Albrecht z Valdštejna,

Popis

Albrecht z Valštejna byl jednou z nejvýraznějších a současně nejrozporuplnějších postav českých dějin počátku 17. století. Spojoval v sobě prvky zdatného, často bezohledného podnikání, nadprůměrnou inteligenci, pružnost, pracovitost, rozhodnost, ale současně i velkorysost k lidem, kteří odváděli dobrou práci a krutost k některým podřízeným. Byl neobyčejně schopným vojevůdcem.

Po smrti rodičů se ho ujal strýc Albrecht Slavata z Košumberka. Studoval v Olomouci, kde přestoupil od protestantství ke katolictví. Ve studiu pokračuje v Nizozemí, Anglii, Francii a Itálii. V roce 1604 vstoupil k českému pluku v rakousko-turecké válce v Uhrách. Silně toužil po vojenské slávě a tato touha ho hnala k přehnaně odvážným činům. Získal první zkušenosti z organizace a taktiky vojsk. Z tureckého tažení si také přináší tehdy nevyléčitelnou nemoc – syfilis.

V roce 1609 se Albrecht z Valdštejna ožení s ovdovělou Lukrécií Nekšovou z Landeka (1582 – 1614). Tímto svazkem získává Albrecht rozsáhlé statky na východní Moravě – na Vsetínsku. Jejich hodnota byla tehdy odhadována na půl milionu zlatých. Pět let po svatbě Lukrécie zemřela a Valdštejn veškerý její majetek zdědil. V roli statkáře působil až do začátku stavovského povstání.

Při vypuknutí stavovského povstání půjčil 40 000 zlatých králi Matyáši Habsburskému na nájem vojenského pluku z Nizozemí. Valdštejn pochopil, že stavovské povstání nemá naději na úspěch, neboť čeští povstalci neměli žádné spolehlivé spojence doma ani v zahraničí. Proto Albrecht zůstal věrný císaři Matyášovi a po jeho smrti novému císaři Ferdinandovi II. Štýrskému (1578 – 1637).

R. 1619 čelí v Olomouci kritice rebelantů, kteří ho obvinili, že nepodporuje české stavy. Albrecht rebelanty umlčel, jednoho dokonce nechal popravit. Pak v si doprovodu mušketýrů vynutí od zemského pokladníka klíče od truhel s penězi moravských stavů a odveze si přes 96 000 zlatých. Tyto peníze odvezl do Vídně císaři. Moravští stavové označili Albrechta za zrádce a lupiče a zkonfiskovali mu jeho statky.

Podobně si počínal při potlačení povstání r. 1620 v Lounech, Žatci a Slaném, kde si od nejbohatších měšťanů vymohl 80 000 zlatých a 1000 sudů vína. Víno poté prodal v Praze, samozřejmě se ziskem.

Po bitvě na Bílé hoře císař Albrechta bohatě odměnil. Věnoval mu konfiskáty po rodu Smiřických ze Smiřic, celkem 6 měst, 22 městeček, 478 vesnic, dále majetky Budovců z Budova a Berků z Dubé.

V té době císař ale potřeboval značnou finanční hotovost a Valdštejn mu půjčoval. Výměnou požadoval do zástavy města. Takto získal Jičín, Hrubou Skálu, Semily, Hořice, Frýdlant, Liberec. Další majetky kupoval. Na přelomu let 1622 a 1623 nakoupil Albrecht zkonfiskované statky v ceně asi 2 milionů zlatých. Ve velmi krátké době se stal nejbohatším magnátem ve střední Evropě. Albrecht z Valdštejna nezískal pouze majetek, ale také vojenské a feudální tituly. V roce 1620 byl jmenován dvorským válečným radou, v lednu 1622 se stal zemským velitelem v Čechách a byl povýšen na hraběte. R. 1623 mu císař udělil titul knížete z Frýdlantu a povolil mu zřídit vlastní úřední pravomoci, včetně soudní, nad všemi jeho statky.

Albrecht z Valdštejna se opět oženil. Tentokrát si vzal dceru císařova rádce Isabelu z Harrachu. Tento sňatek znamenal pro Albrechta nejen další hmotný zisk, ale i posílení celkového vlivu u císařského dvora.

Postupně si takto v severních Čechách Valdštejn vybudoval „stát ve státě“.

