Nová radnice v Brně

Jako sídlo městské správy slouží komplex barokních budov Nové radnice na Dominikánském náměstí od roku 1935. Do té doby bylo sídlo městské správy na Staré radnici, která je dnes využívána pro kulturní účely. Mezi kulturní památky byl areál Nové radnice zapsán v květnu 1958.

Historie

Nové radnici se dříve říkalo Stavovský či Zemský dům. Dříve sloužil pro potřeby zemské správy. Historie budovy současné radnice je úzce spojena s dominikánským klášterem, který začal vznikat vedle jednoho ze tří nejstarších brněnských kostelů, kostela svatého Michala ze 13.století pro české obyvatele. První dominikáni, vlivný mužský řád, jsou jako první v Brně doloženi již v roce 1240. Z nejstarší doby pochází západní rameno křížové chodby kláštera a místnost, která sloužila jako kapitulní síň, podle jiných jako refektář.  Zde se již ve druhé polovině 13. století konala některá sněmovní a soudní jednání moravské země včetně tzv. provinciálních soudů. Ta většinou probíhala na hradě Špilberku. Soudu předsedal komorník. Časem se počaly vést zápisy o projednávaných majetkových přesunech, tzv. zemské desky.

V kapitulní síni se konaly sjezdy moravských stavů, králové přijímali holdující zástupce města i země, v ambitech kláštera se konaly přísahy. A to tak, že v kleče přísahající odříkával celý děj, o němž pod přísahou vypovídal. Pravidelně zde bývaly zemské sněmy, kterým předsedal král. Byl zde Karel IV., Zikmund, Albrecht Habsburský či Matyáš, který zde údajně od tureckého poselstva dostal jako dar krokodýla.

Karel IV. sloučil roku 1348 brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy do jednoho zemského soudu. Soud zasedal v dominikánské kapitulní síni.

Do vlády Karla IV. převládalo bezpráví, spory, hádky, přestupky a podplácení. Na tyto potíže na Moravě Karel IV. trpce vzpomínal. Jako spravedlivý panovník se rozhodl změnit závislost na vůli jednoho člověka v závislost na pevném právním řádu. Pouze na soudu v Olomouci a v Brně mohl být proveden zápis do tzv. zemských desek. Desky nařídil uchovávat v dubových truhlicích. Měly různé zámky. Klíče k jednomu z nich měl komorník, k jinému sudí, k jinému písař. K otevření truhlic docházelo pouze při slavnostním zahájení před zasedáním soudu. Karel IV. vytvořil na více než 500 let pevnou organizaci soudní a právní. Spravedlivý právní podklad měl uznání doma i za hranicemi. Zemský soud byl vyhlašován 10 týdnů dopředu králem nebo markrabětem. Konal se v trhové dny. Ve druhé polovině 16. století přestala malá místnost stavům vyhovovat. Sněm v roce 1578 rozhodl o výstavbě nových prostor v prvním patře kláštera.

Stavbu provedl italský architekt Pietro Gabri společně se svým bratrem Antoniem. (Jejich dílem je také zámek Bučovice, práce pro Jana Šemberu z Boskovic, viz též heslo Šumbera.) Renesanční část tvoří čtyři místnosti. Sněmovní sál, Rytířský sál a dvě místnosti pro výslechy svědků a porady duchovenstva a měšťanů. Vstup do místností zřídil po dodnes dochovaném venkovním schodišti, které ze severní strany přiléhá ke zdi kapitulní síně. Gabri rovněž postavil arkády s hodinovou věží.

Sněmovní jednání v té době řídil moudrý politik, zemský hejtman Karel starší ze Žerotína, jehož názory ohledně nešťastného postupu českých a moravských stavů povstáním proti Ferdinandovi II. se ukázaly jako správné. Po roce 1627, kdy byla patentem vypovězena nekatolická šlechta ze země, ačkoli byl Karel starší ze Žerotína ze seznamu psanců vyňat, odchází dobrovolně z vlasti, do slezské Vratislavi. Většinu svých statků prodává švagrovi Albrechtovi z Valdštejna. Podržel si jen Přerov, kam dojížděl. Vedle svého chráněnce Jana Amose Komenského je největším Moravanem své doby. Časem však byl zapomenut. Vzdělání nabyl v bratrské škole v Ivančicích. Věrně a horlivě sloužil zájmům své víry a zájmům Moravy, „aby nebyla jen ocasem českého lva“. Muž světového rozhledu psal česky, latinsky, německy, francouzsky a vlašsky„ krásným písmem a ušlechtilým slohem“. Roku 1621 posílá císaři Ferdinandu II. prosbu o milost pro přátele vězněné pro účast v odboji: „Vaše veličenstvo ukáže svou dobrotou a mírností všemu širému světu, že umí nejen vítěziti nad nepřáteli, nýbrž že je dovede i získávati, měnit jejich srdce a mysl…“. Císař ho nevyslyšel. Na svém panství v Kralicích ukrýval bratrskou tiskárnu poté, kdy musela být přesunuta z Ivančic. Jejím významným počinem je výtisk Bible kralické. V Brandýse nad Orlicí ukrývá Jana Amose Komenského.  Umírá v 72 letech v roce 1636. 

