Salm-Reifferscheidt, Hugo František

Popis

Hugo František Salm byl na přelomu 18. a 19. století jedním z nejschopnějších podnikatelů na Moravě, zakladatel továren a mecenáš kulturních institucí, přírodovědec a trochu dobrodruh. Byl to velmi vzdělaný člověk, protože v rámci své době ovládal a využíval znalosti z přírodních věd (chemie, geologie), z polního a lesního hospodářství, technologických procesů (zejména hutnictví). Mluvil česky, německy, francouzsky, anglicky a italsky.

Přitom začátek jeho dospělého života se odvíjel úplně jinak. R. 1796-1797 se účastnil jako voják tažení do Itálie proti Napoleonově armádě, byl ale zajat, po uzavření míru byl propuštěn.

Tato zkušenost mu patrně stačila na rozhodnutí, kdy se vzdal vojenské kariéry, začal se věnovat studiu přírodních a technických věd, např. r. 1798 se vydal do Berlína, kde nastudoval výrobu cukru z cukrové řepy.

To nebyla jeho jediná špionáž. Cestoval po více místech západní Evropy, kde poznal průmyslovou revoluci, prostudoval a přivezl mnoho plánů, na jejichž základě zrekonstruoval Blanenské železárny a založil mnoho nových podniků (cukrovary, přádelny ovčí vlny). Brzy byli Salmové jednou z nejproduktivnějších rodin v celém Rakousku.

6. září 1802 se žení. Jeho manželkou byla původem skotská hraběnka Mary Josefine MacCaffry-Keanmore (1775-1836).

R. 1806 podnikl cestu do Paříže. U císaře Napoleona se chtěl domoci vrácení zabaveného rodového majetku v Ardenách. Napoleon Salmovi nabídl vrácení majetku, skvělé místo u dvora a práci v jeho službách. Podmínkou byla bezpodmínečná Salmova naturalizace a vzdání se výhod francouzské šlechty. To Salm odmítá a vrací se na Moravu. Když se vrátil,  ujal se správy rodového majetku na Blanensku, přičemž využil rodové sídlo na zámku v Rájci nad Svitavou.   

Asi nejvíce je známa jeho cesta r. 1808 do Anglie, kolébky železáren, strojíren a textilek, kam se vydal spolu s lékárníkem Vincencem Petkem. Odtud tajně přivezli plány přádelních strojů. Oba přitom velmi riskovali. Tehdejší Anglie si žárlivě střežila tajemství vynálezů. Kdo byl přistižen při vývozu průmyslového tajemství, byl deportován do trestaneckých kolonií. Starohrabě se nechal zaměstnat jako dělník v textilce, kde získal přesné zákresy anglických textilních strojů a součástek k nim, dokonce okopíroval celou jednu přádelnu. Při celní prohlídce při odjezdu z Anglie byl Hugo Salm přestrojen a předstíral těžkou nemoc, takže kontrole unikl.

Stále zaváděl  nové poznatky z hutnictví, zemědělství a textilního průmyslu. V Brně založil první továrnu na stroje, další na výrobu mechanických strojů zřídil v Doubravici, třetí v Blansku, kde byl postaven kompletní železářský provoz, v údolí Svitavy a Punkvy vyrostlo mnoho milířů. Pod Blanskem vznikla tzv. Clamova huť, další provozy vznikaly v údolí Punkvy. V Rájci postavil Hugo  Salm cukrovar.

Pro své podniky Salm najímal velmi schopné lidi. Generálním ředitelem všech Salmových podniků a statků byl geniální Karel z Reichenbachu.  

Starohrabě Salm ale proslul nejen jako zakladatel průmyslu na Blanensku, ale také jako mecenáš umění a průkopník několika objevů v Moravském krasu. Již r. 1808 s několika přáteli sestoupil do propasti Macocha. Protože sám neměl dostatek času na přírodovědné a speleologické průzkumy, často jimi pověřoval své úředníky Horkého, Süsze a další. Často chodil po kraji v přestrojení s batohem na zádech a studoval lidi. U hradu Blansek nechal vysázet dlouhou tzv. Novodvorskou alej.

R. 1816 podpořil memorandum pro vytvoření  „národního musea moravskoslezského“. Spis měl jednak přesvědčit veřejnost o užitečnosti založení muzea, jednak se dostal na jednací stůl až k samotnému císaři. Ten rozhodl r. 1817 kladně, a proto nově vzniklé muzeum v Brně dostalo název Františkovo podle jména císaře (dnes se jmenuje Moravské zemské muzeum). 

Hugo Salm se ihned poté stal předním sponzorem - mecenášem Františkova muzea. Instituci poskytl peněžní dary (do muzea vložil tehdy astronomickou sumu 2000 zlatých), staré listiny z rájeckého archivu, sbírku nerostů, mince, modely, sádrové odlitky antických soch a knihy. Také zakoupil pro muzeum Schwoyův archív a knihovnu.

Byl také přítelem a finanční podporou pro Josefa Dobrovského, který byl častým hostem na zámku v Rájci a kterému nechal v blanenských železárnách odlít posmrtně pomník nacházející se na brněnském ústředním hřbitově. Když Dobrovský při cestě z Krakova do Vídně r. 1829 v Brně u Milosrdných bratří zemřel, vystrojil mu pohřeb.

A také patrně jako jeden ze dvou lidí na světě znal tajemství Karoliny Meineke. 

Na zámku v Rájci položil základ rozsáhlé sbírce obrazů. I když byl bezesporu nejvýznamnější osobností z rájecké linie Salmů, nikdy se nestal vládnoucím knížetem, protože zemřel dva roky před svým otcem knížetem Karlem Josefem v roce 1836. 

Škoda. Možná jako jeden z nejschopnějších mužů své doby mohl jen rok poté, r. 1837, po smrti krále Viléma IV. ve Velké Británii, poukázat na legitimního dědice, syna Jindřicha, který se narodil ze svazku Viléma IV. a Karoliny Meineke a který žil v Hannoversku pod jménem Hans Georg Meyer. Namísto toho vládla v dalších letech britskému impériu královna Viktorie.

Podle:

http://www.zamekrajec.cz/zajimavosti-o-zamku/vyznamne-osobnosti-rodu-salm-reifferscheidt/, 1. 7. 2013

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=4147, 1. 7. 2013

Blansko, turistický průvodce, vydalo město Blansko, 2010

Absolon, K. (1970): Moravský kras, I. díl.,CSAV , str. 31