Po vypuknutí války se Valdštejn vydává do boje s 50 000 vojáky, jejich počet brzy zdvojnásobuje, ale současně se z něho stává největší válečný dodavatel. Jeho sýpky se naplňují erárním obilím, pod jeho kontrolou se peče i chleba pro armádu. V Liberci, ale i v jiných městech se soustřeďuje vojenské sukno od místních tkalců. Krejčovské dílny v Jičíně šily uniformy, hamry v Raspenavě a ve Vrchlabí vyráběly zbroj. Pro armádu ale také vyráběli další řemeslníci – punčocháří, ševci, výrobci doutnáků, řemenáři. Albrecht se také pustil do těžby stříbra v okolí Vrchlabí. Armádu o 100 000 mužích, jako měl Valdštejn, si v tehdejší době nemohl dovolit nikdo v Evropě. Jeho hamry vyráběly pro armádu veškeré zboží, nicméně další musel objednat u zahraničních dodavatelů. Protože bez problémů včas platil, stal se důvěryhodným partnerem. Jeho podniky přitom měly třikrát i vícekrát větší produktivitu práce než dosavadní cechy.

V první fázi války Albrecht bez velkého krveprolití vyhrál nad Dány na bojištích v Německu.

Pak si nechal vystavět v Praze svůj Valdštejnský palác. Provedl také jeden z nejambicióznějších podniků v Evropě – přes 500 dělníků přestavělo město Jičín, které se tak stalo největším soudobým staveništěm. Z města vznikla bytelná pevnost s kamennými domy, novým dlážděním, vodárenskou sítí, lázněmi, vznikla zde jatka, nové řemeslné dílny.

Císař si chtěl Albrechta zavázat a chce si udržet jeho loajalitu. V roce 1628 mu proto uděluje titul „generalissimus Oceánu a Baltského moře“. Ale rostoucí ambice Albrechta a omezování vlivu kurfiřtů vedly k tomu, že německá knížata u císaře prosadila v roce 1630 Albrechtovo odvolání. I po jeho propuštění však císař často žádal Albrechta o radu ve věcech vojenských, který mu dobré rady bez známek jakékoliv zášti ochotně poskytoval a mohl tak alespoň částečně ovlivnit válečné dění.

Netrvalo však dlouho a Albrecht byl požádán císařem, aby se vrátil na post vrchního velitele císařských vojsk a zbavil tak říši saského vojska a exulantů. Přijal s několika podmínkami - získal absolutní moc nad celou říšskou armádou. Generalissimus zbavil zemi Sasů a vydal se bojovat proti Švédům.

V roce 1632 pronikla vojska v čele se švédským králem Gustavem Adolfem až k Norimberku. V této další fázi války si Albrecht kladl pro císaře nehorázné požadavky. Chtěl neomezenou pravomoc při velitelském rozhodování s tím, že bude mít právo vést válku, kde uzná za vhodné a uzavírat mír v době, když to bude výhodné. Ale v bitvě u Lützenu 16. listopadu 1632 bylo císařské vojsko poraženo. Švédský král sice zahynul, ale Valdštejn není nijak oslavován. Navíc tajně vyjednával s protihabsburskou koalicí, českými emigranty a s agenty francouzského kardinála Richelieua. Jeho úmyslem bylo vyjednat mír v Evropě. Císař to označil za vzpouru a nechal Valdštejna zavraždit. Stalo se tak v Chebu na náměstí, v noci, v Pachelbeltově domě (dnes zde je muzeum), když předtím skupina vrahů zabila na hradě v Kuchelhausu Valdštejnovy věrné důstojníky Trčku, Kinského, Illowa a Neumanna.

Albrecht z Valdštejna byl zavražděn z rozkazu císaře. Příkaz se zakládal na nepodloženém obvinění z chystané vzpoury, pokusu o převzetí moci a zavraždění císařské rodiny. Důkazy pro tato obvinění nebyly nikdy nalezeny. Nejdříve je Valdštejn pohřben ve Stříbře, ale v roce 1636 jsou jeho ostatky převezeny do Valtic. Když v roce 1785 byl zrušen valtický klášter, stěhovaly se Albrechtovy ostatky do Mnichova Hradiště.

Velký Valdštejnův majetek byl císařem zkonfiskován. Císař se současně zbavil nepohodlného věřitele.  Rodině zbude pouze pražský palác a panství v České Lípě, které získává vdova Isabela.

Podle:

http://www.financnici.cz/albrecht-z-valdstejna http://www.valdstejnske-slavnosti.eu/cz/o-albrechtovi-z-valdstejna, 17. 6. 2012

http://www.valdstejnske-slavnosti.eu/cz/o-albrechtovi-z-valdstejna, 17. 6. 2012