Zlatý kůň

Zlatý kůň je jedním z nejcennějších území České republiky. Na první pohled ovšem tento dojem návštěvník nemá. Přijíždíte nebo přicházíte sem a nemáte pocit, že jste v krasové krajině, ačkoli všude vidíte plno cedulí se státním znakem a nápisy Český kras. Nikde v okolí v nejčastějším směru příjezdu návštěvníků, tj. od Berouna nebo od Litně, neuvidíte krasové jevy, např. vápencová údolí nebo skály, ponory, vyvěračky nebo závrty. Spíše vás zaujmou rozsáhlé okolní lomy. Až když vkročíte opravdu až téměř k vrcholu Zlatého koně, pochopíte podle okolních kamenů, že kopec Zlatý kůň s Koněpruskými jeskyněmi je izolovaným ostrovem vápenců, podle vegetace usoudíte, že se jedná o zachovanou step či lesostep a podle rozsáhlých lomů vám dojde, že se tady odehrávají střety mezi zájmy hospodářskými a zájmy ochrany přírody. Kdyby r. 1950 nebylo objevu Koněpruských jeskyní, byl by dnes celý kopec pravděpodobně rozemlet do cementu.

Chcete-li Zlatý kůň opravdu poznat dobře, pak doporučujeme nejdříve navštívit Koněpruské jeskyně a pak si projít naučnou stezku, která vede od východu z jeskyň na vrchol kopce, nabízí vyhlídku do Velkolomu Čertovy schody, pak míří do starobylého Houbova lomu, kde je dovolen sběr zkamenělin, a nakonec turisty zavede do lomu Kobyla. 

Vrchol Zlatého koně

Vrchol Zlatého koně je tvořen akantopygovými vápenci, které jsou často na povrchu erodovány do tvaru škrapů. Pokud budete pozorně sledovat okolí, všimnete si také menších závrtů a komínů vedoucích do nitra Koněpruských jeskyň. Akantopygové vápence jsou devonského stáří. Jsou světle šedé až narůžovělé barvy. Jsou uloženy nad suchomastskými vápenci, které nejsou na vrcholu přítomny. V akantopygových vápencích jsou místy hojné zkameněliny, např. koráli a trilobiti. Ti žili v mělkém moři.

Mnohem nápadnější než vápence bývá na vrcholu rostlinstvo. Roste tu značný počet druhů bylin, které tvoří skalní step, severní úbočí je tvořeno listnatým lesem. Doporučujeme přijít někdy během časného jara, kdy řada bylin kvete. Které suchomilné druhy najdete na Zlatém koni? Např. včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis bohemica), rozrazil časný (Veronica praecox), tařice horská (Alyssum montanum), mochna písečná (Potentilla arenaria) a další.

Lokalita je známa také výskytem hmyzu.

Z vrcholu je vynikající rozhled do okolní krajiny. Na severu vidíme dvojměstí Beroun a Králův Dvůr. Za nimi vystupuje nápadný hřbet s vrcholem Děd. Na severozápadu jsou nejvyššími body Krušná hora (609 m.n.m.) a Velíz (595 m.n.m.). Jihozápadním směrem dohlédneme na vyvýšeniny Brd a Hřebenů, kde opticky nejvíce nápadným kopcem je Plešivec (654 m.n.m.), ačkoli nejvyšším vrcholem Hřebenů je nalevo vystupující Písek (691 m.n.m.).

Výhled do velkolomu

Jen 80 m od vrcholu je možno nahlédnout do největšího vápencového lomu v České republice. Stojíme na okraji Velkolomu Čertovy schody. Nejvyšší lomovou stěnu si prohlédnout nemůžeme, ale pokud navštívíte Kotýz, pak ji z dálky uvidíte cestou mezi jeskyněmi a tímto návrším. Stěna, nad níž je vyhlídka umístěna, je dokonalým řezem napříč devonským útesem. Na jeho vrcholu jsou uloženy akantopygové vápence, pod nimi jsou vápence suchomastské a nejníže vápence koněpruské. Hranici mezi jednotlivými druhy vápenců si také nemůžeme prohlédnout, je přístupná pouze horolezecky, stejně jako jeskyně ve stěně.

