Luční bouda

Luční bouda je největší a nejstarší horskou chatou Krkonoš. Do dějin pohoří se zapisovala pozoruhodnými událostmi. Je patrně nejvýše položeným hotelem ve střední Evropě.

Jmenovala se různě: Wiesenbaude, Stará česká, Bílá nebo Stará Rennerova bouda.

Její poloha se na rozdíl od názvu neměnila.  Leží v Krkonoších při počátku toku Bílého Labe v nadmořské výšce 1410 metrů v mělkém údolí Bílé louky, na křižovatce několika starých stezek., poblíž státní hranice s Polskem. Tudy často  chodili lidé, pokud chtěli přejít hory mezi českou a slezskou stranou, např. mezi hornickými středisky nebo turisté při výstupu na Sněžku. Bouda svoji polohou je pro výstup na Sněžku ideální a nocují tady odedávna ti, kteří chtějí na nejvyšší hoře Krkonoš pozorovat východ Slunce. Bližší k vrcholu je už jen Slezská bouda v Obřím sedle.

Dle pověstí boudu založil  jeden ze dvou hraběcích synků, který se zde ve sporu o dědictví schoval před svým silnějším bratrem. V malém přístřešku z větví tady zesláblý očekával smrt. starší bratr ho nalezl, zželelo se mu ho a odvezl ho do bezpečí. Pak tu postavil dřevěnou boudu na památku usmíření. Bouda pak sloužila pocestným jako úkryt před nepohodou.

Jiná pověst praví, že boudu založil mladý manželský pár českých bratří, kteří tudy prchali pronásledováni pro svou víru.

Jisté je, že bouda patrně existovala již před rokem 1623. Při rekonstrukci prováděné r. 1869 byl objeven základní kámen právě s vytesaným letopočtem 1623. Písemná zpráva o založení ale známa není. Ve dřívějších dobách nebyla Luční bouda horským turistickým centrem, nýbrž střediskem budního hospodářství. Kolem se rozkládalo přes 100 ha pastvin a luk, obyvatelé tu pásli desítky kusů hovězího dobytka a koz. Kromě pastvy louky byly i koseny a sušilo se na nich seno. Turistický ruch byl původně až druhořadým příjmem krkonošských obyvatel. Návštěvníkům hor obvykle ustlali na seně. K jídlu se podávaly - řečeno dnešní terminologií - regionální produkty, např. horský bylinkový sýr.

Od vzniku až do r. 1857 byli majiteli Luční boudy Rennerové, dědiční rychtáři horské části vrchlabského panství. Za jejich vlastnictví byla bouda přestavěna r. 1625 po požáru, r. 1809 byl u ní přistavěn "Letní dům" a r. 1830 v její blízkosti pracovala tajná penězokazecká dílna.

Od tchána boudu r. 1857 přebírá Václav Hollmann. Od roku 1868 začal využívat vodní kolo k pohonu některých zařízení, např. máselnice, pak boudu rozšířil pro potřeby turistického ruchu. Hned roku 1876 boudu získává Kryštof Haering, který v ní a jejím okolí coby nadšený přírodovědec  prováděl meteorologická pozorování. Další pozorování s pečlivými záznamy zde vedla botanička Josefína Kablíková. Jezdili sem také umělci, literáti, např. Vítězslav Hálek, Quido Mánes.

Dlouhou dobu, v l. 1886-1945 byla bouda v majetku bratří Bönschů, kteří koupili i Scharfovu boudu, kde chovali dobytek a měli pekárnu. Po přestavbě v roce 1914 měla Luřní bouda na tehdejší poměry neuvěřitelnou kapacitu 100 lůžek. Když po mnichovském diktátu v říjnu 1938 ustupovala z ostrahy hranice československá armáda, bouda vyhořela. Češi ze založení požáru vinili německé oddíly, které boudu obsadily, Němci tvrdili, že dílo zkázy vykonali Češi pří opouštění pohraničí. Ať byla skutečnost jakákoli, za oficiální byla uznána německá verze a majitelé Wilém a Wincenzz Bönschové dostali tučné odškodné 1 560 000 říšských marek (cca 13 milionů českých korun). To rozhodlo o okamžitém znovuzrození Luční boudy. Projekt výstavby majitelům zpracoval a stavbu vedl tehdy známý architekt Ludwig Stigler z Berlína. Plány výstavby lze dohledat v muzeu ve Vrchlabí.

