Bývalá poštovní stanice ve Vratěníně

Když navštívíte Vratěnín a jste velká skupina, doporučujeme objednat si asi dvouhodinovou prohlídku obce, které se obvykle ujme pan starosta. Pokud jste jednotlivec nebo jen malá skupina, určitě navštivte bývalou poštovní stanici uprostřed obce. Součástí "velké" prohlídky je kromě poštovní stanice ještě kostel, zámek a klášter. 

V obou případech si podle panelů či vyprávění průvodce pravděpodobně uvědomíte několik skutečností. 

Za prvé: Vratěnín je příkladem, kdy se vesnice díky politickým rozhodnutím dostávala na vrchol rozvoje a kdy se vinou jiných rozhodnutí dostala na samé dno, na okraj zániku. 

Za druhé: Vratěnínští lidé jsou příkladem toho, že když se chce, jde všechno. Nezáleží na tom, jak daleko jste od nejbližšího velkého sídla (Znojmo odtud leží více než 30 km, Vratěnín je na úplné periferii Jihomoravského kraje), záleží jen na chytrosti a pracovitosti. Vratěnínští mají samostatnou obec, taneční sál, vodovod, muzeum, prodejnu, kostel, památkovou ochranu 22 domů, zámek, klášter, fotbalový klub, kanalizaci, plyn, protipovodňovou hráz a na návsi elektřinu zakopanou v zemi, aby nerušila estetický ráz obce. 

Uprostřed vsi stojí nezvykle mohutná budova, která v minulosti sloužila mimo jiné jako poštovní stanice. Přestože se z vnitřního vybavení nedochovalo vůbec nic, na panelech si přečtete informace o poštovnictví a můžete si uvědomit souvislosti. 

O expozici nejdříve stručně.

První panel je úvodem, na dalších dvou se ukazuje historie a rozvoj poštovnictví od starověku (Egypt, Mezopotámie, Persie, Řím) až do vlády Habsburků (Ferdinand I.). Tři panely se věnují poštovnímu spojení mezi Prahou a Vídní, kdy trasa pošty vedla přes Vratěnín a ves zažívala nesmírný rozvoj. Na posledním "poštovním" panelu je zachycena kopie mapy z r. 1710-11 s poštovní trasou Praha - Vídeň. Zbytek panelů se věnuje historii obce. 

Dominantním exponátem muzea je socha pošťáka od Josefa Cabaje.

Pokud jste organizovaná skupina, průvodce vám kromě chodby s expozicí poštovnictví ještě ukáže společenský sál, zasedací místnost a úřadovnu. 

A nyní podrobněji.

Vratěnín se připomíná poprvé písemně r. 1251, kdy ves držel Vikart de Thurnau, vranovský purkrabí z okruhu krále Přemysla Otakara II. Všimněte si dějinného propojení národností (Thurnau je první vesnicí v Rakousku ve směru od Vratěnína). Jan Lucemburský r. 1325 povyšuje Vratěnín na městečko, které mělo mj. výroční trh a hrdelní právo. Další dějiny mají mnoho společného s blízkými Uherčicemi. Vratěnín postupně vlastnily téměř vždy stejné rody, posledními byli Berchtoldové a Collaltové.

Tvrz jakožto majetek Krajířů z Krajku se uvádí r. 1548 a 1564, později byla přestavěna na zámeček. Do kláštera byli první řeholníci uvedeni r. 1697, nová klášterní budova byla postavena v l. 1726-30. Dvakrát v ní přenocoval císař Karel VI. Události a letopočty neuvádíme samoúčelně. Je třeba si uvědomit, že Vratěnín byl i bez pošty významným sídlem. Dějiny v 17. století jeho úlohu zesílily.

Ovšem ještě si musíme dovolit krátký exkurs do historie. Víme, že Habsburkové nastoupili na český trůn r. 1526. Okamžitě po nástupu pocítili potřebu rychlé výměny informací mezi Prahou a Vídní. V blízkých Slavonicích prokazatelně ve dvoře čp. 58 existovala poštovní stanice již r. 1532. Poslové rozváželi zprávy do Brna, Prahy a Vídně. Služba fungovala na soukromé bázi a pochopitelně se za ni platilo. Zajímavé je, že císařské dopisy z Vídně do Brna byly přepravovány právě přes Slavonice. Město o službu velmi stálo přesto, že mělo povinnost hostit na své náklady projíždějící vládní úředníky. Existence poštovní stanice na trase Praha - Vídeň s odbočkou do Brna se stala základem bohatství města. 

