Sklárna a minipivovar Novosad a syn v Harrachově

Velmi poučná exkurze do podniku s výjimečně dlouhou tradicí

Kontaktní informace

+420 733 512 956, +420 481 529 157
Oficiální stránky
turistik@sklarnaharrachov.cz

Čechy platily odedávna za sklářskou velmoc. Ať je současnost jakákoli, ať již máme názor na sklářský průmysl různý a různými informacemi podložený, jedno je jisté. V horském středisku Harrachov, které je známo jako centrum lyžování a turistiky, se vyrábí sklo téměř bez přerušení možná nejdelší dobu na světě, již od roku 1712. Harrachovské sklo v různých dějinných epochách dobývalo svět. A také byla období, kdy se vážně uvažovalo o ukončení výroby. Naštěstí v Harrachově k tomu nikdy nedošlo. Pojďme si projít dějiny harrachovské sklárny a podívat se na výrobu skla na exkurzi přímo do provozu.

Dějiny sklárny

K roku 1712 je v zemských kronikách uložených ve Státním oblastním archivu v Zámrsku datována první zmínka o sklářské huti na Novém Světě, což je dnes součást Harrachova. Je ale zřejmé, že sklárna existovala již před tímto letopočtem. Jak známo, sklářský podnik potřebuje jako surovinu především sklářský písek a pak palivo schopné vyvinout dostatečnou teplotu pro jeho tavbu. Dříve bylo písku všude dostatek (dnes se těží v ČR už jen ve Střelči v Českém ráji a v Provodíně u České Lípy), dřevo na topení se těžilo v okolí sklárny do té doby, dokud se ho vyplatilo dovézt. Když byla dovozová vzdálenost už příliš velká, sklárna se jednoduše přestěhovala na nové místo blíž k lesům. Z obyvatelů sklářské osady se stali zemědělci nebo se přestěhovali také.

Má se za to, že založení harrachovské sklárny. na Novém Světě předcházela existence  tří starších sklářských osad na jilemnickém panství - Rokytnice nad Jizerou, Rokytno a Rýžoviště. Pro sklárnu na Novém Světě a širší okolí bylo rozhodující, že panství postupně v l 1632-1701 ovládl šlechtický rod Harrachů. Ti jakožto prozíraví hospodáři mj. budovali dopravní komunikace, tím bylo možno dřevo přivézt i ze vzdálenějších míst. V okolí harrachovské sklárny tím nedocházelo k úplnému vykácení lesů a provoz se pak už nikdy nestěhoval.

Již za prvního ředitele Elliase Müllera sklářská huť vyvážela sklo do celého světa. Mistři skláři dokázali vyrobit produkty různých barev, podnik zaměstnával mj. rytce, brusiče a lidi, kteří malovali na sklo různé motivy. Ve druhé polovině 18. století je zavedena výroba mléčného skla, křišťálových a barevných lustrů, to vše ještě pod vlivem baroka a rokoka.

Nový styl - klasicismus - je zachován díky vzorníku, jehož autorem je pravděpodobně v l. 1784-88 Antonín Erben, tehdejší ředitel. Vzorník je uložen v muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Z té doby se zachovaly poměrně přesné údaje o rozmachu provozů. Sklárna vyvážela výrobky mj. do Portugalska, Španělska, Nizozemí, Anglie atd., sklady měla ve Vídni, Izmiru, Cařihradu i jinde. V provozu byly dvě velké pece a jedna malá.

Pokud bychom použili dnešní pojmy, pak překvapí počet externích firem, které pro sklárnu pracovaly - byly to 3 brusírny patřící stejné vrchnosti s 18 dílnami a 3 jiné soukromé brusírny. Pro sklárnu pracovalo např. 14 opukávačů, 10 malířů a pozlacovačů, 3 výrobci korálků a 1 rytec znaků. 

