Saar, Ferdinand

Popis

Ferdinand von Saar byl rakouský spisovatel a básník, jehož druhým domovem se stalo Blansko.

Jeho život měl být předurčen šlechtickým titulem, který jeho rodina získala odměnou za práci ve vyšším úřednictvu, nicméně Saarův osud byl daleko složitější. Brzy po narození mu zemřel tatínek i dědeček. Matka se spolu s ním ocitla v zoufalé bídě, a proto hoch se šlechtickým titulem chodil do školy pro sirotky a gymnázium studoval u skotských mnichů. Vzhledem k matčině finanční tísni stejně nedostudoval, načež vstupuje do vojska jako kadet. Služba v Olomouci a Praze mu byla odporná i přes postupná povýšení až na podporučíka, přesto u ní vydržel 11 let.

Když se rozhodl r. 1860 vojnu opustit a dát se odvážně na dráhu svobodného literáta, přineslo mu to jen nové dluhy. Dokonce byl pro ně i zavřen, a to opakovaně. Když už dostal r. 1866 státní stipendium 500 zlatých, peníze mu zabavil věřitel. Saar se tak nechal do vězení zavřít vícekrát, jenže podle tehdejších zákonů ho ve vězení věřitel musel živit, což každého z nich omrzelo, čímž se Saar opět dostal na svobodu.

Měl štěstí na mecenáše, kteří si povšimli jeho nadání. Měl štěstí i na zvláštní dobu, kdy aristokraté s podnikateli doslova závodili o to, kdo a hlavně za kolik podpoří umění. Tak se stalo, že po smrti své matky se Saarovi dostalo pozvání od Alžběty Salmové z Blanska. Přijíždí dvakrát, jednou r. 1872, kdy zde tráví dobu smutku po matčině skonu a podruhé r. 1880. To už je uznáván jako oficiální básník.

Již za prvního pobytu se v Blansku Saar vášnivě zamiloval do kněžniny společnice Melanie Ledererové. Na radu kněžny se při druhém pobytu rozhodl s ní oženit. Po sňatku byl novomanželům přidělen byt v podzámčí, čímž se stali přímými sousedy dr. Jindřicha Wankla a jeho rodiny. Všichni se stali velmi důvěrnými přáteli.

Saarova manželka trpěla nevyléčitelnou chorobou, pro kterou se r. 1884 oběsila, manželství tedy trvalo jen krátce.

Básníkem smrt hluboce otřásla, východisko si ale našel v práci. Měl opravdu plodné období. Najal si skromný byt ve Vídni, do Blanska přijížděl jen v létě. Jeho spisovatelská činnost je tak úspěšná, že k 60. narozeninám dostává za zásluhy o rakouskou literaturu roční důchod 1000 zlatých a k tomu každoroční císařův dar 500 zlatých. Saar se ocitá na výsluní. Množí se pocty, vyznamenání, je mu udělena medaile pro umění a vědu. Je dokonce pozván k osobní návštěvě císaře (tehdy společně s Jaroslavem Vrchlickým, který přeložil jeho báseň Zapomenutá láska), ale ocenění se nezúčastnil. Měl již pokročilou formu střevní rakoviny.

Přes všechny pocty Ferdinand Saar nikdy nezpychl, nezapomněl na své chudobné mládí. Nikdy také nepřestal dojíždět do Blanska a Rájce. R. 1906 jej choroba sužovala natolik, že poprosil lékaře o jed. Nedostal jej, a proto zvolil sebevraždu zastřelením. Ani to se však neobešlo bez komplikací, neboť umírá až druhý den po několikahodinovém zápase.
Saarovy novely mají vysokou uměleckou hodnotu a přežily až do dnešních dnů.

Rekviem lásky (u nás r. 1972) je soubor 15 novel, z nichž tři se váží přímo k Blansku. V povídce Tambi umělec opěvuje přírodu okolí Blanska. Často v přírodě pobýval, jeho oblíbeným místem byl rozhled nad češkovickým dvorkem (dnes hotel Panorama) na cestě směrem k Obůrce. Modelem pro hrdinu povídky Tambi byl ale rakouský dramatik Bachmayer, který stejně jako Saar měl dlouhé období života literárně neplodné.

Novela Troglodytka (=předhistorická obyvatelka jeskyně) zachycuje ženu proletářku, kde se „modelkou“ stala Maruška Kratochvílová z údolí Sloupečníku v Blansku.

V novele Doktor Trojan je zcela zřejmé, že zvěčněni jsou čtyři lékaři a jeden medik. Všichni jsou z Blanenska, přičemž v dr. Wankovi Saar „skryl“ přímo svého přítele dr. Wankla.

Saar se stal v literatuře předchůdcem moderních stylů.

Podle:

Polák, V. (1985): Literární místopis okresu Blansko, Okresní knihovna v Blansku