Vápenec ze Zlatého koně obsahuje vysoké procento kalcitu a v některých vrstvách je bez příměsí, je velmi čistý. Vápenec odpradávna zajímal místní i vzdálenější občany  a podnikatele jako významná surovina pro stavebnictví. Hlavní město bylo relativně blízko a proto není divu, že na úbočí Zlatého koně vznikla, zcela jistě od r. 1891 a pak  hlavně za 1. republiky celá řada menších lomů. Drobné lomy byly i v lese zvaném Hory, či jak praví mapy - Na voskopě, v činnosti byl až do r. 1929 nedaleký lom Kobyla.

Období těsně po II. světové válce přineslo dva zásadní dějové momenty. V r. 1950 byly na jižním úbočí Zlatého koně objeveny při odstřelu v lomu Koněpruské jeskyně. Představitelé tehdejšího režimu rozhodli, že tak cenný přírodní klenot zachrání a že těžba okolních lomů nesmí jeskyně ohrozit. Současně rozhodli, že postupně budou uzavřeny drobné vápencové lomy v celém Českém krasu (i jinde v tehdejší ČSR) a těžba pro narůstající spotřebu socialistického stavebnictví bude koncentrována do několika velkých provozů. Od 60. let se takto postupně mezi vrcholem Zlatý kůň a Kotýzem rozšiřoval a zahluboval jeden z nejrozsáhlejších vápencových dobývacích prostorů v Evropě - Velkolom Čertovy schody - západ. Přiznejme, že ochranáři toto rozhodnutí v podstatě uvítali, byla tím zachráněna cenná území ohrožená mnoha lomy po celé ČSR. Soužití prašného Velkolomu Čertovy schody a okolí ale bylo až do konce 90. let 20. stol. velmi problematické.

Od r. 1975 byl schválen pro blízkou vápenku další dobývací prostor, jižně od Zlatého koně, směrem k obci Suchomasty. Schválený dobývací prostor je dokonce 4 krát rozlehlejší než Velkolom Čertovy schody - západ a dostal pojmenování Velkolom Čertovy schody - východ. V 90. letech se tady rozeběhla těžba,  těžba ve Velkolomu západ byla r. 1999 ukončena (alespoň tak praví dobové dokumenty, ale r. 2013 se dle svědectví členů redakce tohoto webu v lomu Západ těžilo). Lom Východ vidíme ze Zlatého koně směrem k Brdům, tedy směrem od Zlatého koně na jih.

     Houbův lom

Od vyhlídky do velkolomu zavede naučná stezka návštěvníky na dno Houbova lomu. Houbův lom je význačnou přírodovědnou lokalitou. Byly odtud objeveny Koněpruské jeskyně a je současně jedinečným dokladem, jak vypadal v minulosti devonský mořský útes. Doklad je to natolik hmatatelný, že si jeho část můžete odnést domů. Ano, v části Houbova lomu je v suti dovolen sběr zkamenělin. Nečekejte ovšem senzační kusy. Sběratelé sem chodí už léta, ale i tak můžete najít zajímavé zlomky rostlin a živočichů z období devonu. Kdo se s tím nespokojí, může navštívit v Národním muzeu v Praze oddělení paleontologie, kde je nálezům z Koněprus věnováno hodně prostoru.

