Kostel Panny Marie Dobré rady v Pohoří na Šumavě

Vesnice Pohoří na Šumavě má smutnou poválečnou historii. Vynechme úvahy, proč má označení "na Šumavě", když leží v Novohradských horách. V redakci jsme na to nepřišli. 

První zmínka o Pohorzie pochází z r. 1524, jednalo se ale o označení potoka. Obyvatelé sem přišli až kolem r. 1758 na popud hraběte Filipa Emanuela Buquoye, který zde založil sklářskou huť. Již r. 1798 zde stálo 68 domů a ves čítala 116 rodin. Později místní dokonce žádali o přidělení titulu město a když se jim ho nedostalo, nazývali ves městysem. Podotkněme ale, že název Pohoří neexistoval, nejčastěji byl městys uváděn jako Buchers. V roce 1890 tu bylo již 186 domů a žilo zde 246 Čechů a 1077 Němců. 

Obyvatelé se věnovali zejména zemědělství, domácím ručním pracím, existoval tu pivovar, další činností bylo
malování svatých obrázků na ploché sklo, které se stalo exportním artiklem. Vyváželo se do celé Evropy. Z Buchers se umění malovat rozšířilo i do Nových Hradů a do Sandlu. Již na konci 19. století se sem také jezdilo za rekreací na letní byt. 

Název Pohoří na Šumavě se začal úředně používat až od r. 1923, ale v té době již počet obyvatel začal klesat, r. 1930 jich zde žilo jen 277. 

Sídelní katastrofa se podél celé jihozápadní hranice odehrála po r. 1945. Nejdříve byli odsunuti němečtí rodáci. V tehdejších publikacích se objevovaly seriózní úvahy o oživení cestovního ruchu, obnovení turistického značení, ale k tomu byli potřeba obyvatelé. 

Nejdříve sem byli (nuceně) přestěhování Slováci z okolí maďarského Miskolce. Ti hromadně utekli r. 1949. Po r. 1955 zůstalo jen 23 domů a 77 obyvatel. Když bylo rozšířeno hraniční pásmo, obec zcela zanikla a domy byly zbourány. Poslední padl r. 1978. Ale kostel pořád stál, i když se o něj nikdo nestaral. 

Pozdně barokní kostel Panny Marie Dobré rady v Pohoří na Šumavě je ilustrativním příkladem, kam až může dojít devastace stavby a současně ukázkou, jak lze chátrání zastavit. 

Kostel byl postaven v l. 1783-91. Byla to jednolodní stavba s pravoúhle zakončeným presbytářem, se sakristií v ose kostela na východní straně a s hranolovou věží nad západním průčelím. Kostel měl hladkou, nečleněnou fasádu.

Nikdy nebyl opravován a po otevření hranic r. 1989 jej památkáři nacházejí v dezolátním stavu. Jeho část se r. 1999 zřítila, ale poté byl částečně opraven, alespoň z vnějšku. 

Z původních domů se žádný nedochoval - ani v ruinách. Noví majitelé pozemků si postavili v Pohoří několik chalup. Dávný vysoký počet domů a obyvatel ale Pohoří zcela jistě nedosáhne. 

Podle:

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=730, 22. 6. 2020

https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=869240, 22. 6. 2020