Řeka Jihlava si u Mohelna a Dukovan razí cestu okrajem Českomoravské vrchoviny v hlubokém údolí. Na tom by nebylo nic neobvyklého, protože tento jev pozorujeme na okrajích českých a moravských kerných pohoří u mnoha vodních toků – na Doubravě, Svratce, Oslavě atp.. Řeky přitom často vytvářejí hluboké, zaklesnuté meandry. Vznikly tak, že původní rovinný reliéf se ve třetihorách začal lámat na kry. Byla to ozvěna na alpinské vrásnění probíhající v nedalekých Karpatech. Při kerném zdvihu dnešní Vysočiny se řeka Jihlava stačila zařezávat do geologického podloží.
U řeky Jihlavy se ještě do geografické hry přidaly dva neobyčejné místní vlivy. Prvním je geologický podklad. Místní horninou je hadec (serpentinit), hornina s vysokým množstvím hořčíku, tedy silně zásadité povahy, a přitom neobsahující uhličitany, sírany a sloučeniny draslíku. Půdy vznikající na hadcích jsou tmavé, suché, chudé na živiny a přitom jsou plné velkých kamenů. Druhým jevem je poloha na rozhraní dvou vegetačních oblastí. Jsme sice na Českomoravské vrchovině, tedy typicky ve středoevropské lesní oblasti, ale z jihu sem pronikají druhy teplomilné, panonské květeny. Řekněme si, že na hadcích, zejména pak na svazích obrácených k jihu, zvládnou přežít jen nemnohé druhy rostlin a živočichů, většinou druhy stepní, a ty navíc ani pořádně nevyrostou a vytvářejí trpasličí formy – nanismy. Některé rostliny vyrostou do poloviční výšky nebo jsou třeba i jen desetinové. Přitom tu ale blízko sebe rostou druhy chladnomilné i teplomilné. Opravdu zvláštní území. Pojďme si ho blíže popsat.
U Mohelna řeka Jihlava vytvořila půvabný meandr o hloubce asi 120-130 metrů s úzkou šíjí zvanou Čertův ocas. Opačná strana meandru s vyhlídkami často navštěvovanými turisty tvoří mohutný kotel exponovaný k jihu. Když se slunce v letním vedru opře do tmavého hadce, na povrchu horniny může být klidně teplota i 60°C. V zimě se zase na skalách neudrží sníh, takže rostliny ničí mráz. Tyto extrémní podmínky vyhovují jen několika druhům stepních rostlin a několika druhům hmyzu.
Na jaře tu na skalách kvete višeň turecká (mahalebka) (Prunus mahaleb) a žluté polštáře mochny písečné (Potentilla arenaria), mochny jarní (Potentilla neumanniana), kručinky chlupaté (Genista pilosa), tařice chlumní (Alyssum montanum) a bílo-stříbrné osiny kavylů (Stipa). Na začátku léta rozkvétá rozchodník bílý (Sedum album) i rozchodník prudký (Sedum acre), sesel sivý (Seseli osseum) , bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), pryšec červenoplodý (Euphorbia polychroma) , hadí mord rakouský (Scorzonera austriaca) a řídké porosty kostřavy sivé (Festuca pallens) na sutích. Velmi zajímavé je pozorování živočichů. Podmínky vyhovují následujícím druhům: je to vzácný motýl ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) nebo jiný motýl otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Často se můžete setkat s ještěrkami, jejichž samečci dorůstají délky až 50 cm.
Jediný strom, který na svazích roste, je borovice lesní. Má silné a krátké kmeny s mnoha větvemi. Invazí se sem snaží pronikat borovice černá a trnovník akát, ale ochranáři tyto nepůvodní dřeviny v rezervaci kácejí.
Velmi svébytná společenstva žijí na skalních hranách. Tady se v zimě velice výrazně střídají teploty ve dne a v noci. Sníh ve dne roztaje a v noci opět voda zkrystalizuje v jehičkovitý led, který přetrhá kořínky rostlin. Takové podmínky ze stálých rostlin vydrží jen mechorosty. Ale jiné rostliny mají účinnou strategii, jak přežít. Na Mohelenské stepi je to rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii), osívka jarní (Erophila verna) a rožec lepkavý (Cerastium glutinosum), které rostou jen v době, kdy mrazy nehrozí. A také vzácný křivatec český (Gagea bohemica), který na podzim, v zimě a na jaře existuje jen ve formě semene. Ze hmyzu tyto podmínky vyhovují jen několika druhům: je to pavouk stepník rudý (Eresus kollari), motýli otakárek fenyklový (Papilio machaon) a modrásek jetelový (Polyommatus bellargus) a kobylka révová (Ephippiger ephippiger).
