Zámek Slavkov u Brna

Zámek ve Slavkově u Brna je nádherným příkladem barokního šlechtického sídla. Současně je místem, kudy několikrát prošly evropské dějiny. Obrovská budova a park jsou středem zájmu návštěvníků, kterých je ale snesitelný počet. Přesto, že Slavkov je notoricky znám jako místo, kde byla ukončena bitva tří císařů a kde Napoleon pronesl r. 1805 památnou řeč ke svým vojákům, nedošlo k útoku komerčních turistů do města. Ve Slavkově se (zatím) nekoná Český Krumlov. 

První zprávy o vsi Slavkovu se datují až ve 13. století. Tehdy od r. 1239 na tvrzi ve vsi Novosedlice působila komenda (="sídlo") řádu německých rytířů. Odtud pochází i německý název Slavkova Neusterlitz - Austerlitz. V 15. století komenda zanikla a Slavkov se dostal do zeměpanských rukou a r. 1416 byl králem Václavem IV. povýšen na město. 

Po smrti Václava Zikmund předal r. 1421 Slavkov Petru Kutějovi, což byl známý nepřítel husitů, Zikmund výměnou získal hrad Veveří. 

V dalších letech se majitelé Slavkova často střídali, až roku 1509 panství kupuje Oldřich z Kounic. Jeho synové byli r. 1532 povýšeni do šlechtického stavu. Rod Kouniců se vždy přikláněl k jednotě bratrské, ale současně mezi poddanými zavedl náboženskou toleranci. Ve městě dokonce bydleli lidé jinde pronásledovaní pro svou víru. Díky různosti vlivů město za Kouniců začalo vzkvétat. 

Oldřich z Kounic (169 - 1617) nechal tvrz přestavět na renesanční zámek, který se částečně zachoval i v pozdějších přestavbách, ve městě nechal postavit v renesančním stylu radnici i domy. Oldřich byl majetkově nesmírně silnou moravskou protiváhou proti císaři Rudolfu II. Přikoupil mj. panství Lomnice, Ždánice a Uherský Brod. 

Po bitvě na Bílé hoře se Kounicům vyhnuly konfiskace, protože čelný představitel rodu Lev Vilém byl tehdy příliš mlád. Naopak - byl na výsluní přízně kardinála Ditrichštejna, který ho vychoval jako správného katolíka a jeho druhou manželkou byla Eleonora z Ditrichštejna. R. 1642 byl Lev Vilém císařem povýšen do hraběcího stavu. Na svých cestách shromáždil značné množství obrazů, soch a dalších uměleckých děl, které se staly základem pozdější kounicovské sbírky. 

Vilémův syn Dominik Ondřej (1654-1705) už pak započal slavnou kariéru rodu Kouniců jakožto nejbližších pomocníků císaře. Byl diplomatem a říšským místokancléřem. Také se slavně zapsal do stavebních dějin města. Renesanční zámek přestavěl v duchu baroka, přičemž do areálu pojal zdivo pozdně románské tvrze německých rytířů a část budovy renesančního sídla. Stavba začala v 90. letech 17. století, trvala přibližně 50 let a Ondřej si na ni pozval uznávaného projektanta Domenica Martinelliho z Luccy (Lucca je město v severní Itálii). Martinelli nakreslil plány přestavby nejen zámku, ale celého města, také se podle jeho plánů vystavěla kaple sv. Urbana na kopci nad městem. 

Martinelli přestavbu zahájil navezením celého jednoho patra zeminy, čímž stvrdil barokní nadřazenost šlechty nad ostatními obyvateli a v podstatě původní renesanční zámek zasypal. Musel to být při představě dřiny bez mechanizace ohromný výkon lidí zde pracujících. Stačil dokončit kolem r. 1701 jen zahradní západní část zámku a r. 1718 náhle umírá. Tehdy s ním spolupracovali například freskař A. Lanzani a štukatér S. Bussi. Sochy tvořil G. Giuliani. Měly tvořit hlavně výzdobu zahrady. Nakonec všechna díla dokončil další umělec I. Lengelacher, většina z nich byla vystavena na nádvoří a ze zahrady se stal rozsáhlý krajinářský park. 

Další z Kouniců, Maxmilián Oldřich, byl moravským hejtmanem v l. 1720-46. Sňatkem získal hrabství Východní Frísko a Rietberg, které se stalo součástí kounicovského titulu (z Kounic a Rietbergu). Pokračoval kolem r. 1732 v budování severního zámeckého křídla. Vedením stavby pověřil Václava Petruzziho. Majitel se s odborníky domluvil na změně Martinelliho projektu. Nově bylo navrženo honosné průčelí a v interiéru rozlehlý společenský sál. Na díle se dále podepsali italský architekt Valmaggini, který rozšířil reprezentační čestný dvůr a také Josef Fischer z Erlachu, který projektoval vodovod a snad i průčelí. R. 1752 již stála celá zámecká budova, ale výzdoba byla dokončována ještě dalších 15 let. Práce v hlavním sále konal malíř Josef Pichler a v kapli sochař F. X. Masserschmidt. 

