Zřícenina hradu Landštejn

Hrad Landštejn založil český král Přemysl Otakar I. někdy po r. 1222 jako románskou stavbu nepravidelně pětibokého půdorysu s mohutným příkopem. Snažil se jednak zabezpečit obchodní stezku a jednak zemskou hranici, takže Landštejn stál naproti hradu rakouských pánů ze Zöbingenu. Protože panovník neměl sílu hranici a stezky střežit sám, dostává se ve 13. stol. hrad do držení Vítkovců. Jedna z jejich větví začala používat označení „páni z Landštejna“ a dobře promyšlenými činy se stává jedním z nejmocnějších rodů království.

Za vlády Viléma z Landštejna, současníka Jana Lucemburského, už rodu patřila značná část jižních Čech, např. Třeboň a Hluboká. Vilém se dostal s králem do sporu, který vyvrcholil tažením vojska proti odbojnému Vítkovci. Vilémovi pomohl strýc Petr z Rožmberka a královi vojáci se z jižních Čech stáhli. R. 1318 se páni z Landštejna s králem smířili a ten si jejich postavení a služeb náležitě považoval, neboť je odměňoval nebývalými výsadami. Totéž pak činil Karel IV., který dokonce Viléma r. 1351 jmenoval pražským purkrabím.

Pod Landštejnem vedla v té době neobyčejně frekventovaná zemská stezka, která Vítkovcům přinášela značné zisky. Sousedé Landštejnů, páni z Hradce, chtěli tyto výsady také mít a nakonec v otevřeném válečném konfliktu, který propukl mezi oběma rody přes zásahy krále Karla IV., Jindřich prosadil změnu trasy přes Bystřici a Hradec. Jindřich a Vilém se dokonce střetli v souboji, Vilém byl smrtelně zraněn a roku 1356 na Landštejně umírá. Tím končí nejslavnější éra hradu.

Roku 1381 král Václav IV. postoupil Landštejn Konrádovi Krajířovi z Krajku. Rakouský rod z Krajku se v českém prostředí rychle adaptoval. Za husitských válek se šlechtici tohoto rodu aktivně účastnili bojů. Konrádův syn Lipold byl věrný Zikmundovi jako hejtman Budějovic a pokusil se v počátcích existence Tábora toto město dobýt a zničit.  Jan Žižka se mu pomstil tím, že vypálil hrad v  Nové Bystřici, kde bydlela Lipoldova žena s dětmi. Všechny zajal, pobořil hrad a dospělé muže nechal pobít. Landštejn, hrdé, těžko zdolatelné sídlo, ale nedobyl.

Lipoldův syn Wolfgang naopak v husitských válkách bojoval na straně kališníků.

Krajířové z Krajku podobně jako předchozí majitelé znamenali pro hrad novou významnou stavební etapu, tentokrát ve stylu doznívající gotiky a nastupující renesance. Hrad dosud strohý, přebudovali na pohodlné sídlo v duchu nového životního stylu. Vystavěli prostorný třípatrový, někde až čtyřpatrový  palác, novou příjezdovou cestu, nové opevnění a bašty a zavedli horkovzdušné topení. Své působení na hradě Krajířové končí roku 1579. Poslední ženou z tohoto rodu byla Anna, provdaná Roupovská, která Landštejn prodává Štěpánovi z Einzingu, nejvyššímu dědičnému komorníkovi v Rakousku.

Hrad pak často střídal majitele. Nikdo pak už zde trvale nebydlel. Lanštejn byl jen správním střediskem. Roku 1771 uhodil do velké věže blesk. Požár, který následoval, zničil obytné části hradu, který pak rychle chátral a jeho zkázu dokončili místní obyvatelé, kteří používali rozpadlé zdivo na stavbu a opravy svých domů.

Po II. světové válce se hrad stává majetkem státu, který provedl v l. 1972-90 rozsáhlou rekonstrukci a pak jej zpřístupnil pro veřejnost.

Dnes návštěvníci mohou projít hradní příkop velkolepých rozměrů a obdivovat rozsáhlou zříceninu ve vysokém stupni názornosti a zachovalosti. Hodně působivá je například románská kaple, prostor hradního příkopu, rozsáhlé nádvoří a mohutná věž, ze které se otevírá výhled ke Starému Městu, vodní nádrži na potoce Pstruhovec, na podstatnou část České Kanady a na jih do Rakouska. Velmi hezky je pojata květinová výzdoba vstupních prostor.

Za zmínku stojí také hospodářské zázemí hradu, které bylo soustředěno převážně ve statku, kde je dnes hotel Landštejnský dvůr. Statek obhospodařoval již od 13. stol. rozsáhlé plochy pozemků, rybníků a lesů. Patřil mu také pivovar, mlýn a další objekty. Majiteli byli titíž páni, jako na hradě.

Po r. 1948 získaly Landštejnský dvůr Státní statky, které pojaly ušlechtilý nápad chovat zde hříbata koní pro práci v lese. Krajina mezi hradem a dnešní vodní nádrží tak připomínala americký western. A to ještě připočtěme chov stovek ovcí na jiných pastvinách a podle pamětníků vzornou péči o zvířata a získáme diametrálně odlišný obraz státního podniku od pověsti, kterou zvláště v pohraničí měl.  A nakonec dodejme, že v Landštejnském dvoře, v křídle přiléhajícím k silnici, až do 60. let 20. stol. působila základní škola pro děti z Landštejna, Pomezí a Vitíněvsi. Bylo jich údajně dvacet.. Na jednoho ještě z předválečných učitelů upomíná pamětní deska u restaurace.

Dnes je Landštejn znám především jako místo pro skvělý výlet s možností občerstvení v několika hospodách (hotel Landštejsnký dvůr ale není původní budovou, v podstatě byl postaven celý znovu), kde se setkává mnoho pěších turistů, ještě větší počet milovníků jízdy na kole a hodně motoristů. V noci a v zimním období je tu ale naprostý klid.

Hrad je otevřen v dubnu a v říjnu jen v sobotu a v neděli od 9 do 16 hodin, v květnu a září každý den mimo pondělí od 9 do 16 hodin a v červnu, červenci a srpnu každý den mimo pondělí od 9 do 16 hodin. Prohlídka je volná, pokud chcete výklad, přijďte buď v 11 nebo v 15 hodin (sezóna 2014), základní vstupné činí 70 Kč.

Podle:

Naučné tabule na hradě a materiály hotelu Landštejnský dvůr, 25. 7. 2014