Když se Brno stalo hlavní městem Moravy, přestal Zemský dům ve 30. letech 17.století kapacitně vyhovovat. Tehdy král Ferdinand II. vytvořil tzv. Královský tribunál a jeho syn Ferdinand III. sloučil veškerou zemskou, tedy brněnskou a olomouckou správu do Brna. Podle návrhů Ondřeje Erny zahájil Pavel Weinberger roku 1666 v klášterní zahradě výstavbu nového tribunálního domu. Stavba, dokončená za 6 let, byla s areálem kláštera spojena jednopatrovou budovou. Později byla zbořena a nahrazena novostavbou, která se v podobě křídla oddělujícího obě nádvoří  dochovala dodnes. Je dílem Mořice Grimma, stejně jako hlavní průčelí Nové radnice na místě renesančních arkád, směřující na Dominikánské náměstí, dříve Rybný trh. Barokní úpravy byly uskutečněny také ve starém Sněmovním sále.

Z roku 1728 jsou Sluneční hodiny na nádvoří s vyobrazeným pohledem na Zemský dům, pohledem na Brno a Diem s orlem. Stavební vývoj Zemského domu pokračoval v letech 1772-1776, postavením nových křídel, severně od stávající budovy, čímž vzniklo menší druhé nádvoří. O osm let později však musely stavy Zemský dům opustit. A společně s dominikánským klášterem jej obsadila armáda. Zřídila zde sklady a vnitřní výzdoba byla značně poškozená. V roce 1869 dům odkoupil Zemský výbor a o pět let později jej prodal městu Brnu. Tehdy zde byla veřejná jídelna a část byla pronajata gymnáziu a veřejným spolkům. Od roku 1886 byl zemský dům díky památkáři Mořici Trappovi obnovován. Restaurována byla vnitřní výzdoba. Počátkem 20.století byly instalovány renesanční a barokní portály ze zbořených městských domů. Na velkém nádvoří byla v roce 1935 umístěna kovová kašna s vyobrazením alegorie 12 měsíců od Josefa Stejskala a J. Peška, vytvořená pro Výstavu soudobé kultury na brněnském výstavišti v roce 1928. O rok později byla pod venkovním renesančním schodištěm odhalena bronzová busta Karla staršího ze Žerotína, významného představitele moravské předbělohorské šlechty, od Vincence Makovského z roku 1936.

Podle projektu Josefa Poláška je Zemský dům v letech 1934-1935 upraven jako definitivní sídlo městských úřadů a areál je nově označován jako Nová radnice. Po druhé světové válce byla do průjezdu z Dominikánského nádvoří na velké nádvoří instalována pamětní deska se jmény zastupitelů města a městských zaměstnanců, kteří se stali oběťmi německé okupace. Od 80. let minulého století až do roku 2004 byl areál postupně rekonstruován, včetně obnovy fresek ve Sněmovním sále. Na druhém nádvoří působí od roku 1935 Archiv města Brna. Jeho založení spadá do roku 1379 a souvisí s městským písařem Janem z Gelnhausenu. Vynikající žák Jana ze Středy a šiřitel humanistických myšlenek na Moravě byl původně písař císařské kanceláře, sekretář a pronotář Jana ze Středy, veřejný notář a právník. Působil v biskupské Olomouci, markraběcím Brně a v Jihlavě. Navázal na v Brně dokončenou právní knihu písaře Jana. Zpracoval základní právnické dílo moravského městského práva Liber sententiarum. V českém překladu se rozšířilo do Čech a přímo na něj navázali právníci vrcholného českého humanismu. Od listopadu 1929 je Archiv vědeckou institucí. Na konci 20. století se jednalo o nejlépe uchovaný archiv u nás. Obsahoval 9358 listin, 63 262 úředních knih a rukopisů, 5 015 pomocných knih, 30 494 krabic a fasciklů spisů, 99 757 fotografií a negativů a 73 355 knih.

Nová radnice slouží jako sídlo Magistrátu města Brna a brněnského primátora. Konají se zde jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva. Nová radnice je využívána jako reprezentační objekt pro významné zahraniční návštěvy. V jejím Rytířském sále, který je vyzdobený obrazem Radosti venkovského života od Antonína Procházky z roku 1941 a v čele reliéfní kompozicí od Sylvy Lacinové, jsou pořádány svatby.

Podle:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_radnice_(Brno), 29. 6. 2014

http://hlasmoravy.xf.cz/Special-02.html, 29. 6. 2014

Poznámky k vycházce městem Brnem, osobní pozůstalost Jaroslavy Vrbické, rukopis, nedatováno

Harmatová, Z. (1994): Utváření vztahu k rodnému místu, diplomová práce PedF MU, Brno

Čapka, F., Santlerová, K. (1995): Procházka Brnem, MC nakladatelství, Brno