Zámek Vranov nad Dyjí

Zámek Vranov je právem nazýván barokní perlou Podyjí. Stojí na vysoké skále v dominantní poloze nad stejnojmenným městečkem a nad řekou Dyjí asi 25 km západně od Znojma. Patří k nejhodnotnějším památkám České republiky.      

Původní hrad Wranow se připomíná již r. 1100 v Kosmově kronice. Byl součástí pohraničního opevnění Moravy proti Rakousům. Některé zdroje uvádějí, že tato stavba stála u řeky v místě dnešního kostela.

Nejstarší podoba opevnění na skále pochází ze 2. poloviny 13. a ze 14. století, v terénu už ale není zjistitelná. Hradní jádro tvořil palác, válcová věž a věž s kaplí, které zaujímaly nejzazší část ostrohu nad Dyjí. Do dnešních dnů se nejstaršího opevnění zachovaly jen dvě předsunuté věže, jedna na východě a jedna na severu ostrohu nad řekou. 

Původně byl Vranov zeměpanským majetkem. Jeho výstavbu jakožto kamenného sídla patrně řídili úředníci krále Přemysla Otakara II. ve 2. pol. 13. století. Ale jistý Berther de Vrene se uvádí již v l. 1220-21 v okolí markraběte Vladislava Jindřicha, který sídlil ve Znojmě a těsně po něm se uvádějí tři osoby jako purkrabí. 

Víme dále, že r. 1323 postoupil Vranov král Jan Lucemburský Jindřichu z Lipé výměnou za Tachov. Hrad pak byl ve vlastnictví moravských markrabat. Na začátku 15. století sloužil jako základna pro vojenské přepady v Dolních Rakousích. Markrabě Jošt musel v rámci mírových jednání s rakouským vévodou Leopoldem proti hradu zasáhnout. Hrad tehdy měl v zástavě Mikuláš Pillung z Gilgenbergu. Jošt donutil za vojenské pomoci Jana z Hardeggu Mikulášovu dceru Markétu hrad vydat. Další zpráva z roku 1408 uvádí, že hrad byl opevněn pásem parkánové hradby. 

Zikmund, Joštův bratranec, Vranov předává do dědičné zástavy Smilovi Bítovskému z Lichtenburka, svému někdejšímu purkrabímu na Prešpurku (Bratislava). 

Husitskou dobu hrad Vranov přečkal. V časech politické nestability za vlády Ladislava Pohrobka a za česko-uherských válek Lichtenburkové zdokonalovali obranu hradu. Vybudovali hranolové bašty, opevnění na straně Feliciina údolí, druhý parkánový pás a předsunutou věž. Roku 1499 král Vladislav II. propustil hrad z lenního závazku, takže Lichtenburkové jej měli jako svobodné zboží. Nicméně sláva tohoto rodu začala upadat. Albrecht z Lichtenburka hrad prodává Archlebovi z Boskovic. Po něm se majitelé hradu často střídali. Jeden z nich, Maxmilián z Dietrichštejna, postavil okolo hradu renesanční budovy a některé gotické paláce prodloužil v renesančním stylu. 

Za třicetileté války byl hrad málem zničen nájezdy Švédů. Ti po bitvě u Jankova r. 1645 vydrancovali městečko, hrad však obléhali marně. Nakonec od Vranova ohrožováni císařskými vojsky odtáhli. Roku 1665 dílo zkázy dovršil požár. Koncem 80. let 17. století nový majitel, tajný císařský rada Jan Michal II. z Althanu nařídil zbourání zbytků hradu a výstavbu barokního zámku. Uskutečnění projektu trvalo celé století. 

Autorství monumentálního sálu předků je vídeňský architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu. Dílo je založeno na obrovitém oválném půdorysu a zaklenuto kopulí. Stojí na místě středověké kaple, pod ním zůstala nádrž pro zásobování zámku vodou. Dokončení se datuje rokem 1695. Sál oslavuje rod Althanů, sochy vytvořil Tobiáš Kracker a malby rakouský malíř Jan Michal Rottmayer. Dějiny Althanů v sále začínají rokem 330 bájným prapředkem. Celkem jich je 10 a všichni mají podobu antických hrdinů. 

