Bývalý klášter ve Vratěníně

Klášter bosých augustiniánů ve Vratěníně (též klášter řádu bosáků) má velmi zajímavé dějiny, které úzce souvisejí hlavně se sousedním zámečkem a také se zámkem ve Vratěníně. Mnohé souvislosti najdeme i v sousedním Rakousku. 

Na návsi ve Vratěníně je nejnápadnějším objektem kostel sv. Jakuba Většího. Přímo naproti se za nenápadnými vraty ukrývá usedlost č. 1, tzv. zámeček, rozsáhlý areál, který v 17. století vlastnil hrabě František Benedict Berchtold, majitel zámku v Uherčicích. Protože Vratěnín ležel na obchodní stezce mezi Prahou a Vídní (viz heslo bývalá poštovní stanice), často zde přespávali významní hosté. 

R. 1677 tudy cestoval z Prahy do Vídně císařský teolog a kazatel řádu bosáků Bernardus. S majitelem zámečku se spřátelil. Rok nato už kazatel strávil ve Vratěníně několik týdnů a jeho pobyt vedl k rozhodnutí Františka Berchtolda a jeho ženy Marie Elisabeth založit vedle zámečku klášter. 

Od rozhodnutí k uskutečnění ale vedla komplikovaná cesta. Asi nejvýznamnější překážkou se staly morové epidemie r. 1679 a 1680. Rodina Berchtoldů se dočasně odstěhovala a hrabě r. 1687 věnoval založenému klášteru vratěnínský zámeček, zavázal se ročně vyplácet klášteru 200 zlatých a darovat 12 sudů piva a v darovací smlouvě podepsal výstavbu loretánské kaple. To ještě ve Vratěníně nežili žádní řádoví bratři. Pak přichází další překážka. R. 1690 František Berchtold zemřel, majetek zdědilo pět dcer, ale ty panství prodávají. Kupcem se stává Donát Heissler z Heitersheimu. Přecházejí na něj i dárcovské povinnosti, které podepsal hrabě Berchtold. Jenže Heissler je neplnil, protože nadřízení kongregace premonstrátů ve Vídni v l. 1693-96 ho žádají o urychlenou opravu zámečku, který byl v havarijním stavu. Situace nabrala pro klášter (zatím existující jen na papíře) obrat až po Donátově smrti.

Císař Leopold r. 1696 potvrzuje založení kláštera. Vdova Marie Barbara Heisslerová (rozená Berchtoldová) vyplatila bosým augustiniánům 5000 zlatých z fundace hraběte Berchtolda a ze zámečku ve Vratěníně se vystěhovala r. 1697. Dva řádoví bratři a jeden laik se nastěhovali téhož roku. Přišli z Vídně. 

R. 1699 byl položen základní kámen k loretánské kapli a byl vybrán patron klášterního kostela - sv. Mikuláš z Tolentina. Kaple se nacházela v levé věži kostela. Pak uplynulo dalších dlouhých dvacet let. Přitom r. 1712 ve Vratěníně nocoval císař Karel VI., s rychlostí budování kláštera se ale potom nestalo noc výjimečného. Možná pomohla druhá návštěva r. 1719. 

Základní kámen kláštera byl položen právě r. 1719. Plány zhotovil a stavby se ujal vídeňský zednický mistr Sebastian Blümel. V době zahájení stavby mu bylo 42 let. R. 1728 zemřel a stavbu po něm přebírá jeho polír Johann Pauli a zedničtí mistři z okolí - Dominicus Susman a Johann Michael Koppner.  

Stavbu financoval konvent ve Vídni, ale také Franz, syn hraběnky Heisslerové, který klášteru věnoval kus pole, pivo, pšenici, hrách a velké množství vápna a tašek ke stavbě kostela. Přesto stavbu provázely vážné finanční problémy. Byla dokončena až r. 1740. Umělecké úpravy interiérů a výzdobu prováděli řádoví řemeslnící. Loretánská kaple a kostel se staly oblíbeným poutním místem. 

Jak je všeobecně z historie známo, císař Josef II. kláštery zrušil. Ve Vratěníně byl císařský dekret ještě umocněn skutečností, že o místní farnost se bratři nestarali, měli ji ve správě premonstráti z Gerasu. Takže z císařského pohledu neměli mniši z Vratěnína žádné praktické poslání, takže dekret z r. 1784 nařizoval zmenšení počtu řádových bratrů. Pak r. 1809 francouzská vojska zničila klášter v Marianbrunnu a provinciál řádu se rozhodl vratěnínský konvent definitivně zrušit a z prodeje majetku financovat obnovu zničeného kláštera v Rakousku. V té době ale stejně ve Vratěníně sloužil už jen jeden řádový kněz a dva laici. V klášteře ani nebydleli, byly napoleonské války a v klášteře byl lazaret, mniši žili na zámku v Uherčicích. Konec kláštera učinil císařský dekret z r. 1814. Podepsán byl František I. Rakouský. 

Část majetku (inventáře) koupili Liebenberkové, majitelé kláštera v Louce u Znojma, kteří s ním vybavili tehdy nově stavěný kostel sv. Linharta v Havraníkách. Některé obrazy z Vratěnína jsou v tomto kostele dodnes. Socha P. Marie Loretánské putovala r. 1820 do Slavonic. 

Mnohem podivnější konec měl klášter samotný. Kostel i klášter se totiž v době zrušení nacházely ve velmi dobrém technickém stavu. Proto řeholníci navrhovali, aby vratěnínská farnost byla ke kostelu a klášteru přeřazena. Navrhli v klášteře zřízení školy. To se nelíbilo jejich kolegům, správcům farnosti v Gerasu. Než došlo k dohodě, větší část kláštera r. 1817 zničil požár, další pak r. 1821 zlikvidoval klášterní kostel. Ruiny kláštera byly rozparcelovány. 

Dnes má zbytek kláštera podobu jednopatrové čtyřkřídlé budovy kolem čtvercového dvora. Evidenční list nemovité kulturní památky z doby socialismu z r. 1971 uvádí velmi špatný stavební stav a zborcenou střechu u uličního křídla, ale stav r. 2020 lze hodnotit jako relativně dobrý. V bývalém klášteře je několik soukromých bytů, dovnitř dvora je možno se podívat, pokud je otevřena vstupní brána s podjezdem. 

Klášter těsně sousedí se zámečkem, který je soukromým majetkem a zachoval se takřka v původní podobě, ale spíše vypadá jako usedlost. Dovnitř je možno nahlédnout po objednání exkurze na obecním úřadě. Prohlídka obce zahrnuje bývalou poštovní stanici, kostel sv. Jakuba Většího, náves a zámeček (stav r. 2018). 

Podle:

https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=1247746, 12. 9. 2020

  https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_bos%C3%BDch_augustini%C3%A1n%C5%AF_(Vrat%C4%9Bn%C3%ADn), 12. 9. 2020