Chlupáč, Ivo

Popis

Ivo Chlupáč byl jedním z nejvýznamnějších českých vědců v oboru geologie a paleontologie. Do dějin se zapsal mnoha odbornými pracemi, terénními výzkumy a několika knihami, které jsou určeny pro veřejnost. Díky němu česká geologická věda získala uznání, když v okolí Prahy bylo několik přírodních profilů na skalách nebo v lomech stanoveno jakožto mezinárodní stratotypy hranic mezi geologickými obdobími. Díky Ivo Chlupáčovi a jeho vědeckým předchůdcům a současníkům tyto profily jezdí do Čech studovat odborníci z celého světa a Praha je jimi vnímána jako oblast, kde se při ubytování v hlavním městě s minimálními náklady na cestování dají poznat všechna geologická období. 

Bez jakéhokoli přehánění tvrdíme, že pro slávu Československa a později České republiky byl přínos Ivo Chlupáče naprosto zásadní. 

Prof. RNDr. Ivo Chlupáč, DrSc. se narodil v Benešově u Prahy 6. 12. 1931.

Už jako chlapec chodil po okolo Prahy a zkoumal geologické jevy. Přitom si pečlivě vedl terénní deník. V roce 1951 maturoval na reálném gymnáziu v Praze. Už koncem středoškolského studia publikoval první odborné práce o ordoviku. K tomu využil i zkušenosti ze svých toulání v Libni a Vysočanech, které byly na konci války bombardovány. Ivo prolézal krátery po bombách a studoval v nich ordovické vrstvy. Geologicko-geografickou fakultu Univerzity Karlovy studoval v l. 1951-55. Absolvoval s vyznamenáním. Už během studia byl zaměstnán jako asistent. V l. 1955-91 pracoval jako odborný, pak jako vědecký pracovník Ústředního ústavu geologického a od roku 1991 přešel na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde byl od r. 1994 ředitelem Ústavu geologie a paleontologie. Tuto funkci vykonával až do svého odchodu do důchodu. 

Ivo Chlupáč byl odborníkem na období prvohor (paleozoika), především devonu. Zabýval se stanovením hranic mezi jednotlivými útvary. Na stráni Klonk u obce Suchomasty v okrese Beroun našel hranici mezi silurem a devonem a prosadil její uznání jako mezinárodního profilu (stratotypu) na geologickém kongresu v Montrealu r. 1972. Tehdy se o podobnou poctu ucházelo několik jiných světových lokalit. Vyhlášení předcházelo velmi podrobné studium usazenin v okolí Prahy a jejich srovnávání s nálezy ve světě. 

Obrovský podíl měl na vyhlášení podobného profilu mezi stratigrafickými stupni lochkov a prag v rámci spodního devonu v lomu Vápenice u Prahy-Velké Chuchle. Na Moravě vyřešil otázku hranice mezi karbonem a devonem. 

Při studiu zkamenělin objevil velké množství nových druhů. Současně mnoho jeho kolegů své nálezy pojmenovalo podle Chlupáčova příjmení. 

Publikoval asi 250 vědeckých prací. Pro veřejnost napsal dva tituly, v prvním je uveden jako vedoucí autorského kolektivu: Geologická minulost České republiky. Druhou napsal samostatně. Jmenuje se Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. I když jsou tyto knihy určeny běžným uživatelům, je při jejich čtení nutná alespoň základní znalost geologické terminologie. 

Vykonával řadu odborných funkcí. V Československu a pak v Česku byl předsedou stratigrafické komise. Poznamenejme, že stratigrafie je (velmi zjednodušeně) věda, která se zabývá určením stáří geologických těles a procesů, které v nich nastaly. Stářím se myslí jednak porovnávání stáří mezi jednotlivými geologickými tělesy a jednak určování stáří v jednotkách času. A ještě podotkněme, že zatímco určování lokalizace geologických těles je pro dnešní vědu relativně jednoduchý proces, určování času je mnohem složitější disciplína. V ní byl Ivo Chlupáč vynikající. 

Ivo Chlupáč byl také členem mezinárodních stratigrafických komisí (devonu, siluru, karbonu, pro stratigrafickou klasifikaci), v komisi pro devon byl několik let dokonce místopředsedou. Od 60. let 20. století byl často zván do zahraničí na konference a sympozia. Mnozí z dnešních odborníků geologů a paleontologů ho považují za svého učitele. Vyprávějí o něm, že přednášel s nakažlivým zápalem.  Jeho přehled v geologii byl obrovský. Bylo jedno, zda jste navštívili přednášku o prvohorních fosiliích nebo o třetihorním vulkanismu. Našel si čas na každého, kdo projevil o jeho obor hlubší zájem. V jednání s kolegy a studenty byl skromný, nepovýšený, vlídný, kamarádský, se svérázným humorem. Přitom se dokázal ale rázně postavit snahám proti ochraně přírody. Když komunistický režim v 70. letech 20. století uvažoval o výstavbě obří cementárny u Tmaně na hranicích Českého krasu, vystupoval tehdy proti lobby, která ji prosazovala. Naopak jeho snahou bylo chráněnými územími vyhlášeno mnoho geologických profilů. 

Poslední exkurzi vedl 5. 10. 2002 ke geologickému pomníku v Suchomastech. Umírá 7. listopadu téhož roku v Praze. 

V lomu Kobyla je jedna z jeskyní pojmenována názvem Chlupáčova sluj. Toto jméno měla už dávno za jeho života.

Posmrtně přátelé a kolegové přestavěli geologické a paleontologické sbírky v jedné ze suterénních prostor přírodovědecké fakulty v Praze na Albertově na Chlupáčovo muzeum historie Země. Prohlídka muzea je reprezentativní výkladní skříní české geologie a současně výborným výukovým místem pro odborníci. Běžný návštěvník - laik obdivuje unikátní nálezy fosilií z Česka i ze světa a vzbuzuje se v něm touha k poznání přírody. 

Podle:

Informace v Chlupáčově muzeu v Praze, červen 2025.

layout_KRIDA, 28. 2. 2026

Stratigrafie – Wikipedie, 28. 2. 2026