Sklárna zažívá na začátku 19. stol. období mimořádného rozkvětu za působení Martina Kaisera a pak Johana Pohla. Je to doba napoleonských válek a podnik překonává těžkou odbytovou krizi. Začíná vyrábět olovnatý rubín, černé i červené hyalitové sklo, rosalinové a uranové sklo. Poznamenejme, že recepturu na výrobu hyalitového skla znali jen tehdejší skláři a že se ji dnes nedaří napodobit.

Velkou životaschopnost sklářských mistrů z Nového Světa dokládá skutečnost, že huť roku 1827 přečkala ničivý požár a již roku 1829 se poprvé zúčastňuje průmyslové výstavy, kde získala zaltou medaili, což se později opakovalo na mnoha dalších výstavách.

Roku 1830 nastupuje jako ředitel Wilhelm Erben, současně majitelem panství je František Arnošt hrabě Harrach. Tehdy se sklárna prosazuje ve světě opravdu naplno.

Do provozu se často přicházejí podívat i panovníci, r. 1804 to byl arcivévoda Josef, r. 1806 arcivévoda Rainer, r. 1820 korunní princ Ferdinand a r. 1840 saský král Bedřich August II.

Ve druhé polovině 18. století sklárna dokázala rychle reagovat na měnící se styly a přání zákazníků, ať už to byl biedermayer a druhé rokoko na Světové výstavě r. 1851 nebo historizující styl následujících let, který byl pak po r. 1870 vystřídán novorenesancí.

Tehdy už panství patřilo nejvýznamnějšímu představiteli rodu, jímž byl politik, skvělý hospodář a vlastenec Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828-1909). V l. 1854-55 byla sklárna přestavěna a rozšířena, ale v  noci z 30. na 31. prosince 1861 skvělé provozy opět vyhořely.

A opět se ukázala nezlomná vůle novosvětských, kteří na přání hraběte již 6. února 1863 znovu zahajují výrobu. Díky účasti na výstavách měla firma obchodní zastoupení a odběratele naprosto po celém světě, mj. v Mexiku, Káhiře, Moskvě, Londýně, Soluni.... K obdivovatelům a vlastníkům skla z Krkonoš patřily šlechtické a královské rody, hotel Sacher ve Vídni a další.

Roku 1895 měla sklárna neuvěřitelných 400 zaměstnanců.

Tehdy také vznikla nová, velká brusírna, do níž byl zaveden pohon vodní turbinou, s elektrickým osvětlením, s transmisním rozvodem hnací síly a broušením na přírodních brusných kotoučích. Tento provoz je po úpravách funkční dodnes. Mj. v něm udivuje málo slyšitelný šum rozvodů. Není divu, že je považováno za dokonalou technickou památku.

Na přelomu 19. a 20. století si skláři osvojili nový styl secese, kdy závod řídil v l. 1884-1900 Bohdan Kadlec a v l. 1901-13 Jan Malin. Spolupracovníky byli mj. malíř Alfons Mucha a architekt Jan Kotěra. Jako výtvarníci ve sklárně pracovali Josef Petříček a Julius Jelínek.

První světová válka znamenala těžký zásah do ekonomiky novosvětských skláren. Přes světovou proslulost a zavedená odbytiště návrat na výsluní po r. 1918 trval velmi dlouho. Mimo jiné proto, že kvalitní dělnííci a technici zemřeli na frontách. Rod Harrachů přišel o polovinu půdy při pozemkové reformě, a proto příslušníci rodu neměli valný zájem angažovat se v nové Československé republice. Ale pod novým ředitelem Josefem Tlapou od r. 1924 a návrhářem Rudolfem Schwedlerem získává firma Grand Prix na světové výstavě v Paříži  za celou expozici závodu a na další světové výstavě v Barceloně stejně hodnotné ocenění Grand Premio. Hospodářskou krizi po r. 1929 podnik téměř nepřežil. R. 1935 hrozila likvidace závodu. Oddaní dělníci ale nedovolili, aby pece vyhasly a r. 1937 sklárna dostává v Paříži další Grand Prix. Ve vzduchu je ovšem cítit hrozba války. R. 1938 se sklárna ocitá v území, které bylo připojeno na základě Mnichovské dohody k nacistickému Německu. Rodu Harrachů se daří držet vlastnictví provozu a výrobu až do konce války, i když se na hospodářském vedení nejdříve vystřídalo 8 ředitelů. Za války se stále vyrábělo luxusní nápojové a dekorativní sklo.

