Toskánský, Ludvík Salvátor

Popis

Ludvík Salvátor Toskánský, velkovévoda, spisovatel, cestovatel a současně jedna z nejpopulárnějších osobností Mallorky je svým životem spjat s Čechami. Ale jen malý počet Čechů o něm něco ví. 

V l. 1737-1859 v Toskánském velkovévodství vládli členové větve habsbursko-lotrinského rodu. Toto období "zahájil" svojí vládou František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie. Ludvík Salvátor Toskánský (též psáno Ludwig Salvator nebo Arxiduc Lluis Salvador) se narodil 4. 8. 1847 jako čtvrtý syn velkovévody Leopolda II. v jeho druhém manželství s Marií Antoniettou ze Sicílie.

V rodinném paláci Pitti ve Florencii žil až do 12 let s rodiči. V době bojů o sjednocení Itálie Toskánské velkovévodství zaniká a jeho území je připojeno ke Království piemontsko-sardinskému. Členové rodu musejí odejít, jako nový domov volí Čechy. Leopold II. kupuje panství Brandýs nad Labem. 

Mladý arcivévoda studuje přírodní vědy a práva v Praze a ve Vídni a také Vojenskou a námořní akademii sv. Štěpána v Uhrách. Dokázal se domluvit a psát nejméně ve 12 jazycích. 

R. 1867 je Ludvík Salvátor již ženatý, ale jeho mladá manželka Matylda umírá. Arcivévoda se již pak nikdy podruhé neoženil, ale udržoval blízké styky s několika ženami. Dokonce měl mít několik nemanželských dětí. Vydává se na celoživotní dráhu vědce především v oborech geografie a etnografie. R. 1867 se jako turista vydal na Mallorku (cestoval lodí do Palmy), ale tato cesta ještě nebyla impulsem k setrvání na ostrově.

Nicméně Středozemní moře ho okouzlilo. Jeho vody brázdil na vlastní parní jachtě Nixe, která měla délku 51 m, šířku 6 m a výšku 4 m. Věnoval se výzkumům, ale současně si budoval majetkovou základnu skupováním nemovitostí, např. v Terstu, v Nice a v Alexandrii. Zlomem v jeho životě se stalo vylodění r. 1871 na západním pobřeží Mallorky, kterou si pak zamiloval. Koupil tady zámek Son Marroig (a mnoho pozemků, usedlostí a dvorců) a učinil z něj základnu pro svoje cesty. Jeho zájem o vědu nepolevil ani tehdy, když s lodí Nixe ztroskotal r. 1894 u břehů Alžírska. Koupil jinou, dokonalejší, a pojmenoval ji úplně stejně - Nixe. 

Poznatky z cest si nenechával pro sebe. Jednak psal knihy, jednak publikoval v časopisech, jejichž redaktoři mu články rádi otiskli. Jako vědec a autor si postupně vydobyl obrovský respekt.

Roku 1895 byl radou města Palma jmenován "Slavným synem Mallorky".  Roku 1896 se spolu s francouzským geologem Martelem zasloužili o průzkum Dračí jeskyně na východě Mallorky. Byl pověřen, aby zaštiťoval Nobelovu cenu míru r. 1905 a 1911. 

V této době (už od r. 1870) stihl být na jiném místě Evropy správcem rodinného majetku v Brandýse nad Labem, roku 1895 nechal založit Polabské etnografické muzeum. Inspiroval se přitom staročeskou chalupou z Jubilejní národopisné výstavy r. 1891 v Praze. 

Další životní plány mu přeťaly události před I. světovou válkou a během ní. Roku 1914 se pokusil přemluvit následníka trůnu, aby nejezdil do Sarajeva, ale ten si cestu nenechal rozmluvit. Po atentátu na něj následovalo vypuknutí Velké války (později přejmenované na I. světovou), kdy se Ludvík Salvátor Toskánský na rozkaz císaře musí vrátit do Čech. S početnou družinou příslušníků různých národů se usadil od 13. 5. 1915 v Brandýse nad Labem. 

