběrná s následující sečí obnovnou. Byla hluboce uznávána rakouskou i českou lesnickou veřejností a promítla se v dokumentech z l. 1891 a 1909 (tzv. zařizovací operáty).
Wachtel proslul i jako ochránce přírody. Pečoval o staré stromy, esteticky upravoval lesy, zřizoval sady na opuštěných místech.
V dokumentech sjezdu České lesnické jednoty z 5.-9. 8. 1894 můžeme sledovat, jak obdivně se k Wachtelovi stavěli jeho kolegové. Sjezd se navíc konal v Jindřichově Hradci, Wachtel jej tedy zcela určitě pomáhal organizovat. Hlavní referát tehdy přednesl vrchní lesní rada Fiscali, souhlasný referát podal Julius Wiehl.
Wachtel má řadu pomníků v okolí Jindřichova Hradce a také pomník v blízkosti Blanska. Ten mu věnovali lesníci na tehdejších pozemcích Školního lesního statku adamovského, ačkoli Wachtel na Moravě nikdy nepůsobil.
Wachtel s manželkou vychovali celkem 7 dětí. Jeden ze synů, Jindřich, pokračoval ve stopách otce ve službách československých státních lesů.
Podle:
http://www.mezistromy.cz/cz/les/galerie-lesniku/wachtelovi, 10. 5. 2013
Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 49
