Mácha, Karel Hynek

Popis

Karel Hynek Mácha byl naprosto výjimečnou osobností českého písemnictví, velikán ducha, byl to geniální básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, vztahem k přírodě, k památkám, cestováním, tak dílem, kterému vévodí lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvýznamnějších a nejvydávanějších českých knih. Za svůj život stihl neuvěřitelné množství pestrých zážitků. Osud mu však linii života vyměřil velmi krátkou.

Mácha se narodil 16. 11. 1810 v Praze, na Újezdě v domě U Bílého orla (č.p. 400/3). Tento dům byl koncem 19. stol. zbourán, na jeho místě dnes stojí dům jiný (č.p. 401) Pamětní deska zde upozorňuje na Máchův rodný dům. Jméno Ignác po kmotrovi Ignáci Mayerovi si Mácha později počeštil na Hynek.

Máchův otec Antonín Mácha (1769–1843) pracoval ve mlýně jako tovaryš. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781–1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Mácha měl bratra Michala (1812–1871).

Rodina neměla dostatek peněz a často se stěhovala. Když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde sepsal převážnou část svých děl. Pozn.: Dobytčí trh je dnešní Karlovo náměstí.

Do školy Mácha chodil při kostelu sv. Petra Na Poříčí, v l. 1824-1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od r. 1830 studoval filozofickou fakultu pražské univerzity, v l. 1832-36 práva.

Uměl psát česky a německy, učil se také latině. Velký vliv na něj měla polská revoluce r. 1830 a četba děl Adama Mickiewicze, takže se začal učit polštině. V té době se již jednoznačně zařazuje k lidem, kteří hledají osobní a národní svobodu.

Významně na něj působil Josef Jungmann, jehož přednášky v l. 1831-32 navštěvoval. Jungmann žáky podněcoval ke tvorbě literárních prací.

Na tomto místě je třeba udělat odbočku k pochopení koloritu doby. Vrchnost se snaží zavést němčinu jako úřední jazyk mezi obyčejný lid, ale naráží na nepochopení a negramotnost. V době, kdy už téměř čeština zaniká a existuje jen v ústní podobě, se několik nadšenců rozhoduje, že ji systematicky vyzvednou z historického dna. Čeština bojuje o přežití, vlastenci obcházejí venkov bez ohledu na počasí a roznášejí česky psané knihy.

V Praze vychází odvážné dílo: Jungmannův česko-německý slovník, Tyl vede časopis Květy a společně s Máchou zakládá divadlo, kde se hrají výlučně české hry.

Mácha sice své první básnické pokusy učinil v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung), ale od r. 1830 píše výhradně česky. V prosinci 1831 vyšla v časopise Večerní vyražení první Máchova báseň Svatý Ivan, kterou předtím pochválil Josef Jungmann. V lednu 1832 se poprvé pod báseň Abaleard Heolíze podepisuje jako Karel Hynek Mácha.

V próze se věnoval zejména historickým tématům. Chtěl napsat čtyřdílný román Kat, ale první tři části Vyšehrad, Valdek a Karlův Tejn byly jen načrtnuty, čtvrtý díl Křivoklad dokončil r. 1834. Téhož roku v Květech vychází cyklus Obrazy ze života mého (s povídkami Večer na Bezdězu, Márinka). Jak název napovídá, jeho charakteristikou jsou autobiografické prvky, ale ty prostupují celou Máchovou tvorbou.

Od října do prosince 1835 pracoval na románu Cikáni. Toto dílo ovšem vyšlo až r. 1857, neboť původně neprošlo cenzurou. Z jeho dalších próz jmenujme Pouť krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen.

V básnické tvorbě byl zpočátku ovlivněn lidovou poezií a anglickým a německým romantismem (básně Romance, Čech, Hrobka králů a knížat českých, Budoucí vlast, Královič, Ohlas písní národních), ale později vytvořil svůj brilantní umělecký jazyk a styl, kterým vyjadřoval svoji osobní zpověď. Viděl a vyjadřoval především rozpor mezi ideálem lásky, krásy a svobody a tragickým osudem smrti.

Jeho vrcholným dílem je lyrickoepická skladba Máj, na níž pracoval na přelomu let 1835-36. Náčrt básně je ovšem znám již z r. 1834. Máj byla jedinou knihou, která vyšla za jeho života (23.4. 1836, tehdejších 600 výtisků bylo brzy rozprodáno), pozoruhodné je také to, že Mácha ji vydal vlastním nákladem. V Máji je hrůzná vina hrdinů vypsána jako dílo osudu, jemuž se nelze ubránit, nicméně záběr Máje je širší. Mácha vyjadřuje deziluzi, bezradnost, rozervanost, ale obecně hledá odpovědi na otázky existence života a času.

Soudobou kritikou zosobněnou Josefem Kajetánem Tylem a Josefem Krasoslavem Chmelenským Máj nebyl přijat kladně. Bylo mu vyčítáno údajné kopírování Byrona a fakt, že v hlavní roli nebyl národnostní apel.

Literární historici mají usnadněnu úlohu při zkoumání Máchova života a tvorby. Mácha si totiž vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy. Zvláště zajímavé jsou jeho zápisky z cest. Z nich se dozvídáme, že Mácha byl cestovatelem opravdu vášnivým. Je třeba si uvědomit, že v tehdejší době turistika neexistovala, na horách nebyly turistické značky a trasy a neexistovaly ubytovny. Mácha chodil zásadně pěšky, často přespával venku, v jeskyních, občas v hostincích. Jeho pozornost obzvláště poutaly hrady a zříceniny, kterých navštívil asi 90, některé dvakrát. Všechny skicoval, doma pak koloroval. Své cesty Mácha obvykle nekonal sám. Na cestě z Prahy na Bezděz r. 1832 jej doprovázel spolužák Eduard Hindl (1811-1891). Ten s ním podnikl r. 1833 tzv. Krkonošskou pouť, při níž navštívili mnohá místa dnešního Českého ráje, Máchův podpis je uveden v pamětní knize Sněžky. R. 1834 se Mácha a Antonín Strobach (1814 – 1856), pozdější pražský purkmistr, předseda říšského sněmu a právník, vydali na pěší cestu do Itálie. Jejich denní pěší trasy měřily i 60 km. Společně šli z Prahy do Českých Budějovic, Linz, Salzburg, Innsbruck do Benátek. Odtud se přeplavili do Terstu. Zpáteční cesta vedla přes Lublaň a Wien.

Máchovou osudovou ženou, partnerkou a snoubenkou byla Eleonora Šomková (Lori), herečka, s níž se Mácha seznámil v zimě 1833-34 po divadelní zkoušce v Praze, Celetné ulici v domě U Červeného orla, dnes čp. 593/21, tehdy v kavárně U Suchých. Seznámení, kdy Lori bylo 17 let, proběhlo za přítomnosti Josefa Kajetána Tyla a jeho pozdější manželky Leni Forchheimové. Vztah Máchy a Lori byl vášnivý, plný zvratů, a to zejména díky Máchově žárlivé a přecitlivělé povaze, ale také díky tomu, že Lori nebyla ochotna naučit se česky. Podrobnosti, a to i velmi intimní, si Mácha poznamenával do šifrovaného deníku. Deník poprvé neúplně rozluštil r. 1884 Jakub Arbes, úplně pak Karel Janský ve 20. letech 20. stol. I toto Máchovo dílo, samozřejmě díky záznamu všech intimností poněkud kontroverzní, se dočkalo vydání, ovšem až r. 1993.

1.10. 1836 se Máchovi a Lori narodil syn Ludvík. Poté měli snoubenci na 8.11. naplánovánu svatbu. Nicméně události se odvíjely jinak. Eleonora viděla Karla Hynka naposledy 16. 10. 1836. To už Mácha měl po absolutoriu na právech (srpen 1836) a nastoupil do Litoměřic k justiciárovi Josefu Filipu Durasovi jako advokátní koncipient. Eleonoru a syna v Praze navštěvoval. 23. 10. si Mácha z vrchu Radobýlu všiml požáru v Litoměřicích a utíkal k hašení.

Zde patrně nakažením infekcí z vody, kterou pil, začíná poslední dějství života Karla Hynka Máchy. Začátkem listopadu měl průjmy, 5.11. se mu velmi přitížilo, zemřel 6.11. Úřední záznam uvádí jako příčinu smrti Brechdurfall, tedy mírnější formu cholery. Pohřeb se konal 17.11. 1836 na litoměřickém hřbitově.

Tragiku básníka završuje i to, že jeho syn Ludvík zemřel 5.7. 1837 na psotník (křeče s bezvědomím vyskytující se u malých dětí). Lori se vdala, zemřela až r. 1891, je pohřbena na vinohradském hřbitově.

Po Máchově smrti ze zformoval okruh příznivců, kteří rozpoznávali genialitu básníkových děl. R. 1839 byla do němčiny přeložena Márinka, r. 1855 byl do polštiny přeložen Máj. R. 1861 vyšlo téměř úplné vydání Máchových spisů, byl také podruhé vydán Máj. To se však už Máchova díla chopila generace autorů májovců v čele s Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem. Máchu uznala i kritika (Šalda) a Mácha se stal básníkem kultovním.

V roce 1912 byla odhalena básníkova socha od Josefa Václava Myslbeka na pražském Petříně.

V roce 1933 publikoval František Cajthaml-Liberté názor, že Mácha zemřel na otravu ze zkaženého masa. Byl velmi blízko pravdy, dnešní historici se přiklánějí k faktu, že Máchův život skutečně ukončila otrava, ovšem ze zkažené vody (viz výše).

V roce 1938 tehdejší guvernér Národní banky československé Karel Engliš inicioval nebývalý čin. Když hrozilo zabrání českého pohraničí, tedy i Litoměřic Němci, nechal Máchovy ostatky exhumovat a převézt do Prahy. Paradoxem je, že Máchovy ostatky vyzvedli z hrobu dva hrobníci německé národnosti, kteří zřejmě nedbali na dlouholeté štvaní henleinovců. 7.5. 1939 se konal druhý Máchův pohřeb na Vyšehradě, který se stal manifestací proti fašismu.

Po Máchovi je pojmenováno mnoho ulic, institucí, Velký rybník u Doks lidé znají jako Máchovo jezero, oblast kolem Bezdězu se nazývá jako Máchův kraj, Máj je zhudebňován, byl i zfilmován. Pomník Máchy je dokonce i na místech, kde Mácha nikdy nebyl, například v lese u Olomoučan v Moravském krasu.

Podle:

Arbes, Jakub. Z galerie českého herectva : studie a črty biografické. Praha : Otto, 1914. Dostupné online. Kapitola Karel Hynek Mácha.

Janský, K. Karel Hynek Mácha. Život uchvatitele krásy. 1. vyd. 1953.

Koloc, M. Rozčilené cesty Karla Hynka Máchy po hradech spatřených. 1. vyd. 1998. ISBN 80-901825-9-3.

Literární pouť Karla Hynka Máchy. 2. vyd. 2004. ISBN 80-200-1249-4.

Vaněčková - Štěpánková, Zdeňka, Enhert, Pravoslav: Cajthamlův odkaz, Praha, 1996, s. 129 

Mácha, K. H. Máj a jiné básně a prózy. 1. vyd. 1986.

Opelík, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha : Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3.

Padevět, Jiří: Cesty s Karlem Hynkem Máchou, Praha: Academia, 2010, ISBN 978-80-200-1850-2

http://hn.ihned.cz/c1-48194690-basnik-ktery-nas-naucil-putovat 2.9. 2012

http://bohuslavbrouk.wordpress.com/tag/macha/ 2. 9. 2012

http://hrady.hyperlink.cz/macha_text.htm 2. 9. 2012

http://www.novinky.cz/kultura/188234-karel-hynek-macha-vtrhnul-do-literatury-z-budoucnosti-tvrdi-basnik-zacek.html 2. 9. 2012

http://www.blesk.cz/clanek/pro-muze-sex-a-tabu/118917/karel-hynek-macha-prvni-porno-v-cechach.html 2. 9. 2012