Když začala válka a němečtí dělníci byli odveleni na frontu, pak na stavbě pracovalo několik desítek Francouzů a Rusů. V letech 1938-40 byla nová Luční bouda, tehdy chlouba německé říše, znovu na světě. Bohužel, luxus v podobě krásných pokojů, herny, opravny lyží, prádelny, čítárny byl určen výhradně pro německé turisty. Důraz architekt kladl na hospodářské zázemí, boudu vybavil chlévy pro dobytek, místností pro porážku, udírnou, kovárnou a lednicí.

Kromě civilního využití se v boudě konaly i kursy německých radistek a byly tu ubytovávány děti Hitlerjugend.

Osvobození vrcholků Krkonoš proběhlo až 15. května 1945. Samozřejmě, že německý majetek byl konfiskován. Bouda pak byla spravována různými organizacemi, mj. Československým svazem tělesné výchovy, který tu mj. pořádal zimní výcvikové kurzy. Po roce 1989 boudu krátce vlastnil Klub českých turistů, který ji však prodal. Noví soukromí vlastníci ale o majetek nepečovali dobře, nejhorší situace byla v letech 2002-03, kdy Luční bouda byla dlouhou dobu zavřena. Doba bez klientely prohloubila devastaci.

Nový majitel získává Luční boudu r. 2004. Podařilo se mu na hlavním krkonošském hřbetu zakoupit celý obrovský objekt (pak r. 2012 koupil i Labskou boudu) a poměrně dobře navázat na jeho dřívější slávu. Kapacita ubytování je 150 osob, byla vybudována čistička odpadních vod. Majitelé začali do praxe uvádět zajímavé nápady, z nichž některé jsou jednoznačným přínosem pro turisty a hory, některé jsou poněkud diskutabilní.     

Na Luční boudě se můžete ubytovat v pokojích lepších kategorií (např. apartmán Sněžka nebo pokoje Standard Plus), ale k dispozici jsou i pokoje turistické třídy nebo i místnost, kde se můžete vyspat s vlastním spacákem a karimatkou. Zajímavé je, že k jídlu si můžete dát pečivo a dobroty z vlastní pekárny či ryby, které si sami nalovíte v kádích.

Na boudě se z labské vody ve varně o objemu 500 litrů vaří pivo značky Paroháč. Exkurze do nejvýše položeného pivovaru ve střední Evropě patří pochopitelně také k nabídce, kterou můžete využít. Degustace při exkurzi je opravdovým zážitkem. Název piva má návštěvníkům připomenout troubení jelenů, kterých se tu v okolí pohybuje opravdu hodně.

K luxusnímu ubytování se v poslední době řadí wellness. I v tomto ohledu Luční bouda drží trend. K dispozici je sauna, pivní lázeň, vířivka, posilovna a masáže. Majitelé nabízí různé outdoorové kurzy, např. horolezectví, řízení rolby, sněžného skútru.

Hosté ubytovaní na Luční boudě se do objektu při některých typech ubytování mohou nechat dopravit z Pece pod Sněžkou zdarma.

Restaurace na Luční boudě je obrovská, pro 200 lidí. V letních špičkách tu bývá plno. Zvlášť oblíbený je rychlý bufet.

Připravte se na skutečnost, že na Luční boudě panují pochopitelně horské ceny. Nejsou ale pro peněženku zcela likvidační.

Protože Labská bouda a Luční bouda mají téhož majitele, můžete využít systém vzájemného uznávání slev v obou objektech, např. při přechodu hřebene.