Vysílač Sněžné jámy (Wawel)

Sněžné jámy (Śnieźne Kotły) jsou důležitým místem na hlavním krkonošském hřbetu. Jsou největší přírodní atraktivitou západních Krkonoš a píšeme o nich v samostatném hesle.

Historie staveb nad Sněžnými jámami

Není divu, že obyvatelstvo na obou stranách pohoří - na jihu hovořící hlavně česky, na severu německy - se v polovině 19. století, v době rozmachu turistiky, začalo o mohutný ledovcový kar a krásné přírodní okolí zajímat. R. 1837 byla na hlavním hřbetu nad Sněžnými jámami postavena budka s občerstvením a zázemím pro přespání dvou osob. Kamenný dům byl vybudován již r. 1858. Poskytoval nocleh 21 osobám a 50 míst v restauraci. A od roku 1897 začal na tomto místě sloužit několikapatrový luxusní horský hotel s 88 lůžky a vyhlídkovou věží. Měla z ní být vidět většina sudetských hor, města v okolí, ale za příznivé dohlednosti i např. Praha. Již tehdy lidé holdovali lyžování a sáňkování a často na těchto "dopravních prostředcích" sjížděli od Schneegrubenbaude (tak se hotel jmenoval) do Schreiberhau (dnes Szklarska Poręba).

R. 1940 byl hotel pro turistický ruch uzavřen a rekreovali se v něm příslušníci německé Luftwaffe. R. 1944 tu byla zřízena radiolokační stanice s anténami, které byly instalovány jižně od budovy, ale ještě na slezské, nikoli na české straně hranice. Zbytky betonových základů tu jsou k nalezení dodnes.

Jak známo, po roce 1945 nastala zásadní změna ve vymezení státních území ve střední Evropě. Polsko se posunulo o několik set km na západ a připadl mu sever Krkonoš a tedy i Sněžné jámy. Poláci dle podobnosti s královským hradem v Krakově začali místu říkat Wawel. Polský klub turistů PTTK tu po roce 1950 zprovoznil bufet a pro ubytování několik lůžek. Schronisko PTTK Nad Śnieżnymi Kotłami (Bouda PTTK Nad Sněžnými jámami) sloužilo do roku 1961, ale již o rok dříve začaly být dějiny budovy psány nikoli turisty, ale rádiovými a televizními signály.

Vysílač Sněžné jámy
    

Je třeba si uvědomit, že roku 1960 ještě neexistoval satelitní přenos televizního či rádiového signálu, i když družicový průzkum vesmíru již započal. Tohoto roku se konaly letní olympijské hry v Římě. Poláci chtěli vidět televizní přenosy z olympijských her, ale z oficiálních míst se dozvěděli, že žádné nebudou, údajně proto, že signál ze Říma do Polska nedosáhne. S tím se nesmířili polští odborníci a předvedli, že s pomocí vyvýšeného místa nad Sněžnými jámami lze přenos uskutečnit. Pomocí lan ukotvili jižně od bývalého hotelu přijímací antény půjčené z Varšavy  a navázali spojení s českou Zvičinou a německým Lugsteinem v Krušných horách u Cínovce. Poláci měli štěstí i v tom, že ačkoli budova hotelu byla v ruinách, v provozu byl podzemní přivaděč elektřiny. Díky šikovnosti Poláků se na olympijské hry mohli dívat nejen lidé v Polsku, ale i v tehdejším Československu.

Po skončení olympijských her nebylo dost dobře možné započatý příjem signálu ukončit. Obsluha se starala o to, aby antény namířené na Zvičinu a Lugstein byly stále volné a v zimě z nich odhazovala sníh. R. 1962 byla budova bývalého hotelu rekonstruována a antény přesunuty do její věže. V letech 1974-78 proběhla velká oprava budovy, předtím byl nahoru doveden nový kabel na elektřinu, tentokráte z české strany. Objekt začal být nazýván Radiotelevizní vysílací středisko (polsky Radiowo-Telewizyjny Ośrodek Nadawczy – RTON). R. 1994 bylo ve věži instalováno i zařízení pro přenos signálu pro mobilní telefony.

Obsluha střediska a záchrana turistů

Do 70.let obsluha střediska pracovala ve velmi skromných podmínkách. Pracovníci si dováželi vodu od pramene Labe, uvnitř budovy topili koksem a doslova se modlili, aby jim nevypadla elektřina, protože přivaděč byl v havarijním stavu. V případě havárie elektrického přivaděče obsluha použila náhradní dieselový agregát. Tento stav se zlepšil po opravě v 70. letech. Zároveň obsluha dostávala školení v záchraně turistů a dokonce muži z Wawelu současně pracovali u záchranářů. Dnes poměrně často pracovníci stanice při špatném počasí poskytnou krátkodobé přístřeší turistům v nouzi, zvláště pak školním výpravám, i když normálně budova není pro veřejnost otevřena. V březnu roku 1991 takto pracovníci stanice za jedinou noc zachránili 40 lidí, avšak v celém pohoří jich tehdy při náhle zhoršeném počasí zahynulo 100. 
     
Podle:

Papierniak, W. (2009): Historie vysílače u Sněžných jam. In: Krkonoše - Jizerské hory. Dostupné on line viz níže.
http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=10383&Itemid=32, 28. 12. 2015