Bezruč, Petr

Popis

Život

Petr Bezruč je uměleckým pseudonymem Vladimíra Vaška, jednoho z nejvýraznějších básníků, kteří žili na území Česka. Jeho život a dílo je spojováno především se Slezskem a s Brnem. Sestavil jedinou, zato však slavnou sbírku - Slezské písně. Okolnosti a časové souvislosti, za nichž sbírka vznikala a básníkův život dává příležitost ke spekulacím, zda autorem sbírky je skutečně Vladimír Vašek. Většina literárních vědců a veřejnost téměř celá stojí za názorem, že pravým autorem básní ve Slezských písních je skutečně Vladimír Vašek, tedy Petr Bezruč. Část odborníků zastává myšlenku, že básně napsal Bezručův přítel Ondřej Boleslav Peter a někteří uvádějí, že sbírka je souborem básní, kde Bezruč je autorem některých z nich a některé shromáždil (a možná upravil) na základě znalosti krajové ústní lidové slovesnosti.

Vladimír Vašek se narodil v rodině Marie a Antonína Vaškových. Otec byl slezský středoškolský profesor a národní buditel. Za své aktivity byla rodina Vaškových nucena přestěhovat se z tehdy německy většinové Opavy do Brna. R. 1880 Vladimírův otec umírá na tuberkulózu a maminka zůstává se šesti dětmi sama. Rok nato Vladimír začíná chodit na gymnázium, kde píše první verše, které se ale nedochovaly. Po studiu gymnázia, kde měl trvale zhoršující se prospěch, odešel do Prahy studovat filologii, ale vydržel tu jen tři roky, přestože jeho učiteli byli takoví velikáni jako T. G. Masaryk, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský. V Praze se také poprvé setkává s Janem Herbenem a Vilémem Mrštíkem. Žil však uzavřeným melancholickým životem.

To trvalo i po návratu do Brna, kdy jeho matka byla stále zadlužena, aby uživila děti a Vladimír jí údajně nijak nepomáhal a věnoval se alkoholu, cigaretám a prvním výletům do okolí Brna.

Z této doby pochází také prozaická črta Studie z Café Lustig, která r. 1889 vychází pod pseudonymem Ratibor Suk. Tehdy Vladimír Vašek začal pracovat na brněnské hlavní poště. Až za dva roky (r. 1891) složil úřednickou zkoušku, po níž byl přeložen do Místku (Město Frýdek-Místek samozřejmě ještě neexistovalo.)

Pouhé dva roky pobytu byly rozhodující pro vznik Slezských písní. Vladimír Vašek přichází do kraje velkých lidských kontrastů, hlavně však bídy. Osudovým se mu stalo přátelství s Ondřejem Boleslavem Petrem (seznámení proběhlo v hostinci), učitelem, divadelníkem a vlastencem. Petrův život se promítá v mnoha básních Slezských písní a dodává spolu s krátkostí Vaškova pobytu ve Slezsku živnou půdu pro úvahy pro možné (spolu)autorství O. B. Petra. Petr seznámil Vladimíra Vaška se zeměpisem a historií svého rodného kraje a také s Maryčkou Sagonovou, svou nešťastnou láskou. Do ní a později do Dody Bezručové se Vladimír Vašek zamiloval.

V Místku se stal Vladimír Vašek buřičem, až anarchistickým, a vášnivým zastáncem práv chudého slezského lidu. Je pravděpodobné, nikoli však dokázané, že jádro Slezských písní vzniklo za pobytu v Místku, některé básně však odkazují na stav před rokem 1891 a některé byly napsány později.

Roku 1893 spáchal Ondřej Boleslav Petr sebevraždu a Vladimír Vašek podal žádost o přeložení do Brna.

V Brně nastupuje na nádražní poštu a když r. 1894 umírá jeho maminka, začíná se starat o mladšího bratra a začíná jezdit do Kostelce na Hané za dalším bratrem.

R. 1899 začíná Vladimír Vašek zasílat do časopisu Čas, který vedl Jan Herben, své básně pod pseudonymem Petr Bezruč. Do r. 1904 jich poslal 74 ve 39 zásilkách. Básně měly obrovský ohlas, přičemž nikdo až do r. 1910 neznal pravou identitu autora. To přitom již mezitím r. 1909 vyšla ucelená sbírka Slezské písně.

R. 1915 vychází v zahraničním odbojovém časopise báseň oslavující ruská vojska, která je podepsána P.B. Rakouská policie zatkla Petra Bezruče jakožto jejího domnělého autora. Hrozil mu až trest smrti. Autorem byl ale jistý Jan Grmela, ostravský neúspěšný básník v té době žijící v Paříži. Petr Bezruč se úspěšně obhájil, že autorem není on, nicméně poté byl souzen za nejútočnější básně ze Slezských písní. Byl sice propuštěn, bylo mu dáno důstojné místo v české literatuře, ale až do konce života nenapsal jiné dílo, stáhl se do samoty, podnikal dlouhé "výplazy" po Beskydech, v okolí Brna - např. na Šmelcovnu. Když bydlel po r. 1945 v Kostelci na Hané, navštěvoval ve Velkých Opatovicích Karla Otáhala, akademického sochaře. Ten je autorem pamětní desky v blízkých lázních Velká Roudka. Deska připomíná zdejší Bezručův pobyt v těchto lázních v l. 1946-49. Tento Bezručův ctitel a obdivovatel také vytesal na blízkém Hradisku do pískovcové skály pravostranný reliéf k básníkovým osmdesátinám. Také zde umístil oblíbený básníkův symbol, ještěra s fajfkou.

Petr Bezruč se dožil úctyhodného věku, zemřel na tuberkulózu v nemocnici v Olomouci. Jeho hrob je na hřbitově v ulici Otická v Opavě.
    
Dílo

Přestože dodnes nejsou uspokojivě vysvětleny všechny okolnosti vzniku jediného velkého Bezručova díla Slezské písně, jedno mu nelze upřít: nemá v české literatuře obdobu. Jedná se o básně vzdorné, útočné, používající výhrůžná zvolání, nářečí, sarkasmy a nádhernou zvukomalbu. Ve sbírce jsou básně lyrické, intimní, básně reagující na bídu a útlak, na politiku, básně věnované obcím na Moravě a ve Slezsku.

Některé básně velmi úspěšně zhudebnil folkový písničkář Jarek Nohavica.

Podle:

Polák, V. (1985): Literární místopis okresu Blansko, Okresní knihovna v Blansku

http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2007&cis=37&cl=02, 30. 9. 2012

http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Bezru%C4%8D, 30. 9. 2012

http://www.spisovatele.cz/petr-bezruc, 30. 9. 2012