Konšel, Josef

Popis

Josef Konšel se narodil v rodině malého zemědělce. Maturoval r. 1893 na gymnáziu v Kroměříži. Pak studoval na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a zde roku 1897 byl vysvěcen na kněze. Arcibiskup Kohn si přál, aby ještě vstoupil na Lesnickou fakultu VŠZ ve Vídni, kterou ukončil r. 1901 jako lesní inženýr. V říjnu 1901 začíná J. Konšel službu referenta kanceláře na ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži.

Arcibiskupským lesům pak věnoval 21 let svého života. Budoval lesní chodníky, cesty a silnice, revidoval staré a vypracovával nové zařizovací elaboráty pro většinu lesů tohoto rozsáhlého celku. Vzorem mu byl jeho vídeňský učitel prof. Adolf Guttenberg (1841 – 1917).

Při zaměstnání stále studoval, což mu umožnilo rychlý kariérní růst. Už r. 1911 byl přednostou lesní taxační kanceláře.
Tehdy byl velmi aktivní v taxační činnosti postihující na 30 tisíc hektarů lesů. Elaboráty psal německy i česky přičemž chybějící české názvy nově vytvářel. Roku 1919 se J. Konšel stal lesním radou arcibiskupského ústředního ředitelství a na jaře 1921 centrálním ředitelem.

R. 1920 nabídl Konšelovi nově zřízený lesnický odbor VŠZ v Brně profesuru, kterou prozatím odmítl. O Konšela ale stál prof. R. Haša, oslovil ho znovu a tentokrát úspěšně, takže od 1. 11. 1922 měla VŠZ prvního řádného profesora lesní tvorby, pěstění a nauky o lesních stanovištích.

Konšel založil fakultní Ústav pěstění lesů, který vybudoval a vybavil pomůckami a knihovnou, pak i Státní výzkumný ústav pro pěstění lesů a lesnickou biologii, takže byl vedoucím pěstební složky československého lesnického výzkumu. Byl členem mnoha odborných a vědeckých organizací V letech 1927/1928 a 1932/1933 byl zvolen děkanem Lesnické fakulty, v letech 1933/1934 rektorem a 1934/1935 prorektorem VŠZ v Brně. Roku 1939 obdržel hodnost doktora technických věd honoris causa, když rok předtím odešel do důchodu a usadil se ve Velké Bystřici u Olomouce.

Z literárního odkazu jsou nejdůležitější jeho dvě zásadní díla.

Prvním je Stručný nástin tvorby a pěstění lesa v biologickém ponětí (1931). Bez obav tuto učebnici s definicemi základních pojmů a zásad lesnických věd můžeme nazvat základním dílem definujícím trvale udržitelný rozvoj v lesích.

Druhým je Naučný slovník lesnický. Konšel pro něj připravil seznam hesel, našel si spolupracovníky (bylo jich 36) a vydával jej po sešitech v l. 1932-1940. V rekordně krátké době dostala lesnická odborná veřejnost k dispozici dílo, které obsahovalo 4.560 hesel, 723 obrázků v textu na 850 stranách, které nekopírovalo žádný z dosud známých vzorů. Konšel se spolupracovníky tím dali základ české lesnické vědě a osamostatnili ji před myšlenkovými proudy přicházejícími z Německa.

Konšelovi knižně vyšla dále např. Nauka o lesních stanovištích (1923), kniha Švýcarskými lesy (1925), překlad díla finského lesnického badatele A. K. Cajandera, Pojem a význam lesních typů (1927), Lesnické pokusnictví pěstební (1928). Konšel dále napsal na 80 vědeckých a popularizačních článků.

Podle:

http://www.mezistromy.cz/cz/les/galerie-lesniku/konsel-josef, 4. 6. 2012

Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 108