Na opačném břehu na hadcových skalách obrácených k severu roste souvislý borový les, zakrslé duby a habrová doubrava. Místy je les přerušen otevřeným místem, kde najdeme pěchavu vápnomilnou (Sesleria caerulea), dvojštítek sladkoplodý (Biscutella laevigata) a žebřici horskou (Libanotis pyrenaica), tedy pravý opak stepních rostlin. Jsou to rostliny podhorské.
A ještě k tomu přidejme stepní pastviny nad skalami. Tady rostou zase úplně jiné druhy, např. kostřava ovčí (Festuca ovina), kostřava nepravá (Festuca pseudovina), ostřice nízká (Carex humilis) a kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Na jaře v travách kvete křivatec český (Gagea bohemica), v létě divizna brunátná (Verbascum phoeniceum).
Botanikové ještě kromě výše popsaných unikátních rostlinných a živočišných společenstev ještě u Mohelna popisují společenstva doubrav, nepůvodních akátin, biotopu u řeky a člověkem přetvářených agrocenóz. Vysvětlení najdete na tabulích naučné stezky. Na rezervaci je velmi neobyčejné zejména to, že různorodá rostlinná společenstva zde existují těsně vedle sebe.
Na území Mohelenské hadcové stepi není (pokud nepočítáme řeku Jihlavu) žádný stálý vodní tok. Pouze při přívalových srážkách se naplňují vodou některé strže.
Toto neobyčejně cenné území dostalo v minulosti dvě ekologické rány. První ranou je jaderná elektrárna Dukovany. Je velmi blízko, z vyhlídek ji pořád vidíte v kontrastu s ryzí přírodou. Není známo, že by Mohelenské stepi blízkost elektrárny vyloženě škodila, ale přítomnost obrovitých staveb vedle jednoho z přírodovědně nejcennějších území ČR je pěstí od oka.
Jaderná elektrárna potřebuje ke chlazení vodu. Hodně vody. Na Jihlavě byly k zásobování elektrárny v l. 1978-80 postaveny dvě vodní nádrže. Dalešice jsou výše proti proudu, hráz z vyhlídek na stepi není vidět. V hrázi je instalována jedna z nejvýkonnějších vodních elektráren v ČR. Níže proti proudu byla postavena vyrovnávací nádrž Mohelno, jejíž hráz můžeme při výletech okolo stepi spatřit. Ránou pro přírodu pod vodními nádržemi je vždy hlavně to, že se ve vodách řek zcela změní teplotní a průtokový režim. Nepochybně se změnilo i složení vod protékajících meandrem Jihlavy pod Mohelenskou stepí. Redakce tohoto webu ale nezná studii, která by např. zkoumala, zda vypouštění chladných vod nežádoucím způsobem ovlivňuje mikroklima stepi.
Největší zásluhy o výzkum stepi jsou přisuzovány Rudolfu Dvořákovi, který učil na škole v Mohelnu v l. 1924-28 a jeho žákovi, jímž byl Jindřich Suza, později profesor Přírodovědecké fakulty v Praze. A další zásluhy patří neústupným ochranářům, zejména po r. 1989, kteří zákonnou ochranu cenného území prosadili. Museli překonávat často i nechápavost místních, kteří u vsi viděli jen bezcennou skálu, jiní možná stavební kámen.
Step si můžete nejlépe prohlédnout při okružní vycházce od parkoviště nad Mohelnem, kdy vás značky naučné stezky dovedou po hranách skal dolů k řece, pak podél ní a potom zase zpět nahoru. Před vámi tak učinila velká spousta malířů a fotografů, z nichž mnozí se rádi vraceli a jeden z nich, Svatopluk Bobeš, si nad stepí postavil malou chatu.
Působivá boží muka nad stepí jsou postavena na mohyle z doby halštatské.
Podle:
Vyskot, M. (1981): Československé pralesy, Academia Praha, s. 159
Tabule naučné stezky Mohelenskou stepí, listopad 2011.
Umístění
49°6'32.062"N, 16°11'5.660"E (vyhlídka nad řekou Jihlavou)
49°6'24.984"N, 16°11'4.308"E (louka se skálou u řeky Jihlavy)
Adresa
Mohelno, Dukovany 675 75- Katastrální území
- Mohelno, Dukovany
- Nadmořská výška
- 265 m.n.m. - 385 m.n.m.
- Základní číselné údaje
- Rozloha národní přírodní rezervace je 48,1 ha. Vyhlášena byla r. 1952.
- Kategorie chráněného území
- Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step