Kostel sv. Barbory v Adamově se Světelským oltářem

Farní kostel sv. Barbory v Adamově byl postaven v novogotickém slohu v l. 1855-57 podle zadání knížete Aloise Lichtensteina a plánů vídeňského architekta Josefa Hieslera. Stavbu prováděl brněnský stavitel Kellner. Podobně jako sousední fara je kostel vystavěn z červených pálených cihel a na první pohled laika příliš nezaujme. Pokud však vstoupíme dovnitř, budeme nadšeni. Návštěvníka upoutá boční oltář Nanebevzetí P. Marie, unikátní figurální jemná řezbářská práce ze 16. století původem z cisterciáckého kláštera ve Zwettlu (odtud název Světelský oltář), která se Adamova dostala souhrou zajímavých okolností. Oltář vyniká monumentálními rozměry, je totiž téměř 7 m vysoký, což je jen část jeho původní výšky.

Oltář byl zhotoven v l. 1516-25. Tehdy opat cisterciáckého kláštera v dolnorakouském Zwettlu nechal udělat pro obnovený klášterní kostel nový hlavní oltář (tehdy 17 m vysoký!) zasvěcený Nanebevzetí P. Marie. Na řezbářských pracích se podílelo šest umělců, jejich jména však nejsou známa. R. 1526 však truhlář Andreas z českých Budějovic řečený Morgenstern obdržel od opata ze Zwettlu plat za velkou tabuli chóru. Mohl se tedy na zakázce podílet nebo ji zaštiťovat. R. 1616 zachytil interiér kostela malíř Georg Kunz na olejomalbě, oltář je zde spolehlivě zachycen podobně jako na pozdějším díle, perokresbě z l. 1630-40. Zpráva z r. 1730 uvádí, že oltář je „staromódní“ a že jeho autor měl sice mnoho píle, ale málo soudnosti. R. 1732 byl (snad na základě tohoto „posudku“) z původního místa odstraněn, křídla a nástavba byly patrně zničeny a část později umístěná v Adamově měla své nové místo v boční kapli Všech svatých.

Zajímavými pro osud oltáře byla léta 1852-54. Tehdy opat Augustin Steininger za 1000 zlatých prodal hned dva oltáře – Nanebevzetí P. Marie a sv. Bernarda Alexandrovi z Bensa, který je odvezl do Vídně. Dolnorakouské místodržitelství obchod ale prohlásilo za neplatný a nařídilo opatovi oltáře odkoupit zpět. Jenže ty už se mezitím dostaly do šikovných rukou vídeňského rámaře a pozlacovače Georga Placha, který je restauroval a hodlal si účtovat odměnu za práci. Oltář sv. Bernarda se do Zwettlu vrátil, avšak opat Steininger neměl peníze na odkoupení a restaurátorské práce na druhém oltáři. Nabídl jej tedy Centrální památkové komisi, což místodržitelství schválilo a oltář byl umístěn do jedné z kaplí farního kostela sv. Augustina ve Vídni. Kníže Alois Lichtenštejn se o oltáři dozvěděl, sumu 1200 zlatých r. 1857 zaplatil a řezbářskou práci věnoval nově postavenému kostelu v Adamově.

R. 1891 se opat zwettelského kláštera Stephan Rössler obrátil na patrona adamovského kostela knížete Jana Lichtenštejna s prosbou o navrácení oltáře, ale neuspěl. Oltář zůstal v Adamově s jedinou výjimkou. Na konci II. světové války se předpokládalo bombardování adamovských strojních závodů a proto byl oltář v obavách před zničením demontován a schován v kryptě kostela v nedalekém Vranově. Zde zůstal až do r. 1947, kdy jej bylo nutno vyzvednout a restaurovat po napadení plísněmi a červotočem. Stalo se tak v Brně v dílně bratří Kotrbů.

Světelský oltář je tedy jen částí původního 17 m vysokého oltáře ze 16. století.

Reliéfy zobrazují ve třech „zónách“ nad sebou Nanebevzetí P. Marie. Vespodu dvanáct apoštolů obklopuje prázdnou tumbu (schránka na ostatky), v níž předtím byly tělo a duše P. Marie. Tato spodní „zóna“ – „pozemská“ připomíná smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání královny nebes. Ve střední „zóně“ je zobrazeno vlastní nanebevzetí, kdy P. Marii, která klečí, nesou andělé vzhůru na nebesa. Pro ně je vyhrazena nejvyšší „zóna“, kde lze rozpoznat Nejsvětější Trojici obklopenou cherubíny (anděl, resp. krásná, dokonalá bytost). V rámu jsou umístěny postavy světců a další sošky.

Celý oltář je pozoruhodný tím, že autoři jej ponechali v přírodní barvě dřeva.

Podle:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btelsk%C3%BD_olt%C3%A1%C5%99, 13. 3. 2011

http://www.adamov.name/historie.html, 13. 3. 2011