Muzeum tradičního bydlení a perleťářství Senetářov

V malé vesnici Senetářově sousedící s Moravským krasem se zachovala hospodářská usedlost,  stavba z nepálených cihel a s doškovou střechou.

Když r. 1973 zemřeli původní majitelé, podařilo se z iniciativy odboru kultury Okresní národního výboru v Blansku dům odkoupit a při nadšení místních obyvatel a tehdejšího místního národního výboru pod dohledem památkářů opravit. V domě bylo zřízena Expozice tradičního bydlení a perleťářství.

R. 1993 dům přešel pod správu obce, která poté provedla sérii oprav. R. 2002 byla vyměněny došky na střeše, v dalších dvou letech byla odstraněna nevhodná cementová omítka a dům byl omítnut hliněnou omítkou a zamalován vápenným mlékem. Pak v l. 2004-05 byly opraveny chlévy a v dalších letech stodola. Pracovalo se s tradičními materiály, např. se lněným olejem a včelím voskem. Poslední opravy proběhly r. 2010.

Do exteriérů za domem jsou postupně přiváženy a instalovány také typické staré zemědělské stroje.

Usedlost má  hákovou (dvoubokou) podobu dvora, střecha je valbová, okapem je dům natočen k silnici. V domech podobných typů obvykle najdete jizbu, síň a komoru. Tady majitelé ještě přistavili další světnici a další komoru. Kachlová kamna již novějšího typu jsou umístěna netradičně proti vstupním dveřím ze síně. Stropy spočívají na trámech a jsou pobity svrchu  prkny, ve světnici jsou podbity i zespodu a strop je omítnut. Podlahy jsou v kuchyni a světnici zhotoveny z prken, v komoře z udusané hlíny. Život rodiny probíhal většinou v kuchyni, ve světnici se přespávalo, v komoře bylo uskladněno ovoce, zelenina a brambory.

Kolmo na stavení navazují chlévy, kde byly ustájeny 3 krávy, 2 - 3 kusy mladého skotu a 2 prasata. Dvůr dříve příčně uzavírala roubená průjezdná stodola s doškovou střechou.

Do sklepa se vstupovalo po schodech ze síně.

V 19. století se obyvatelé Blanenska živili převážně zemědělstvím, ale muži v Blansku a okolí byli zaměstnáni v železárnách. Obyvatelé vzdálenějších vesnic kromě zemědělství nacházeli obživu jako slaměnkáři, lopatáři, košináři, kolečkáři, pometláři, senaři, šindeláři, doškaři, vápeníci, pískaři a tkalci. Posledně jmenované řemeslo zakořenilo v Senetářově. Zdejší lidé vyráběli síťky do vlasů a síťovali záclony. Později přinesl do Senetářova vídeňsý podnikalel Alfons Tománek výrobu perleťových knoflíků. Založil zde továrnu, ale řada lidí začala vyrábět knoflíky i podomácku anebo v menších dílnách.

A to je právě důvod, proč lidé muzeum v Senetářově navštěvují. V doškové chaloupce se dozvědí o dávném způsobu lovu mořských živočichů, kteří měli perleťové schránky a uvidí některé nářadí a stroje na výrobu perleťových knoflíků. Také mohou detailně prostudovat jednotlivé výrobní úkony. Bylo jich 14 - od uchopení surové lastury po našívání hotových knoflíků na kartony.

Rozvoj knoflíkářství zbrzdila I. světová válka. Za dob první republiky pracovalo již jen několik dílen a Tománkova továrna, která se od r. 1926 jmenovala Novákova. Výroba se nezvyšovala a pak ji drtivou ránu zasadila hospodářská krize po r. 1929. Dílny zanikly, přežila jen Novákova továrna. Zde ale byli majitelé nuceni přejít od perleti k umělé hmotě. Tato výroba přečkala i II. světovou válku a prosperovala i po znárodnění v rámci výrobního družstva Chemoplast. Knoflíky z umělých hmot se v Senetářově vyráběly až do konce 80. let 20. století.

Obvyklá otevírací doba muzea je v červenci a v srpnu od 10 do 16 hodin.

Podle:

http://www.senetarov.cz/muzeum.php, 17. 2. 2014

Melkus, I.: Expozice tradičního bydlení a perleťářství v Senetářově, Okresní muzeum Blansko, 2. vydání, rok neuveden