Český sychravý podzim roku 1915 mu zcela podlomil zdraví. Mj. trpěl nemocí nohou elefantiasis s těžkými otoky po celém těle. Dne 10. 10. mu přední český chirurg Rudolf Jedlička provedl operaci, ale dva dny poté Ludvík Salvátor Toskánský umírá na ucpání tepen a srdeční zástavu. Jeho poslední kniha o obranných a strážních věžích Mallorky, na které pracoval v Čechách, byla vydána až roku 1916. 

Po smrti se dostalo Ludvíku Salvátorovi Toskánskému význačných poct. Jeho tělo nabalzamoval známý český odborník Jaroslav Hlava. Zádušní mši celebroval pražský arcibiskup, na pohřeb se sešli četní příslušníci habsburského rodu i místní obyvatelé, ve městě vlály černé prapory. 11. března 1917 bylo arcivévodovo tělo převezeno do Vídně, kde byl pohřben v rodinné císařské hrobce u kapucínů. 

Roku 1960 byly jeho ostatky přeneseny do Ferdinandovy hrobky, která byla již roku 1840 zřízena pro členy habsbursko-lotrinské linie rodu. Jsou zde mj. pohřbeni Salvátorova maminka a bratři Karel a Ferdinand. 

Co se stalo s arcivévodovým majetkem? Kdo ho zdědil?

Ludvík Salvátor neměl legitimního dědice, pomineme-li nemanželské děti, jejichž seznam nebyl nikde publikován. V závěti stálo, že veškerý majetek odkazuje svému komorníkovi Antoniu Vivesovi. Jenomže závěť byla uložena na Mallorce a nemohla být vykonána. Po Vivesově smrti se marně domáhali majetku s odkazy na závěť Vivesovi dědici. Neuspěli, brandýské panství získal r. 1918 rakouský císař Karel I. Po zániku monarchie přešel majetek habsburského rodu do vlastnictví Československé republiky. 

Během života arcivévoda napsal 60 knih, v nichž popisoval zážitky z cest a v nich kladl důraz na podnebí, rostlinstvo a živočišstvo, etnografii. Díla si sám ilustroval kresbami a doplňoval mapami. Některá díla vyšla jen v omezeném nákladu, takže dnes patří ke sběratelským unikátům. Stěžejní spisy se týkají popisu Baleárského souostroví, dále se mj. věnoval Liparským ostrovům, málo známému španělskému souostroví Columbretes, ale také cestě z Egypta do Sýrie, popsal i svou cestu do Austrálie. O ní díky jeho vyprávění víme, že návrat do Evropy zkomplikovalo počasí, a proto se Nixe s posádkou vydala do Evropy přes Tichý oceán a pak jižně od Ameriky. L. S. Toskánský často publikoval pod pseudonymem Ludwig Neudorf. Jeho akvarely do rytin převáděli přední čeští umělci té doby, např. Quido Mánes, Emil Lauffer, Petr Maixner, spolupracoval s krajináři Bedřichem Havránkem a Karlem Liebscherem. 

Archiv toskánských Habsburků je uložen v českém Národním archívu v Praze na Chodovci. Mnoho zajímavých předmětů můžete vidět na Mallorce při prohlídce kláštera Miramar nebo zámku Son Marroig. V Čechách se s odkazem toskánských Habsburků můžete seznámit na zámku v Brandýse nad Labem. Na velkovévodovu myšlenku vybudování skanzenu ve středních Čechách navázali odborníci r. 1967 na místě, které Ludvík Toskánský navrhl a začal uskutečňovat - v Přerově nad Labem. 

Odkazu Ludvíka Salvátora Toskánského se vědci dlouhou dobu moc nevěnovali. Na počátku 21. století se o novou popularizaci jeho osoby postaralo několik odborníků, hlavně Eva Gregorovičová z Národního archívu v Praze. 

Podle:

Ludvík Salvátor Toskánský | OSOBNOSTI.cz (spisovatele.cz), 16. 1. 2022

Ludvik Salvátor - životopis (ludviksalvator.cz), 19. 1. 2022