Opletal, Josef

Popis

 Prof. Ing. Josef Opletal byl významný český lesník, byl prvním ředitelem Státních lesů a statků v Československé republice. Jako jeden z prvních prosazoval, že les se nemá používat jen jako zásobárna dřeva, ale že je třeba umět les pěstovat a chránit. Tím, řečeno dnešními pojmy, dokonale skloubil myšlenky ekonomického zhodnocování lesa na ekologických principech.

Narodil se jako syn hanáckého rolníka, na národní školu chodil ve Smržicích. Ve věku 10 let vstoupil na Českou reálnou školu Matice školské v Prostějově. Po maturitě nastoupil vojenskou službu v Olomouci. Byl sice nadán technicky, nicméně při volbě zaměstnání zvítězila zděděná náklonnost ke střelbě a myslivosti, takže vystudoval lesnický odbor Vysoké školy zemědělské ve Vídni.

Poté jako praktikant krátce působil v Ratajích nad Sázavou u liechtensteinského lesního úřadu, ovšem nejvýznamnější jeho lesnické počiny se odehrávaly v Černovicích v Bukovině (Černovice jsou dnes na Ukrajině, J. Opletal působil ale hlavně v jižní, tedy dnes rumunské části Bukoviny, tehdy to byla nejvýchodnější část Rakouska - Uherska) v lesích, které patřily Řecko-orientálnímu náboženskému fondu. Zde zůstal 32 let. Postupně se propracoval posty lesnického eléva, lesnického asistenta, lesního správce, lesmistra, lesního rady, až se r. 1907 stal lesohospodářským inspekčním úředníkem, což byla tehdy v Rakousku - Uhersku nejvyšší hodnost ve státní lesní službě. Z Bukoviny odchází r. 1918.

Lesy v oblasti Bukoviny byly za příchodu Josefa Opletala ohroženy faktem, že lesníci dřevo prodávali soukromým společnostem "nastojato", sami téměř neměli zisk, těžba soukromých společností probíhala neregulovaně, vznikaly rozsáhlé holoseče, nikde nebyly určeny plochy pro zachování genofondu dřevin, neexistovaly komunikace v lesích, nikdo nepečoval o lesní zvěř. Dřevo se prodávalo za velmi nízkou cenu a výnosy získané za zpeněžení dřeva šly mimo lesní hospodářství. Všichni se domnívali, že lesní personál má mít pouze dozorčí funkce. Toto vše se za Josefa Opletala změnilo.

Josef Opletal pozvedl lesnictví na Bukovině hned několika revolučními opatřeními. Skoncoval s praxí prodeje dřeva "nastojato" soukromým společnostem a z lesních podniků udělal podniky, které o les pečovaly, dřevo těžily a ve vlastní režii zpracovávaly. K tomu nechal Josef Opletal v lesích Bukoviny vybudovat síť lesních cest (510 km), lesní železnice (230 km), svážnice (660 km), dále 3100 km loveckých stezek a 210 km telefonních linek. Současně se zasloužil o kontrolu stavu zvěře a její přikrmování. Skoncoval s holosečemi, jejichž rozloha činila i přes 1000 ha, zavedl clonné seče, případně holoseče rozsahu pod 100 ha. Část lesů nechal vyhlásit jako rezervace. Bylo postaveno 35 pil, pro které Opletal vybral místo, vyřešil dopravu dřeva do nich a organizaci práce v nich. Zavedl i impregnaci dřeva.

Tím, že Opletal lesy zpřístupnil pro těžbu, se zachoval neobyčejně ekologicky, i když toto slovo tehdy neexistovalo. Těžba probíhala decentralizovaně a jenom v takovém měřítku, že odpovídala přírůstku dřevní hmoty.

R. 1913 Josef Opletal vydal spis o lesním dopravnictví, v němž popisuje na tehdejší dobu nesmírně technicky a ekonomicky zdatně způsoby budování dopravních komunikací v lese. Dopravu dřeva volil podle přírodních podmínek krajiny, podle dopravní vzdálenosti a množství dopravovaných dřevních hmot. Neopomíjí ani estetické hledisko. Spisem z r. 1913 se stal kapacitou na lesní dopravnictví v evropském rozměru.

Po I. světové válce působil jako ředitel státních lesů a statků v Banské Bystrici. Od roku 1921 byl generálním ředitelem státních lesů a statků v Praze, které tehdy měly rozlohu 850 000 ha. V tehdejším Československu se za podpory politiků a byrokracie ale začal připravovat rozsáhlý dlouhodobý plán prodeje dřeva nastojato dřevařským společnostem. Opletal těmto plánům vzdoroval a vystupoval proti nim. Raději na funkci rezignoval, než aby slevil ze svých názorů. Drancování lesů v nejvyšší míře se mu ale podařilo zabránit. Začal se poté věnovat pedagogice.

26. července 1923 byl jmenován řádným profesorem lesní těžby a průmyslu na Vysoké škole zemědělské v Brně, nicméně příslušná teoretická i praktická pracoviště musel nejprve vybudovat. Těžiště praktické výuky přenesl na Školní lesní statek Masarykův les (lesy severně od Brna), kde byl předsedou Správního výboru po 10 let, a jeho pilu v Adamově. Zde, v adamovských lesích se mimořádným způsobem zasloužil o vybudování tzv. Lesnického Slavína, souboru palouků, pomníků a studánek, jejichž stavby osobně projektoval a řídil. Ve školním roce 1925/26 byl děkanem lesnického odboru a v desátém roce trvání školy se stal jejím rektorem. Činnost ve škole ukončil profesor Opletal (již v důchodu) v roce 1935.

Duševně i fyzicky byl činný až do konce života. Ve věku 90 let zemřel, čímž jak o něm řekl jeho současník, prof. Haša, odešel "velmistr lesnického vědění a díla", člověk, na jehož práci dodnes vzpomínají lidé na rumunské Bukovině a člověk, z jehož myšlenek by se zásadně měli učit i dnešní hospodáři v lese.

Podle:

http://www.mezistromy.cz/cz/les/galerie-lesniku/opletal-josef

http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1367/84/

Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 102