Zřícenina hradu Doubravice nad Svitavou

Výstavba hradu Doubravice probíhala v poslední třetině 13. století. I když z něho zůstaly jen velmi skromné zbytky, představuje zřícenina velmi zajímavý doklad o životě našich předků. Když k tomu přičteme hezkou polohu ukrytou v lese, máme dobrý námět k výletu za poznáním a romantikou.

Již v roce 1255 nacházíme zprávu o Doubravici, kdy se po ní udává jistý muž zvaný Holáč (podle jiných pramenů Hlaváč). V tomto roce ale hrad ještě nestál. Víme ale, že v novém sídle r. 1293 bydlel jistý Protiva, který byl od r. 1275 zeměpanským správcem hradu v Zábřehu. O Protivovi se historie zmiňuje ještě jednou r. 1308, ale dalším vlastníkem r. 1335 je uváděn Ješek z Doubravice. Není známo, zda on či jeho stejnojmenný syn r. 1376 prodávají hrad Oldřichovi z Boskovic, ale ten jej rok poté dále prodává rodu pánů z Kunštátu, v jejichž majetku sídlo vydrželo až do r. 1418, tedy do doby těsně před vypuknutím husitských válek. Následující majitel Erhard ze Sovince s husity sympatizoval, takže hrad zůstal zachován i po válkách. Po Erhardově smrti r. 1446 přebírá hrad jeho manželka vdova se syny, ale z dobových zpráv se dozvídáme, že Doubravici zasáhl r. 1447 ničivý požár. Nevíme ovšem, zda se tím stal hrad ihned neobyvatelný. Jisté je, že když r. 1528 Petr ze Sovince prodává Doubravici Janu Lhotskému ze Ptení, je hrad již pustý. Noví držitelé panství si vybudovali v městečku u kostela daleko pohodlnější tvrz. Není přitom známo, kdy a za jakých okolností byl hrad rozbořen. Situaci pro běžného občana, který pátrá po minulosti Doubravice, komplikuje i skutečnost, že v literatuře je někdy hrad Doubravice označen jako tvrz a jen ze souvislostí je zřejmé, kdy se jedná o hrad v lese a kdy o tvrz ve vsi.

Poloha hradu byla dokonalá pro jeho případnou obranu. Ze tří stran jej chránily prudké srázy v údolí potoka Nešůrky, na čtvrté straně, na jihu, stavitelé vybudovali dvojici příkopů s obrovským zemním valem mezi nimi. Val je dodnes v terénu dobře patrný a udivuje svou mohutností. Na jeho temeni mohly být další obranné prvky (asi ze dřeva), palisády či sruby. Na západním konci valu se vstupovalo do hradu. Zde byl val snížen.

Kdo však chtěl vkročit odtud do hradu, musel ještě přes most překonat 25 m široký příkop. Most ústil v bráně, která byla prolomena v přízemí malé hranolové věže. Dnes vidíme na zřícenině její zbytky se zdmi mocnými asi 160 cm s částí pískovcové římsy, což byla dřívější podlaha průjezdu. Kdybyste tehdy prošli branou, ocitli byste se na parkáně, což byl prostor mezi vnější a vnitřní hradbou. Vnitřní hradba obepínala jádro hradu, na Doubravici  tvaru nepravidelného pětiúhelníku o rozměrech cca 35 x 45 m.

Hlavní hradní věž - bergfrít - stával uprostřed čelní hradby jádra stavby. Z něj se dochoval jen kamenný kužel, ze zdiva nic, neznáme tedy ani jeho rozměry či tvar. Protože kamenů je mnoho, usuzují odborníci na značnou výšku věže. Posádka hradu mohla z vysokého výhledu kontrolovat široké okolí.

Obvodová hradba byla na západní straně prolomena branou a umožňovala vstup do vnitřního nádvoří, na jehož obou koncích stály zděné budovy. Na severovýchodě to byla stavba o půdorysu tvaru obdélníku s rozměry 30 x 8 m, nejspíše sídlo hradního pána a jeho rodiny, na opačném konci byla též budova. Její rozměry a určení ale neznáme, ani není zřejmé, zda na hradě stávaly ještě nějaké další budovy.

Hrad byl stavěn z místního kamene, jen na některé prvky u ostění dveří a oken byl použit dovezený pískovec.

Zřícenina je volně přístupná, nahoře můžete obdivovat zbytky zdí a částečný výhled do údolí. Pohyb po pěšinách na bývalém hradě uskutečníte na vlastní nebezpečí a nejlépe při suchém počasí.

Podle:

Štětina, J. (2005): Naučná tabule u hradu Doubravice, 12. 4. 2016

Nekuda, V., Unger, J. (1981): Hrádky a tvrze na Moravě, Blok, Brno, str. 113

Hosák, L., Zemek, M. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Svoboda Praha, str. 98