Koněpruské jeskyně

Přibližně 7 km na jih od Berouna, na jihozápadním okraji Českého krasu, takřka za "humny" hlavního města Prahy se zvedá nápadný kopec. Ani by vlastně za povšimnutí svým tvarem nestál, kdyby zůstal navěky v přírodním stavu.  Protože ale jeho nitro je budováno obzvláště čistými vápenci, už od nepaměti se o něj zajímali těžaři. Stavební suroviny vyrobené z koněpruských a suchomastských vápenců šly tak dobře na odbyt a ochrana přírody šla natolik stranou, že od 60. let 20. století je kopec, o němž je řeč, nemilosrdně vyrván přírodě a přeťat obrovským velkolomem. Většina horniny skončila v drtičích a přeměnila se na výrobky pro stavebnictví. Zachoval se jen vápencový ostrov mezi lomy, nebýt však senzačního objevu r. 1950, změnil by se na cement celý hřbet. Vydejme se tam. Tím, co se našlo v nitru kopce a v lomech, sem přitahuje vědce a turisty domácí i ze zahraničí. Kopec Zlatý kůň. Uvnitř něho se skrývají Koněpruské jeskyně.

Zlatý kůň byl v prvohorách, v období devonu mořským útesem a usazovaly se tu mohutné vrstvy vápenců. V dalších geologických dobách vápence zkrasověly, podlehly mechanickému a chemickému působení srážkové vody, v trhlinách uvnitř útesu se vytvořily drobné podzemní toky., které tvarovaly jeskynní prostory a to hned ve třech výškových úrovních (spodní, střední a svrchní patro). Některé prostory se navíc zvětšovaly a propojovaly řícením stropů a stěn. Uvnitř jeskyní se vytvořila neobyčejná krápníková výzdoba. Není význačná mohutností či velkolepostí, ale spíše originalitou a fyzikálně-chemickými podmínkami vzniku. V jeskyních si našlo úkryt nebo smrt hned několik živočichů.

Část dnes známých prostor přitom byla obývána lidmi v nedávné historii. Ale pěkně po pořádku.

Nejdříve k prehistorii. Devonské vápence (stáří až 410 mil. let) na Zlatém koni podlehly krasovění již od konce druhohor, tedy cca před 65 mil. lety. Do již vytvořených jeskyní často zavítali živočichové, kteří tu buď žili nebo se do různých otvorů zřítili. Část kosterních pozůstatků byla do jeskyň splavena dešťovou vodou nebo zůstala ve výplních komínů. Takto se Koněpruské jeskyně mohou chlubit nálezy starými až 600 000 let, našly se kostry opic makaků, jeskynních medvědů, jeskynních lvů, hyen a dalších obratlovců. Našly se i kosterní pozůstatky pravěkých lidí.

První lidé před 30 000 lety zcela jistě využívali jeskynní portály jako svá sídla. Na Zlatém koni přímo takový portál nebyl (na blízkém Kotýzu ale ano). Je zřejmé, že v Koněpruských jeskyních pravěcí lidé nežili, neznali je. Jejich tělesné pozůstatky spolu s kamennými a kostěnými nástroji se sem stejně jako kosti zvířat  dostaly přes výplň jeskynních komínů. Má se za to, že kostra druhu Homo sapiens sapiens, která se v jeskyni našla, patřila asi 46 leté ženě, jež byla pohřbena v ústí komína, který vede z Proškova dómu na povrch.

O Zlatém koni se mezi lidmi vyprávěla podivná pověst zhruba tohoto obsahu: Na vrcholu Zlatého koně pásával ovce pasáček. Jednou objevil vchod do nitra kopce jeskynním komínem (ten komín na vrcholu opravdu je). Možná mu v tom pomohla zatoulaná ovečka nebo viděl z vrcholu kopce stoupat kouř, jisté je, že v sobě objevil kus odvahy a do komínu se spustil. Uvnitř spatřil loupežníka. Překvapeni byli patrně oba účastníci příběhu, přičemž loupežník měl možná nahnáno více, protože někdo nečekaný odhalil jeho skrýš. Pasáček totiž neviděl jen loupežníka, ale hromady mincí kolem. Loupežník daroval chlapci část pokladu a pohrozil mu (nebo se s ním jen domluvil?) o mlčení až za hrob. Jenže chlapec nedržel jazyk za zuby a všechno vyprávěl v blízkých Koněprusích. Vesničané ihned ve vidině pokladu vyrazili na vrchol Zlatého koně, ale otvor do komína již nenašli. Samozřejmě pasáčka seřezali a měli ho v podezření, že peníze někde ukradl a tak pro změnu sebrali peníze jemu. Svérázná pověst mezi lidmi žila celých 500 let. Nikdo až do r. 1950 netušil, že měla velmi rozumné jádro.

R. 1950 již bylo úbočí Zlatého koně zbrázděno několika lomy, zejména od jihu. Velkolom Čertovy schody ovšem tehdy ještě neexistoval. Při jednom odstřelu v Houbově lomu dělníci Štěpán, Jiránek, Chvojka a Mareš objevili nové jeskynní otvory a vstoupili dovnitř. Tím začala novodobá historie Koněpruských jeskyní. Na prvních průzkumech se podíleli nejvýznamnější vědecké osobnosti té doby: Jaroslav Petrbok, Oldřich Fejfar, Vojen Ložek st., Jiří Kukla a další. Průzkumy probíhaly v l. 1950-66, byly objeveny téměř všechny dnes známé prostory, r. 1959 byly jeskyně zpřístupněny veřejnosti. Pochopitelně - tím byl Zlatý kůň jakožto mimořádně cenná lokalita zachráněn před rozemletím do cementu.

