Divoká Šárka

V horní části Šáreckého údolí v Praze potok vytvořil mimořádně malebnou soutěsku zajímavou pro ty, kdo hledají romantiku, pro milovníky botaniky, historie a geologie. Pojďme se podívat do míst, kde můžeme nalézt nejstarší horniny Prahy a okolí, stopy starého osídlení  a krásně kvetoucí jarní květiny.   

Nejdříve trochu geologie. Praha a okolí mají výjimečné postavení v tom, že na dosah ruky od centra města lze nalézt horniny všech druhů a nejrůznějšího stáří. V Divoké Šárce původně ležely nad sebou usazeniny starohorního moře (proterozoické sedimenty) a nad nimi se po určité době usadily horniny v ordoviku a v křídě (ordovik je geologické období starších prvohor, křída je období druhohor). Již od zastávky tramvaje jsou při pohledu k severu zřejmé dva útvary: vlevo, tj. východněji položené mírné hřbety a údolí v ordovických horninách, vulkanických tufech, jílovitých břidlicích a pískovcích. Vpravo, tj. k západu se otevírá pohled do soutěsky Divoké Šárky. Vrch nad ní se jmenuje Džbán, skále vpravo nad soutěskou, tj. více na sever se říká Kozákova, jižní nese název Šestákova.

Soutěsku vytvořil Šárecký potok. Prořízl se nejdříve do křídových hornin, ty však byly erozí zcela odneseny, pak se zařezával do ordovických hornin a nakonec narazil na tvrdé starohorní buližníky. Protože už předtím byl zaříznut, nemohl měnit směr toku, zařezával se tedy dál do skalního podloží bez ohledu na tvrdost horniny či směry poruch v nich.

Způsobem vzniku je Divoká Šárka příkladem epigenetického údolí. 

Buližník je velmi tvrdá hornina obsahující značné množství křemene. Mezi geology nepanuje jednotný názor na to, jak vznikla. Shoda je jen v tom, že na její tvorbu měly podstatný vliv hydrotermální, na oxid křemičitý bohaté roztoky, které doprovázely podmořskou vulkanickou činnost. Podle první koncepce buližník vznikl druhotným prokřemeněním usazených hornin, například břidlic, ve stadiu jejich zpevňování. Druhá koncepce tvrdí, že se na mořském dně srážel gel kyseliny křemičité za přítomnosti mikroorganismů. A třetí domněnka říká, že se původně jednalo o horniny karbonátové, v nichž byl vápník vytlačen křemíkem. 

Buližníky Divoké Šárky jsou složeny ze  shluků bílého křemene a kolísavého podílu uhlíkaté hmoty, která jim dává převažující černou barvu. V blízkosti poruch jsou světlejší partie často zbarveny do červena oxidy železa. Buližníky jakožto odolná hornina se při vrásnění neohýbaly, ale lámaly se a drtily. Proto jsou prostoupeny hustou sítí křemenných žilek. Křemenná hmota vyplňovala prázdná místa vzniklá v prasklinách.

Příkré buližníkové srázy skýtaly vhodnou ochranu pro stará lidská osídlení, což je doloženo archeologickými nálezy krásně malovaných nádob z mladší doby kamenné (stáří asi 6 000 let). Na vrcholu Džbánu vzkvétalo zejména v 7. a 8. stol. n. l. slovanské hradiště, v podstatě předchůdce Prahy, podobně jako v Brně Staré Zámky u Líšně, ale na Džbánu menšího plošného rozsahu. 

Protože jsme v hlavním městě, není divu, že údolím vede asfaltová silnice, na níž ovšem platí zákaz vjezdu motorových vozidel. Na návštěvu je vhodné kterékoli roční období, ale romantikům doporučujeme jaro, kdy na černých skalách kontrastně rozkvete ostře žlutá tařice skalní a okolí zalije bělost rozkvetlých ovocných sadů.

Podle:

Chlupáč, I. (1988. 1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Akademie věd České republiky, Praha, str. 20-21