V Houbově lomu jsou především učebnicově odkryty koněpruské vápence. Jsou bělavé barvy, masivní, bez patrné vrstevnatosti. Vznikly na mořském útesu aktivní činností přisedlých organismů. Byly to hlavně vápnité řasy, stromatopory, velké lillijice, koráli. Všechny tyto organismy tvořily vápnité schránky, které se postupně na útesu hromadily a tvořily jeho jádro. To všem není v Houbově lomu moc vidět, je odkryto v nejvyšší stěně Velkolomu Čertovy schody a do Houbova lomu zasahuje jen několika výběžky. Na jádře útesu žily další organismy - ramenonožci, koráli, mechovky, mlži, kteří také měli vápnité schránky. Ty po odumření vyplňovaly mezery v jádře útesu a tvořily kolem něj osypy a plošiny. Zatímco jádro útesu poměrně dobře odolávalo mořským vlnám, okolí bylo vlnami dosti erodováno. Proto také druhý typ koněpruských vápenců je hrubozrnnější než ten z jádra útesu. Jedno je ale zřejmé: V Houbově lomu se z období devonu nachází obrovské množství druhů organismů v podobě zkamenělin. Jsou to lilijice, ramenonožci, mechovky, koráli, mlži, plži, stromatopory a trilobiti. Posledně jmenovaná skupina ale nebyla v devonu na koněpruském útesu příliš hojná a pokud se někde najde skupina krunýřů z trilobitů, pak v čočkovitých polohách, tedy v místech, kde trilobiti "hromadně" svlékali krunýře.

Nad koněpruskými vápenci jsou v Houbově lomu uloženy vápence suchomastské.  Mezi ukládáním koněpruských a suchomastských vápenců je období, kdy se na útesu neukládalo nic (tzv. stratigrafický hiát neboli přerušení sedimentace). Dokonce je zřejmé, že část koněpruských vápenců byla erodována, odnesena a teprve pak začalo usazování suchomastských vápenců. V nich se nachází také zkameněliny, jako lilijice, ramenonožci a trilobiti, vše spíše v drti než celé kousky. V suchomastských vápencích lze také pozorovat neptunické žíly. Jsou to trhliny vzniklé na útesu, které byly v pozdějších dobách vyplněny mladšími usazeninami. V protějším Velkolomu Čertovy schody východ je také jedna, viz foto. Jedna z neptunických žilo je dokonce u vchodu do Koněpruských jeskyní. Je zajímavá tím, že není "jen svislá", ale vysílá vodorovné "odnože".

Na samém vrcholu stěny pozorujeme akantopygové vápence. Zkameněliny lze sbírat v západní části lomu v suti.

Naučná stezka pokračuje dále k silnici, na jejíž druhé straně půjdete přes Akantopygový lom, až dojdete shora do lomu Kobyla. Zpět se pak budete vracet k parkovišti u jeskyň nejprve tunelem v lomové stěně na Kobyle a pak okrajem lomu a přes louku.

Hergetův lom

Ale pokud máte čas a chuť, nemusíte se vysloveně držet trasy naučné stezky a můžete na Zlatém koni ještě navštívit starý Hergetův lom. Dostanete se do něj od správní budovy jeskyní chůzí 120 m na východ a pak doprava. Poznáte ho podle malé budovy, která patří jeskyňářům (souřadnice 49°54'55.875"N, 14°4'12.394"E). V lomu jsou odkryty vrstvy nejmladšího devonu. Jsou tu suchomastské vápence a též vrstvy nad nimi. Podle předchozího výkladu byste očekávali vápence akantopygové. Ale ty zde chybí. Byly postiženy erozí, a tak v Hergetově lomu na suchomastské vápence nasedají hnědé vápnité pískovce a prachovce roblínských vrstev. V dolním patře Hergetova lomu lze také pozorovat neptunické žíly.

Anebo můžete jít po silnici směrem na Suchomasty a Bykoš a podívat se do Červeného lomu, odkud pochází jeden z kamenů v základech Národního divadla.

Při pohybu po Zlatém koni dbejte zásad ochrany přírody a také osobní bezpečnosti. Nevstupujte na okraje lomových stěn. 

Podle:

Zajíček, P. (2010): Jeskyně České republiky, Academia Praha, s. 16

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, 2. vyd., s. 124