Začátkem května 1945 byl Harrachov osvobozen Sovětskou armádou. Hrabě byl zajat partyzány a dělníci 3 týdny po osvobození dostali z obvodního národního výboru příkaz k zahájení výroby. Avšak 28. ledna 1946  továrna vyhořela a uvažovalo se o jejím zrušení. Po zásahu Klementa Gottwalda se tak nestalo a v létě r. 1946 se začalo s novostavbou celého provozu. Po dokončení přechází závod pod národní správu, pak je součástí podniku Železnobrodské sklo, od r. 1958 ji přebírá národní podnik Borské sklo a od r. 1974 je součástí oborového podniku Crystalex Nový Bor.

Což o to. Samá zvučná jména. České sklo se v zastoupení akciové společnosti Skloexport prodávalo pod značkou Bohemia Glass po celém světě. Málokdo ze zahraničních zákazníků ale věděl, kde přesně  jím zakoupené zboží bylo vyrobeno.

Poválečný sortiment byl modernizován. Olovnaté sklo se přestalo vyrábět, pokud bylo objednáno, jen se dovezlo do brusírny. Tavilo se sklo sodnodraselné. Pro novosvětskou sklárnu se staly typické nápojové kolekce s originálními technikami, například se zatavenou černou nitkou, se zatavenou vzduchovou bublinou v kónické noze (soubor Masaryk vytvořený původně pro kancelář ministra Jana Masaryka), se zatavenou vzduchovou spirálou aj. Umělecký vývoj určoval od r. 1955 na dlouhá léta výtvarník Milan Metelák, syn Aloise Meteláka, zakladatele železnobrodské sklářské školy.

Po r. 1989 několik let sklárna stále pracovala jakožto závod 07 v rámci národního podniku Crystalex Nový Bor. R. 1993 bylo rozhodnuto, že se podnik osamostatní a zprivatizuje. Koupil ho sklář a právník v jedné osobě František Novosad. Podařilo se mu překonat všechny krize, nejdřív při splátkách úvěru, pak po 11. září 2001 a po r. 2008. Zavedl turistické prohlídky provozu, v areálu postavil minipivovar s restaurací, nechal zřídit muzeum a pivní lázně. Všechna tato opatření zvýšila tržby a snížila závislost provozu jen na výrobě skla.

Výrobní postupy

I v dnešní automatizované době je výroba skla v Harrachově především otázkou šikovných rukou.

Technický výkres:

Každý technický výkres obsahuje kromě grafického vyobrazení budoucího výrobku informaci o rozměrech (tj. výšce, objemu, průměru horního okraje, průměru základny (tzv. dýnka), síle skla, nejširším průměru. Podle výkresu se zhotovuje šablona, tj. pomůcka pro formaře pro výrobu konkrétní formy.

Dřevěná forma:

V harrachovské sklárně se používají dřevěné, obvykle bukové formy. Kmen použitého stromu musí mít absolutně zdravé dřevo. Před použitím se kmeny namočí v rybníce a použijí se až tehdy, když klesnou na dno. Nasáklé kmeny se nařežou a z jednotlivých kusů se na soustruhu připraví požadovaný tvar formy. Pak se forma rozpůlí, dotvoří řezbářskými dláty a natlučou se na ni dřevěná madla.