To je ale novým majitelem panství Václav Antonín Kounic (1711 - 1794). Maxmiliánovi se narodil jako druhý syn (a celkově v pořadí šesté dítě z celkových šestnácti). Byla mu určena dráha duchovního, ale úmrtí sourozenců ho přivedlo k dědictví zámku a okolí. Rodinný přítel Kouniců hrabě Würmbrand mu připravil dráhu u vídeňského dvora a domluvil mu vznešenou a bohatou nevěstu z rodu Starhembergů. 

Životopis tohoto muže, jednoho z nejbližších spolupracovníků Marie Terezie, uvádíme v samostatném hesle. 

Kromě působení ve vysoké evropské politice se Václav Antonín Kounic věnoval zámku, i když většinu života prožil ve Vídni a jako vyslanec v různých evropských městech. Stavba v jeho době již byla dokončena, měla dvě křídla, nádvoří, dvě patra a 115 místností. Ozdobou zámku byla kaple, fresky s antickými motivy, obrovské množství soch, dvojité schodiště, hlavní sál s proslulou akustikou (Dozvuk několika sekund - státníci uprostřed mohli jednat a na okrajích sálu nebyli slyšet. Ale museli jednat potichu, pokud zvýšili hlas, neslyšeli se oni sami). 

K zámku byl připojen rozsáhlý park. 

Václav Antonín Kounic podstatně rozšířil rodinnou sbírku obrazů z počtu 841 na 2000. Některé díla měla světový význam. Také shromáždil 191 knižních děl ve 2000 svazcích. Vedle zámku nechal postavil v l. 1786 - 90 klasicistní farní kostel dle projektu Jana Ferdinanda Hetzendorfa. 

R. 1795 se na zámku ve Slavkově konala velká slavnost. Eleonora Kounicová, vnučka Václava Antonína si bere za muže tehdy 22 letého Klemense Václava Metternicha, ano - toho Metternicha, který byl evropskou oporou proti Napoleonovi a který musel o 10 let později zpovzdálí z Vídně sledovat Napoleonovo vítězství u téhož Slavkova, kde se ženil. Ale jako politik si později spravil chuť při porážce Napoleona a jeho uvěznění. Metternich prožil své třicetileté manželství jako obratný vyjednavač a současně sukničkář na svých statcích v Plasích nebo ve Vídni nebo na hospodářstvích své manželky na Moravě. 

R. 1805 se Slavkov stal místem, podle něhož se jmenuje jedna z největších bitev evropské historie. Nejprve zde den před bitvou přenocoval rakouský císař František I. a ruský car Alexandr. I. Po bitvě si zámek vyhlédl k přenocování císař Napoleon. Ve dnech  3.-7.12. 1805 zde spal ve své posteli, kterou všude vozil s sebou. Z balkonu pronesl francouzský císař 3. prosince slavnostní řeč k vojákům. Na zámku byla zahájena první mírová jednání. Účastnili se jich sám Napoleon a za rakouskou stranu vyjednavač Jan z Lichtenštejna. Příměří mezi Rakouskem a Francií bylo ve Slavkově na zámku podepsáno 6. prosince. To už byli Rusové na cestě na východ. Ruský car smlouvy s Napoleonem nepodepsal, ačkoli u Slavkova disponoval početně velmi silnou armádou. 

Musíme si uvědomit, že kounicovský zámek byl poměrně nový - prý zanechal na Napoleona velmi příznivý dojem.  Vojenské střetnutí, které zcela změnilo poměr politických sil v Evropě, vešlo dějin jako bitva u Austerlitz - Slavkova, ačkoli město bylo od centra bojů vzdáleno 9 km. 

Moravská větev Kouniců vymřela r. 1848 knížetem Aloisem Václavem z Kounic. Zámek převzala česká větev, z níž vynikl zejména Václav z Kounic, český politik a mecenáš. Ten umírá r. 1913. V roce 1945 přebírá zámek ve Slavkově československý stát. Dnes je v majetku města. 

Základní prohlídkové okruhy:

Historické sály: západní křídlo a část ižního křídla zámku, nástropní fresky, Sál předků (bývalá jídelna Kouniců, pohled na Napoleonův balkon, historický sál, kde bylo podepsáno příměří po bitvě u Slavkova, zámecká kaple Povýšení sv. Kříže, základní vstupné 130 Kč
Historické salonky: menší místnosti vybavené dle různých slohových období od renesance po empír, lovecko-vojenský salonek, knihovna, Divadelní sál, základní vstupné 100 Kč. 
Právo útrpné: autentické předměty plus moderní audiovizuální technika ve sklepních prostorách, vstupné 130 Kč
Zámecká půda a krovy: základní vstupné 130 Kč.

Pracovníci zámku také připravují tematické výstavy, kostýmované prohlídky, prohlídky pro děti a také na vyžádání skupin s vlastním autobusem dodají průvodce, který s účastníky projede nezajímavější místa slavkovského bojiště. 

Otevřeno je obvykle od dubna do října. 

 Podle: 
 Martínek, M. (rok uvedení nezjištěn): Ministr Jejího veličenstva, Rudé právo, příloha Čtení na sobotu, 30. 4. r. ?
 Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, Jižní Morava, s. 212
 www.zamek-slavkov.cz/, 3. 6. 2020