Kladivo, Berthold

Popis

Berthold Kladivo se narodil jako páté, nejmladší dítě rodičům Kladivovým, kteří na něj dostali rodný list se jménem Berchtold František. Rodové příjmení do 19. stol. bylo Kladiva, v rodném listě je však uvedeno příjmení Kladivo. Protože s nezvyklým jménem byly potíže v rodině i na úřadech, říkali mu doma Františku nebo Frantíku a on sám používal v dospělosti jméno Berthold.

Otec Josef Kladiva získal r. 1889 ve Veverské Bítýšce v exekuční dražbě usedlost s 6,4 ha půdy a protože byl dobrým hospodářem, mohl si dovolit posléze koupit další majetek - pole a les, až se hospodářství rozrostlo na 10 ha. Starší sourozenci zůstali u tohoto hospodaření a nejmladší syn šel na studia na učitelský ústav do Brna, kde získal vysvědčení po 4 letech. Po vojenské službě působil nejprve jeden rok na učitelském místě v Březové a pak 20 let na školách v Blansku.

R. 1926 předložil rodičovské veřejnosti rozsáhlý, 126 stránkový památníček s pracemi žáků 5. třídy pod názvem "My". R. 1927 se žení s Hedvikou Hnilicovou. Také si rozšiřuje svoji učitelskou působnost o další obory, takže učil češtinu, němčinu, dějepis, zeměpis, tělocvik a psaní strojem.

Koncem první republiky postavil spolu s tchánem na parcele bývalého pole v pozdější ulici Boženy Němcové v Blansku rodinný dům, na který splácel úvěr v záložně. Při zaplacení poslední splátky byl r. 1945 v dubnu dům vybombardován při náletu.

V l. 1935 - 40 vydával a redigoval časopis Blanenský školák. Vycházely v něm články žáků, ale i větší příspěvky na různá místní témata z Blanska či Moravského krasu, z nichž některé Berthold Kladivo sám psal, jiné uvedli jeho kolegové, ale mezi autory se objevují i známá jména např. senátora Josefa Šamalíka, Martina Kříže, Floriána Koudelky, starosty Karla Rodkovského a dalších.

Když vypukla II. světová válka a nastala větší potřeba dorozumívat se německy a přitom nebyly k dispozici učebnice, napsal velice kvalitní učebnici němčiny - čítanku pro I. třídu. I v jiných předmětech mezi žáky a kolegy budil respekt a obdiv a přitom byl oblíben. Prý také uměl využívat vypravěčský talent.

Bertholda Kladivu zaujala krajina Blanenska. Ve své spisovatelské činnosti upozorňoval na její krásy a také na všechny osobnosti, které zdejší kraj pomáhaly objevit a proslavit. Tak r. 1936 vydává knížku Zlatá rodina, která obsahuje např. vzpomínky Karla Absolona na jeho dědečka dr. Wankla a obsáhle se věnuje širší rodině Wanklů a Bakešů. Také je v ní uvedena bibliografie Wanklových prací. Připomeňme, že v to době má Karel Absolon za sebou životní úspěch. Ve dvou etapách byly jeho zásluhou zpřístupněny Punkevní jeskyně a dno propasti Macocha. R. 1914 byla objevena tzv. suchá cesta a r. 1933 zprovozněna plavba řečištěm Punkvy. A také připomeňme, že knížka vychází těsně poté, kdy Karel Absolon prožil jeden z největších nezdarů. V l. 1933-34 se pokusil objevit podzemní prostory severně od Macochy otvírkou závrtu Městikáď. Akci provázely četné potíže, které vyvrcholily úmyslně založeným požárem přístupové šachty.

Spolu s kolegou Stanislavem Opatřilem r. 1939 uspořádal ukázky z tvorby svérázného učitele z Doubravice nad Svitavou Julia Santejského. Sborník má název Zveršovaná škola a titulu není dlužen zhola nic. Julius Santejský totiž učivo žákům zveršoval, jako báseň je znám dokonce jeho školní řád, ale i pověst o Macoše, o založení boskovického hradu a další. Uveďme příklad pojednání z jeho školního řádu:
     Hodní žáci, hodné žačky,
     nenoste do školy hračky.
     Jenom, co je nařízeno,
     v mošně budiž uloženo.

Literárně, graficky a dokumentaristicky jsou mimořádně cenná dvě díla, která zobrazují Blanensko v době těsně před II. světovou válkou. R. 1939, opět za spoluautorství Stanislava Opatřila, vychází kniha Blansko - srdce Moravského krasu a pak r. 1940 titul Ve vichru staletí, kde se mj. veřejnost v povídce inspirované skutečnými událostmi dozvídá podrobnosti o tragickém osudu Karolíny Meineke. R. 1940, v těžké době okupace, oba kolegové společně píší a vydávají obsáhlou pedagogickou práci Četba na měšťanské škole a na vyšším stupni školy obecné.

Posledním a současně nejhezčím dílem Bertholda Kladivy je kniha Hvězdy nad  krasem, která obsahuje 23 skvěle napsaných pověstí a pohádek z Blanenska a širšího okolí spolu s komentářem o jejich původu a vzniku.

Berthold Kladivo byl po válce přeložen do Brna, kde nenadále r. 1959 umírá na leukémii. O významu jeho osobnosti svědčí i skutečnost, že hlavní řeč při posledním rozloučení s ním pronesl Karel Absolon. Jeho hrob se nachází na ústředním hřbitově v Brně, jen několik desítek metrů od horního vchodu směrem z ulice Jihlavské.

Podle:

Kladivo, I. (2002): Vzpomínka na blanenského učitele Bertholda Kladivu, In: Sborník Muzea Blansko 2002, Muzeum Blansko, s. 113