Foukání kalíšku:

V huti pracuje okolo pece skupina sklářů. Žhavou hmotu z pece sklář nabere na sklářskou píšťalu a nejprve si ji vytvaruje na tzv. svaláku. Pak jde ke kádi, kde je ve vodě ponořena forma. Po sešlápnutí pedálu se forma vynoří nad hladinu a sklář do ní vyfoukne tvar kalíšku.

Dotvoření sklenice:

Foukač pak předá kalíšek i s píšťalou kolegovi na lavici. Ten si nastřihne kousek skla, vytvaruje z něj stonek a předá dalšímu skláři. Další muž ve skupině dotvoří dýnko. Následně hotová sklenice i s píšťalou odjede do chladicí pece. Na výrobě jednoho kusu se podle náročnosti podílí pět až sedm (i víc) osob a jeden pomocník.

Prvotní opracování:

Sklenice se nejprve oddělí od části, která ji spojuje se sklářskou píšťalou. Nejprave se nařízne po obvodu, pak se nastaví k plameni, který způsobí, že pukne přesně v místě naříznutí. Musí se ale obrousit, což se opět děje ručně. Na zapalovacím stroji pak proběhne poslední výrobní operace. Ostrý plamen stroje nataví ostré hrany sklenice tak, že se její horní okraj zaoblí.

Kontrola a expedice:

Nakonec se sklenice zkontrolují, zabalí a expedují k zákazníkovi.

Exkurze ve sklárně

Doporučujeme domluvit si prohlídku s průvodcem. Halu s pecemi nejdříve zhlédnete shora, kde probíhá výklad. Poté sestoupíte do těsné blízkosti sklářů a pozorujete jejich práci. Obdivujete je, protože jejich pohyby jsou naučené, zautomatizované. V expedičním skladu prohlédnete zabalené výrobky. Dalším zážitkem je brusírna. Očekávali byste hluk, ale tiché řemenice produkují jen pár decibelů. Někdy v celé hale pracuje jen jeden brusič, jindy je jich plno. Pak sestoupíte k Francisově turbíně, významné přes 100 let staré technické památce, která se přes transmise stará o unikátní pohon brusírny. Dokonalý zážitek pro technické fajnšmekry. Scénář prohlídky může pokračovat v restauraci s minipivovarem nebo v restauraci Panský dům. V ceně lístku máte jedno místní malé pivo (kvasnicové, nefiltrované, nepasterizované) nebo nealkoholický nápoj, kávu nebo čaj.

Sbírka skla v Panském domě

V ceně vstupenky je návštěva muzea skla v Panském domě, který je součástí areálu sklárny. V několika patrech zhlédnete ucelenou kolekci 5000 exponátů, která je jedinečnou ukázkou 300 let historie sklárny a jsou v ní výrobky pouze místní. Samotný Panský dům je pravděpodobně nejstarší zděnou stavbou v západních Krkonoších a existoval patrně již před rokem 1712.

Základem dnešní sbírky se stala vzorkovna, kterou vlastnili Harrachové. Obsahovala nejlepší kousky, které kdy byly na Novém Světě vyrobeny. Dne 8. 10. 1938, tedy v době, kdy byla na spadnutí druhá světová válka, se Jan Nepomuk Antonín hrabě Harrach rozhodl, že exponáty zazdí do tajné místnosti za vzorkovnou. Před obsazením města Němci stihl místnost zazdít a zaomítat bez rušivých stop. Doslova pikantní bylo ovšem to, že místnost nemohl dlouho objevit ani nikdo z domácích, a to i po dlouhá léta po válce. Podařilo se to až náhodou dělníkům v 70. letech při rekonstrukci závodu. Ze sbírky jen občas byl odňat některý kousek pro poctění významné návštěvy státem vlastněného podniku, jinak vzácné exponáty zůstávaly tam, kde je hrabě Harrach nechal r. 1938 zazdít.

Až po r. 1989 nový majitel nechává pro sbírku připravit důstojné prostředí Panského domu.
    

