Květnice

Květnice je ostrovní hora nad Tišnovem, která geologicky patří k brněnskému masívu, ale současně geograficky, botanicky a zoologicky představuje významný předěl mezi teplými krajinami okolí Brna a mírně teplými až chladnými oblastmi na Vysočině. Turisté ji navštěvují především kvůli hezkým lesním a lesostepním porostům na úbočí a na vrcholu, které jsou místy prostoupeny skalními formacemi, a také kvůli neopakovatelným výhledům hned z několika míst. 

Geologické podloží Květnice tvoří staré horniny brněnského masívu. Také se tu vyskytují šedé až narůžovělé křemenné pískovce a slepence, které jsou místy přeměněné až na kvarcity pravděpodobně spodnodevonského stáří. Na puklinách se tu z hydrotermálních roztoků vysrážely minerály baryt a ametyst. Oba vždy byli v popředí zájmu mineralogů, jejich sběr je ale dnes na Květnici zakázán. Barytu ale bylo na Květnici takové množství, že tu jednu dobu ujala poloprůmyslová těžba. 

Hlavním zájmem geologů na Květnici jsou ovšem vápence. Jsou z období středního devonu (vilémovické vápence macošského souvrství). Květnice je nejvýraznějším reprezentantem Tišnovského krasu, protože na puklinách tu vzniklo několik jeskyní a jsou přítomny i povrchové krasové jevy, např. škrapy. Podzemní krasové prostory byly objeveny buď náhodně (Králova jeskyně, viz heslo Alois Král) nebo při těžbě barytu (jeskyně Pod Křížem, Květnická propast). Ani jedna z jeskyní není běžně veřejnosti přístupná. 

Jak název napovídá, Květnice je pro běžného návštěvníka jistou formou botanické zahrady. Proto byla z iniciativy botanika J. Šmardy již nejspíše od r. 1928 částečně chráněna, za státní přírodní rezervaci byla prohlášena již r. 1950, tedy v letech, kdy ochrana přírody byla ještě v novorozeneckých plenkách. Hora nabízí rostlinám obrovskou spoustu "uplatnění". Jsou tu slunné i stinné svahy, jižní i severní expozice, jsou tu různé druhy reliéfu - hlubší půdy, potoční niva, skalní step, mrazové skalní sruby, izolované skály a povrchový kras. 

Na jižních svazích tak převládají teplomilné doubravy, kdežto ve stinných severních místech jsou dominantní stinné bučiny. Na kyselých kvarcitech rostou hlavně kyselé doubravy, na vápencích doubravy s dřínem. Teplomilné druhy na Květnici žijí často na severní hranici svého areálu. Botanikové tu evidují 12 zvláště chráněných a 40 ohrožených druhů rostlin. Jmenujme alespoň některé botanické druhy známé z Květnice: dub pýřitý (Quercus pubescens), dřín jarní (Cornus mas), kavyl sličný (Stipa pulcherimma), zvonek boloňský (Campanula boloniensis), chrpa chlumní (Centaurea triumfetti) a další. 

Zoologové popisují mnohé vzácné druhy hmyzu a mj. několik druhů netopýrů. 

Ochránci přírody se snaží odstraňovat z Květnice nepůvodní dřeviny, např. smrk ztepilý, borovici černou a trnovník akát.

Turisté chodili na Květnici odedávna po značených cestách. Navíc od r. 2003 mohou najít poučení na panelech naučné stezky. 

Patrně nejatraktivnějším místem je vrchol s pěkným výhledem, pak předvrchol Velká skála, štoly na západním úbočí a skalní step na východním úbočí se zajímavým, takřka leteckým pohledem na Tišnov. 

Jedinou "nevýhodou" Květnice je, že ji ze všech stran obklopují dopravní komunikace, jejichž hluku nelze uniknout.  

Podle:

Geologické lokality - Vyhledávání - Květnice (geology.cz), 23. 11. 2020

Přírodní památka Květnice | Město Tišnov (tisnov.cz), 23. 11. 2020

Kučera, B., Hromas, J., Skřivánek F. (1981): Jeskyně a propasti v Československu, Academia Praha, s. 42