Další změny nastaly za císaře Rudolfa II., který se svým dvorem přesídlil r. 1578 do Prahy, ale ve Vídni zůstala celá řada úřadů. O to víc zesílila potřeba výměny informací mezi Vídní a Prahou. Císař nařídil vybudovat zhruba po 2 poštovních mílích (tj. asi po 15 kilometrech) přepřahací stanice a také nařídil zpevnit mosty. Ve Vratěníně stále žádná poštovní stanice nebyla, nejbližší fungovaly v Unterthürnau (Dolní Trnávka) a ve Walterschlagu (Valtínov).

Za třicetileté války byla pražsko-vídeňská poštovní trasa vedena přes Linz a až roku 1632 se dozvídáme ze zápisů, že existuje poštovní stanice ve Vratěníně. Když se navrátilo poštovní spojení mezi Vídní a Prahou na "starou" trasu, přestala existovat stanice v Dolní Trnávce. Neví se ale, proč. Začaly se psát dějiny vratěnínské pošty. Okolo centra obce se soustředili kováři, kolaři a další řemeslníci, poštovní zásilky se také přepravovaly do Brna i opačným směrem do Německa. Pošta fungovala i za války, vojska ji potřebovala stejně jako civilisté.  

Blízké město Znojmo neslo těžce, že trasa pošty vede přes Vratěnín a několikrát žádalo přeložku trasy přes své území a Jemnici. Znojemští měli pravdu. Například dopis na cestě Praha - Brno putoval přes Vratěnín nelogicky. U Jemnice ale zase řádili lapkové... Vždy, když Znojemští podávali žádost o přeložku trasy, odpovídali Slavoničtí vylepšováním služeb. Stavěli nové stanice, například v Písečném nebo opravovali mosty. 

Jak jsme uvedli výše, provoz pošty se děl na soukromé bázi. Jako dědičný podnik ho provozovali hrabata Paarové. Jejich podnikání ale postrádalo "celostátní" organizaci a přestalo odpovídat požadavkům doby. Císařovna Marie Terezie r. 1743 pošty zestátnila, Paarům ovšem některé výhody ponechala. R. 1750 také překládá trasu z Prahy do Vídně na nové silnice přes Znojmo a Jihlavu. To byl konec 150 leté slávy Vratěnína, ale i Slavonic. Poštovní stanice ve Vratěníně byla uzavřena r. 1768. 

Ve Vratěníně až do první světové války přibývalo obyvatel. V národnostním složení ale převažovali německy mluvící. Není divu, že po r. 1918 do německy mluvící obce přijela rakouská domobrana ve snaze udržet obec na rakouském území. Musela ale respektovat výsledky poválečných jednání, obec opustit a Vratěnín připadl Československu. 

8. října 1938 byla obec obsazena německou armádou a přičleněna k okresu Horn. 

Po 2. světové válce všichni německy mluvící obyvatelé museli Vratěnín opustit. První skupina dostala 9. června 1945 pouhé 2 hodiny a možnosti vzít si jen 50 kg zavazadel, druhá skupina 20 rodin si 6. dubna 1946 mohla věci naložit na žebřiňák. Do opuštěných stavení byli povoláni lidé z nedalekého Třebíčska. 

Katastrofou pro Vratěnín byla léta po r. 1948. Obyvatelé žili blízko železné opony bez možnosti cestovat do Rakouska, hraniční přechod byl uzavřen. Místní národní výbor přestal existovat, správa byla vykonávána v nedalekých Uherčicích. Obyvatelé nesměli stavět nové domy kvůli vyhlášené stavební uzávěře. Jedinou jistou výhodou bylo, že ve vsi bylo údajně bezpečno. Rota vojáků Pohraniční stráže se postarala o to, že se po vsi nepotulovaly žádné "živly" a obyvatelé si tudíž prý ani nezamykali své příbytky. Ale vesnice stála na pokraji zániku.

Zlom nastal po r.1989. Do čela nově osamostatněné obce se dostali schopní lidé, kteří zajistili nový rozvoj. Obec má několik fungujících spolků, obnovené tradice a pyšní se nebývalou úctou ke kulturnímu dědictví a současně si dokáže zajistit financování stavebních akcí, s nimiž mají potíže i velká města. R. 1996 byla po právu na celostátní úrovni zvolena Vesnicí roku. 

Expozice ve Vratěníně je přístupná v pondělí a ve středu od 7 do 17 hodin, v úterý, čtvrtek a pátek od 7 do 15.30 hodin. Skupinám doporučujeme domluvit si průvodce předem. 

Podle:

Panely v expozici Poštovní stanice ve Vratěníně, 9. 9. 2017