A proč pověst o pasáčkovi měla rozumné jádro?

Objevitelé totiž ve svrchním patře Koněpruských jeskyní, nehluboko pod povrchem našli unikátní penězokazeckou dílnu ze druhé poloviny 15. století. Našlo se velké množství měděných plechů  i nepovedených mincí. Penězokazci, o nichž není zmínka v žádné z místních kronik, v jeskyni bydleli a přibližně mezi r. 1460 až 1472 (údaje v literaruře se různí) vyrobili asi 5000 - 10000 tehdejších mincí, tzv. husitských haléřů, samozřejmě falešných. Je zajímavé, že oficiální mincovna za Jiřího z Poděbrad tehdy mince vystřihovala z plechu, kdežto penězokazci v Koněprusích je většinou razili. Rozdíl byl v tom, že oficiální mince byly stříbrné, kdežto penězokazci mince vyráběli z měděného plechu (ten byl dovážen do Koněprus až z Kutné Hory!), který pak máčeli v amalgámu stříbra (ten vznikne rozpuštěním stříbra ve rtuti, ale té měli penězokazci asi také dost, protože ruda rtuti se těžila nedaleko od Koněprus na Dědově hoře u Komárova). Žíháním se rtuť odpařila a na povrchu mince zůstalo jen stříbro. Na jednu stranu pak penězokazci vyrazili jakožto znak dvouocasého lva. Množství vyrobených mincí dle tehdejší kupní síly vystačilo na běžnou obživu jednoho člověka asi tak na 2 - 4 roky. Protože se v jeskyni nenašlo žádné nářadí, má se za to, že padělatelé si jednoho dne v klidu vše sbalili a odešli.

Tady se pověst s možnou skutečností rozchází, protože loupežník nelenil a mezitím, kdy pasáček spěchal o svém objevu vykládat v Koněprusích, stačil zmizet a na škrapovém povrchu Zlatého koně po sobě zamaskovat stopy. Možná stačilo otvor do komína zavalit pořádným balvanem a vesničané opravdu nemuseli nic najít. Otvory do komínů na Zlatém koni jsou totiž velmi úzké.

Dost otazníků. Nejlépe učiníte, vydáte-li se do jeskyň pro osobní zážitek.   

Do jeskyní návštěvníci vstupují vchodem z Houbova lomu. Nejprve si prohlédnete prostory pojmenované po italském biologovi, knězi a psychologovi Lazzaru Spallanzanim (1729-99), který mj. napsal studii, která vedla k objevu echolokace u netopýrů. Poté průvodci vykládají o vzniku jeskyní a také o zbarvení jeskynních stěn. Černá barva je tu způsobena oxidy manganu, rezavá, hnědá a žlutá oxidy železa a zelená přítomností řas a mechů, hlavně pod reflektory.  Pak uvidíte několik symbolů Koněpruských jeskyní. Jsou jimi krápníky Věčná touha, stalaktit a stalagmit, u nichž bude ještě velmi dlouho trvat, než se spojí. Dalším symbolem je skupina krápníků zvaných Varhany, které prý při poklepu hůlkou znějí, ale průvodci zvuky nepředvádějí z obavy, že by poklepy na krápníky porušili jejich strukturu. V síni u Varhan v jednom z komínů můžete zahlédnout kromě "běžných" stalaktitů a stalagmitů také excentrické krápníky a brčka. V Marešově síni si připomenete, kudy první objevitelé vešli do dosud neznámých prostor (Mareš byl mistr lomařské party, která po odstřelu objevila jeskyně). Ve Staré chodbě budete na nejnižším místě jeskyní 42 m pod povrchem a současně budete moci pozorovat styk suchomastských a koněpruských vápenců. Suchomastské jsou mladší, výše uložené, lavicovité, koněpruské jsou vespod, starší a masivní. Také minete Letošníkovu propast, pojmenovanou podle výzkumníka, který se do ní zřítil ze 12 metrů.

Hlavní prostorou jeskyň je Proškův dóm pojmenovaný podle vědce, který se nejvíce zasloužil o její průzkum. Současně zde uvidíte největší krápník, mohutný stalagmit uprostřed, či spíše jeho torzo a také vás průvodci upozorní na ojedinělou, avšak nenápadnou výzdobu stěn, tzv. koněpruské růžice. Kromě kalcitu byl v růžicích prokázán opál (nekrystalická forma křemene), ale nepanuje jednotný názor na to, jak vlastně tato výzdoba vznikla. Do Proškova dómu se komíny shora v prehistorii občas zřítilo zatoulané zvíře.

Pak přes Pustý dóm a Petrbokův dóm vylezete po točitém schodišti do svrchního patra, kde je jedinečná Mincovna, o níž píšeme výše. Východ z jeskyní je na jiném místě, než vchod.

Na jaře 2024 byl na místě bývalé provozní budovy otevřen Dům ochrany přírody, který funguje jako návštěvnické centrum Českého krasu. Na tvorbě expozic se podíleli speleologové, geologové, ochránci přírody a další odborníci. Mimo jiné tady uvidíte lebku nalezenou ve zdejších jeskyních starou 45 000 let a rekonstrukci její tváře, kterou vytvořil tým antropologů. Sál slouží k promítání filmů a k přednáškám. 

Základní vstupné činí 220 Kč (r. 2024), prohlídka trvá asi 1 hodinu. Hromadným skupinám doporučujeme telefonickou rezervaci prohlídky.

Podle:

Zajíček, P. (2010): Jeskyně České republiky, Academia Praha, s. 16

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, 2. vyd., s. 124