Lenhart, Václav Eliáš

Popis

Čeští badatelé mají poměrně obsáhle a podrobně zmapované životopisy zakladatelů lesnické vědy. V Brně se tím zabývá např. Jiří Truhlář, autor publikace Památníky adamovských lesů. 

O Václavu Eliáši Lenhartovi, který napsal první spis v češtině věnovaný lesům, ale příliš mnoho nevíme. Jako většina lesníků, s nimiž se setkáte na našem serveru, pocházel z Moravy - vesnice Bošovice leží v okrese Vyškov. 

Od r. 1764 sloužil v Moravském Krumlově u Lichtenštejnů jako osobní myslivec (dodnes je u Moravského Krumlova rozsáhlá obora pro chov lesní zvěře), pak ho ale profesní život zavál do Čech, konkrétně od. r. 1775 do Rumburka. Od r. 1788 působil v Kostelci nad Černými lesy, kde působil jako lesmistr a kde i zemřel. 

R. 1793 vyšla v češtině i v němčině jeho kniha s dlouhým názvem Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou, což byl návod k pěstování lesních stromů. Je potřeba si uvědomit, že kniha přicházela v době, kdy se odborné znalosti lesního personálu rovnaly nule. Také se nevědělo nic o biologii (bylo to před narozením Jana Evangelisty Purkyně), natož pak o ekologii. Neexistovaly lesnické školy, takže lesníci zkušenosti s pěstováním stromů dědili nebo si je předávali mezi generacemi, ale nikdo je předtím nesepsal. Kniha překvapuje krásným slohem a nádhernou češtinou. A to musíme zdůraznit, že vyšla ještě před vydáním české mluvnice Josefa Dobrovského, dávno před díly dalších obrozenců Františka Palackého nebo Františka Ladislava Čelakovského. 

Les v době Václava Eliáše Lenharta byl převážně smíšený. Žádné smrkové monokultury neexistovaly. Ty si vyžádala až průmyslová revoluce a nutnost mít k dispozici rovné konstrukční dřevo. 

Kdyby dnes Václav E. Lenhart žil, většinu lesů v Česku by nepoznal. Ale měl by radost ze svého bývalého působiště, protože Lichtenštejnové r. 1935 prodali svoje panství u Kostelce nad Černými lesy státu. Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny je lichtenštejnským dědictvím, které ale stát nenechal převést na smrkovou monokulturu.

A právě tady, na svém působišti ve Voděradských bučinách, zřídili čeští lesníci r. 1958 svému předkovi pamětní kámen a studánku. A ještě jednu poctu mu přidali. R. 2003 vyšla v reedici Lenhartova kniha - po 210 letech. Je cenným materiálem pro odborníky a sběratele archiválií. 

Podle:

https://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/nejstarsi-ucebnice-o-lesnictvi-z-konce-18-stoleti-prekvapuj..., 17. 5. 2020

https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Eliáš_Lenhart, 17. 5. 2020