Minipivovar

Malý pivovar je k vidění v restauraci. Byl postaven roku 2002 a již nedlouho po otevření začal sbírat různá ocenění. Vaří se tu kvasnicové nefiltrované a nepasterizované pivo.

V Táboře v letech 2011 a 2012 na pivních slavnostech získal světlý ležák František "Zlatou pivní pečeť". Totéž pivo je držitelem ocenění „Výrobek Libereckého kraje roku 2008“ a „Regionální potravina“ roku 2011.

Pivní lázně

V budově vedle sklárny existují prostory, kde si můžete dopřát koupel v pivě. Co to znamená?

Proceduru si můžete objednat v recepci nebo přes internet, zaplatit lze předem v hotovosti na recepci sklárny, bankovním převodem nebo si lístek na proceduru objednáte na dobírku. Přes recepci vstoupíte do lázní a zazvoníte na obsluhu.

Obsluha vám vydá prostěradlo, do něhož se po osprchování v šatně zabalíte. Plavky nepotřebujete. Osobní věci uložíte do uzamykatelné skříňky.

Ve vaně na Vás čeká teplá horská voda, do níž obsluha vlije 5 litrů světlého a 5 litrů tmavého nefiltrovaného nepasterizovaného piva a přidá drcený chmel. Pak si 30 minut užíváte koupel, při níž si ještě vychutnáváte jedno malé pivo. Prý koupel léčí vně a pivo uvnitř....

Po koupeli zabaleni do prostěradla a deky strávíte dalších 30 minut v relaxační místnosti a dáte si ještě jedno pivo.  

Otevírací doba sklárny je celoročně Po - Ne 8 - 15, muzeum Po - Ne 8 - 17.

Základní vstupné činí 120 Kč. 

Pivní lázeň pro 1 osobu stojí 700 Kč, pro dvě osoby 1300 Kč nebo privátní 1600 Kč (r. 2016)

 Podle:

http://sklarnaharrachov.cz/, 8. 12. 2016
 




























Umístění

GPS souřadnice

50°46'56.805"N, 15°25'6.777"E (pokladna)

Adresa

Nový Svět
Harrachov 512 46

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Harrachov
Nadmořská výška
670 m.n.m.
Základní číselné údaje
První zmínka o výrobě skla na Novém Světě je z roku 1712. Muzeum je v provozu od roku 1994, minipivovar od r. 2002, pivní lázně a hotel od r. 2008.

Přístup

Příjezd vlakem

Do Harrachova jezdí vlak na trati Tanvald - Szklarska Poreba. Stanice Harrachov leží 2 km od sklárny a 3 km od centra na kopci poblíž státní hranice. Spojení mezi nádražím a městem zajišťují autobusy nebo musíte jít pěšky.

Příjezd jinou hromadnou dopravou

Do Harrachova jezdí mnoho autobusových spojů, např. z Prahy-Černého mostu, Jablonce nad Nisou nebo z Rokytnice nad Jizerou. Spoje končí na autobusovém nádraží na východním konci města. Sklárna je na západě. Všechny spoje zastavují na zastávce Harrachov, sklárna, kde vystupte, pokud ji chcete navštívit.

Příjezd osobním autem, parkování

U areálu je možnost parkování.

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Autobus může parkovat v areálu u kapličky.

Přístup pěšky

Sklárna je na západním konci Harrachova u hlavní silnice v místní části Nový Svět. Vede tudy i červená značka, která míří z města okolo nádraží do Jizerských hor.

Příjezd na kole, parkování kol

Příjezd na kole je bezproblémový. Parkoviště pro kola není zřízeno.

Poznámky pro vozíčkáře

Vozíčkář může exkurzi sklárnou absolvovat jen částečně v přízemí v hlavní výrobní hale.

Rady a tipy

Doporučujeme zhlédnout kapličku sv. Alžběty v těsné blízkosti areálu sklárny.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu