Rosenauer, Josef

Popis

Josef Rosenauer se zapsal nesmazatelným písmem do dějin Šumavy. Vyprojektoval a prosadil zde výstavbu tří šumavských lesních kanálů na dopravu dřeva, každý z nich je technickým unikátem.

Josef se narodil ve Chvalšinách jako dítě svobodné matky Voršily Traxlerové, dcery tesaře Martina Traxlera. Pokřtěn byl s příjmením Rosenauer; ačkoli otec Anton Rosenauer, údajně lehkomyslný chlapík, ho  nikdy jako syna nepřiznal.

R. 1759 nastupuje jako lesní adjunkt do schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově. Na náklady zaměstnavatele studoval na inženýrské akademii ve Vídni, kterou ukončil r. 1770 a následujícího roku získal titul schwarzenberského knížecího lesního inženýra. V roce 1774  se dokonce stává přísežným zemským zeměměřičem.

Redakci tohoto webu není známo, zda se Rosenauer seznámil s projekty dřívějších významných českých vodních kanálů, ale lze předpokládat, že znal Zlatou stoku u Třeboně postavenou v l. 1508-18, Novou řeku z l. 1584-90, protože ležely blízko místa jeho působení. Zlatá stoka byla postavena pro napájení rybníků v rovinaté krajině Třeboňské pánve, Nová řeka pro odvádění přebytečné a povodňové vody nad rybníkem Rožmberk z povodí Lužnice do povodí Nežárky.

Patrně neznal Dlouhou stoku u Mariánských Lázní, vodní kanál v horské krajině z l. 1531-36, sloužící k přívodu vody k dolům v Horním Slavkově.

O dvě století později po zprovoznění Nově řeky Rosenauer přichází s myšlenkou daleko odvážnější. Chce v horském terénu Šumavy postavit vodní kanál pro plavení dříví, který má vést téměř po vrstevnici ve značných nadmořských výškách na úbočí nejvyšších šumavských kopců a který převede vodu z povodí Vltavy přes horské sedlo do povodí Dunaje a tím umožní zásobování  Vídně šumavským dřevem.

Připomeňme ještě, že v té době sice existovaly stezky a dlážděné, kamenné či neupravované silnice pro soumary a vozy jako hlavní dopravní komunikace tehdejší doby, žádná však neumožňovala takové přepravní výkony, které se nakonec uskutečňovaly na trase Rosenauerem vyprojektovaných kanálů.

A konečně podotkněme, že železnice jako prostředek dopravy obrovských objemů nákladu ještě do jižních Čech nepronikla, na ni si dějiny počkaly ještě 50 let.  

Za těchto okolností Rosenauer vypracovává návrh  umožňující levnou dopravu dřeva z šumavských lesů v povodí Vltavy plavebním kanálem přes hlavní evropské rozvodí do řeky Grosse Mühl a dále do  Dunaje. Návrh nejdříve předložil knížeti Josefu Adamovi I. ze Schwarzenberku v roce 1774, schválen byl však až Janem ze Schwazengerku r. 1779. První část stavby – bezmála 40 km dlouhý tzv. starý kanál vedoucí od potoka Zwettelbach k Jelenímu potoku se uskutečnila v l. 1789-93.  Druhá část (nový kanál) byla postavena podle Rosenauerova projektu až po jeho smrti v l. 1821-22. Zcela nově Josef Rosenauer navrhl dopravovat dřevo po Vltavě pod Lipnem. Představme si Vltavu, kdy ještě neexistovala vodní nádrž Lipno. Vltava tu klidně meandrovala v četných obloucích a zcela určitě se její tok podobal charakteru řeky těsně před vzdutím Lipna. Pod vesnicí Lipno a pod Loučovicemi přichází terénní zlom, který řeka překonává balvanitými peřejemi zvanými Čertovy proudy. Pro dopravu na vorech nebo i dopravu polenového dříví byly Čertovy proudy zásadní překážkou. Rosenauer navrhl nesplavnou část řeky obejít kanálem vedeným téměř po vrstevnici, zhruba tam, kde dnes vede silnice Loučovice – Vyšší Brod. Tento návrh byl sice schválen (již r. 1785), ale k uskutečnění stavby plavebního kanálu nikdy nedošlo. V trase přibližně projektované Rosenauerem dnes vede odlehčovací kanál, jehož vody z Vltavy odbočují na loučovickém jezu a ústí do vodní nádrže ve Vyšším Brodě.

Nicméně Josef Rosenauer si „spravil chuť“ na projektu, který by tomu lipenskému jako z oka vypadl. Na konci 18. stol. byl Rosenauer coby zkušený ředitel schwarzenberské plavby pověřen knížetem Josefem Schwarzenberkem vypracováním návrhu plavení dřeva z oblasti šumavské Modravy a Roklanu po řece Vydře s obejitím nesplavného úseku pod Antýglem. Rosenauer navrhl vodní kanál, který se dnes jmenuje Vchynicko-tetovský. Tento kanál  nesplavný úsek Vydry geniálně obchází a ústí do Křemelné pod obcí Srní. Zajímavé je, že vybudování této asi 14 km dlouhé stavby v náročném horském terénu trvalo Rosenauerovi a asi 300 dělníků jen dva roky (1799-1801).

Josef Rosenauer stál také u zřízení plavebního kanálu pro plavení dříví na řece Aist v Horním Rakousku. Zemřel r. 1804 ve svém domě na následky neúspěšné operace močových cest. Ve  Chvalšinách jsou na domě čp. 118 umístěny dvě pamětní desky, první z roku 1928, druhá z roku 1991. Ve Chvalšinách je od r. 2000 otevřeno Muzeum Schwarzenberského kanálu. Rosenauerovi věnovali pamětní desku také lesníci v Moravském krasu. Najdete ji poblíž silnice mezi Bílovicemi nad Svitavou a Adamovem. Je po něm pojmenována i lesní cesta, která tudy vede. 

Podle: 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rosenauer, 8. 4. 2013

http://www.kohoutikriz.org/data/w_rosej.php, 8. 4. 2013

http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/en/osobno_josros.xml, 8. 4. 2013

Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 34