Koda

Název Koda se používá ve dvou významech. 

Slovem Koda se označuje osada mezi obcemi Srbsko, Tetín, Tobolka a Korno s přirozeným centrem u vyvěračky. Dříve v ní byly dominantními stavbami dva mlýny, dnes je Koda především skupinou chat, mnohdy velmi starých. Uprostřed osady jsou dva rybníčky, horní je napájen srážkami, takže v zimě často zamrzá, horní je napájen vyvěračkou, nezamrzá takřka nikdy. 

Současně je slovo Koda použito pro označení národní přírodní rezervace na obrovském území jižně od Tetína. 

Pojďme se nejdříve podívat do osady a pak do rezervace. 

Mlýn při vyvěračce čp. 3 se jmenuje Horní neboli Karmazínův. Jeho budova byla postavena v l. 1604 - 11 na prudkém svahu u rybníčka, který je napájen vyvěračkou. V historických záznamech stavbu svolil karlštejnský purkrabí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a stavitelem byl jistý Tomáš Vavrovic. Majitelé se často střídali, posledním byl pan Karmazín, což je mimochodem na Berounsku časté příjmení. 

Mlýn byl v provozu do r. 1934, pak vyráběl pro osadu Koda elektřinu. Toto využití v něm vydrželo až do r. 1956. 

Budova byla přestavěna r. 1900, kdy získala podobu přízemní stavby v pohledu od rybníčku, při pohledu ze svahu se jeví jako jednopatrová. Budova je zděná na půdorysu písmene L. Boční křídlo se 4 patrovou mlýnicí stojí částečně na obezděné terase. Voda z mlýna teče prudkými kaskádami do údolí. Je silně nasycena vápencem, který se z vody zpětně sráží, takže na celém toku mezi chatami se na něm tvoří travertinové kaskády. 

Zvláštností provozu mlýna bylo umístění dvou obrovských vodních kol v prudkém svahu šikmo nad sebou. Voda tekla z rybníčka krátkým náhonem. Horní kolo mělo průměr 7,5 m, dolní 8,1 m, obě měla šířku jen 44 cm a otáčela se v úzkém prostoru vytesaném v travertinu. Mlýn disponoval tak originálním řešením, že jeho model byl vystaven na Českoslovanské výstavě v Praze r. 1895, odkud byl přemístěn na zámek Kačina u Kutné Hory. 

Dolní kodský mlýn č. 5 se též jmenoval Rabochův. Pochází patrně "až" z 18. století. Počátkem 20. let 20. století vyhořel a nebyl obnoven. Buď r. 1924 nebo v l. 1927-28 (informace se liší) byla budova přestavěna na hotel. Majitelem byl jistý pan Raboch. Podle dalších majitelů se podniku říkalo také U Špičků nebo u Fajta. Za socialismu objekt patřil národnímu podniku Nábytek Praha. Zchátralá budova v srpnu 1990 vyhořela a již nikdy nebyla obnovena. Dnes je z ní ruina. 

Voda, která odtéká z Horního mlýna, míří přes travertinové kaskády do Údolí děsu, jak jej pojmenovali první osadníci v bouřlivé noci r. 1920. Chaty z období těsně po I. světové válce jsou svědectvím počátků trampingu v Čechách (i když trampská osada Ztracená naděje u Vltavy vznikla dříve, již r. 1918). Údolí děsu neleží na turistické značce a protože Koda je celá součástí národní přírodní rezervace, mají návštěvníci (nikoli chataři) sem vstup zakázán. 

V osadě Koda je dalším důležitým objektem hájovna, nyní v soukromém vlastnictví. Dřívější jednoduchá křižovatka značených cest u rybníčku je rozdělena na dvě, protože turistům není dovoleno přes pozemky patřící hájovně procházet a musí je obejít. 

A tím se dostáváme k tématu Koda jakožto národní přírodní rezervace. 

Geomorfologicky členité a velmi rozlehlé území na pravém břehu Berounky mezi Tetínem, Tobolkou a Srbskem je z větší části tvořeno vápencovým podložím a porostlé dubohabrovými lesy. Bez vodních toků by zřejmě Koda byl poměrně plochou krasovou krajinou podobnou planinám Slovenského krasu. Jenže Kodou protékají dva malé vodní toky. První vytéká z Kodské vyvěračky  a tvoří Kodskou rokli s četnými travertinovými kaskádami, druhý tvoří Císařskou rokli, kde jsou travertinové kaskády také. Do obou vzhledem ke křehkosti místního ekosystému mají turisté vstup zakázán. V obou roklích se zachoval původní reliéf se skalními výchozy, v Kodské rokli geologové mají k vidění kodský přesmyk (obrácený sled vrstev). 

Na mnoha místech v rezervaci je povrch tvořen škrapy, jsou zde známy dvě jeskyně: Kodská při modré značce z osady do Korna a Martina nedaleko Tetína. Druhá není veřejnosti přístupná. V některých dalších  jeskyních (je jich celkem 45) byly učiněny významné archeologické nálezy. 

V rezervaci na skalních trávnících roste asi 500 jedinců kriticky ohroženého druhu včelníku rakouského (Dracocephalum austriacum) a v lesích asi 200 ks silně ohroženého endemitu jeřábu krasového (Sorbus eximia). 

Významnou součástí vegetace jsou houby, kterých tu bylo popsáno 347 taxonů (počítány jsou jen houby stopkovýtrusné).

Není divu, že od počátku vzniku rezervace se ochranáři snaží o zachování přírodních hodnot, ale současně hledají varianty, jak zabránit střetům s hospodářskými zájmy. Vzhledem k tomu, že Koda je současně starobylou chatovou osadou, to někdy není snadné. Individuální chatová rekreace a porušování zákazu vjezdu je odedávna velkým problémem Kody. Většina chat nemá přitom zavedenu pitnou vodu, kanalizaci a elektřinu.  

Ochránci přírody zvažují, že nechají zlegalizovat pro běžný turistický provoz stezku, která vede Údolím děsu, ale nikoli pro cyklisty či jezdce na koních. Také se zvažuje zpřístupnění pravého úbočí Císařské rokle nebo exkurzní trasa středem údolí dostupná pouze s průvodcem. 

Podle:

Karmazínův, Horní kodský mlýn | Vodnimlyny.cz, 27. 12. 2020

Rabochův, Dolní kodský mlýn | (vodnimlyny.cz), 27. 12. 2020

Geologické lokality - Vyhledávání - Koda (geology.cz), 27. 12. 2020

Podbrdsko (mistopis.eu), 27. 12. 2020

Maloplošná zvláště chráněná území (nature.cz), 28. 12. 2020

Stárka, V. (1984): Český kras, Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha, s. 112