Na severozápadě areálu vznikla zámecká kaple Nejsvětější Trojice s podzemní hrobkou Althanů. Projekt opět vypracoval Jan Fischer z Erlachu, stavba probíhala v l. 1699-1700. Výzdobu v ústřední kopuli a ve třech bočních kaplích provedl Ignác Hemitz z Hemzenthalu. 

Další stavby v zámku probíhaly již o poznání pomaleji. Jan Michal II. r. 1702 umírá.

Za Marie Anny z Althanu byl po r. 1722 projektantem Antonín Erhard Martinelli. Majitelka nechala zbořit zástavbu horního hradu i starou břitovou věž. Upravuje přístupový most, části průčelí i interiér kaple. Východní křídlo bylo dokončeno r. 1730. Na čestný dvůr dosazuje dvouramenné barokní schodiště se dvěma mohutnými skulpturami. Jejich autorem je patrně italský mistr Lorenzo Mattieli. Zobrazují Hérakla zápasícího s Antaiem a hrdinu Aenea, který zachraňuje svého otce Anchísa z hořící Tróje. Sousoší mělo původně stát na císařském dvoře, ale císař jej osobně "Marianně" daroval, neboť na něj měla tato půvabná žena značný vliv. Několikrát císaře na Vranově také hostila. 

Od roku 1755 na zámku žil její syn Michal Antonín, který se dal na vojenskou kariéru, zámek jen drobně přetvářel, ale ve vsích svého dominia budoval církevní stavby, rozšiřoval lesní majetky, na nichž lovil vysokou zvěř. 

Jeho synovec Michal Josef zdědil zámek r. 1774. Tento muž věnoval hodně peněz nákladným úpravám interiérů a také hýřivému způsobu života. Vranov r. 1793 kupuje v konkursu Josef Hilgartner z Lilienbornu, český zemský advokát a výborný ekonom. Na zámku stačil provést některé klasicistní úpravy a po stranách sálu předků postavit dva oblouky. Jeho zásluhou je založen přírodně krajinářský park v členitém zalesněném terénu s cestičkami a potůčky, antickým chrámkem, altánky, jeskyněmi, zahrádkami a kamennými lavičkami, sochami a vodopádem. Josef Hillgartner také nechal upravit bažantnici, konírny, vozové kolny, zakládá nové vsi a buduje silnice.

Po 6 letech ale panství prodává c.k. komořímu hraběti Stanislawu z Mniszku, nejvyššímu maršálkovi Haličského království. Mniszkům patřil zámek po témř celé 19. století, od roku 1876 jim spřízněné rodině Stadnických. Stavební vývoj už nezaznamenal žádné změny. Stanislaw Mniszek si nechal zhotovit umělecky kvalitní nástěnné malby někdy krátce po roce 1800 v interiérech západního křídla. Mniszkové provedli také drobné neogotické a romantické úpravy fasád. Velkou péči věnovali zvelebení parků a lesů. Roku 1916 S. Mniszek koupil ve Vranově poměrně nevýraznou továrnu na výrobu kameniny a učinil z ní prosperující podnik v rámci celých českých zemí.  

Hosty na zámku v té době byli divadelníci, sami majitelé komponovali a provozovali hudbu. Na Vranově pobýval nositel Nobelovy ceny Henryk Sienkiewicz. 

Krátce po roce 1938 se Vranov stal součástí Hitlerovy Říše. Majiteli Adamu Zbyňku Leonovi Stadnickému je zabaven. Po konci II. světové války Vranov přebírá československý stát. Brzy poté ho zpřístupňuje veřejnosti. 

Prohlídkové okruhy a základní vstupné r. 2025:

1. Reprezentační interiéry, 240 Kč

2. Soukromé pokoje, 240 Kč

3. Věž, 100 Kč

4. Zámecký areál, 80 Kč

5. Od sklepa po půdu, 300 Kč

6. Kostýmovaná prohlídka pro děti, 240 Kč

Otevírací doba:

IV. a X. So, Ne 9 - 15

V., VI., IX. Út - Ne 9 - 16

VII., VIII. Út - Ne 9 - 17