Adamov

Adamov je městem na železniční trati při řece Svitavě mezi Brnem a Blanskem. Na první pohled zaujme neobvyklou směsicí zástavby. Najdete tu běžné rodinné domky, nad nimiž se ve strmých stráních tyčí obrovité paneláky. Centrum města zabírá velmi nevzhledná, nicméně kdysi slavná továrna Adast (dříve Adamovské strojírny). V jejích budovách dnes není výroba téměř žádná, až do roku 2012 tu řádili vandalové, sprejeři a zub času, sem tam si prostory Adastu někdo pronajímá, jen v části továrny se odehrává výrobní proces firmy Adast systems – výroba čerpacích stojanů pro benzinové čerpací stanice. Část průmyslových hal postupně prochází revitalizací. Mezi paneláky a omšelými továrními budovami by příchozí ani neočekával něco duchovního. Ale je tu kostel sv. Barbory  A tak ve městě, kde byste mezi průmyslovou zástavbou a paneláky hledali nanejvýš pomníky industriální architektury, najdete památku nejvyšších uměleckých kvalit – vyřezávaný oltář v tomto místním kostele.

Historie:

Průmyslovou tradici Adamov čerpá již z dávných dob. Okolní ložiska železné rudy byla využívána již v době halštatské. V nedaleké jeskyni Býčí skála dr. Jindřich Wankel učinil světoznámý archeologický objev, který ukazuje mimo jiné na skvělé využívání kovů v halštatské době. Není divu, že ložiska železné rudy v Moravském krasu byla zejména v dobách Velkomoravské říše a poté v dobách počátků průmyslu těžena – samozřejmě podle dějinného období v různé míře.

V Adamově se zpracování kovů průmyslovým způsobem datuje od r. 1804, kdy zde vznikly první lité medaile a pak od r. 1836. Není divu, že údolí Svitavy bylo brzy napojeno na železniční trať (Brno – Česká Třebová od r. 1849). Je známo, že r. 1870 se v Adamově začaly vyrábět parní stroje, kotle, důlní a vodovodní zařízení, stroje pro lihovary, mlékárny, pivovary, cukrovary.

R. 1889 zde byl vyroben první automobil se spalovacím motorem na území Rakouska-Uherska. To již 4 roky měla adamovskou strojírenskou fabriku v pronájmu firma Märky, Bromovský & Schulz vyrábějící mj. parní kotle a benzinové a plynové motory. Představitelé firmy se dozvěděli o pokusech mechanika a vynálezce Siegfrieda Marcuse. Jak ke kontaktu adamovských strojařů a vynálezce Marcuse (nar. 1831) došlo, není zřejmé, ale mohli k tomu napomoci Lichtensteinové, majitelé zdejšího panství, svými kontakty u dvora ve Vídni. Různé zdroje uvádějí, že Marcus sestrojil první automobil již roku 1870. Jenže vůz se nedochoval a kolem okolností i data vzniku jeho automobilu panují vážné pochybnosti. V l. 1888-1889 je vyráběn v adamovském závodě benzinem poháněný automobil, pouhé tři roky poté, kdy Gottlieb Daimler sestrojil svůj první vůz. Marcusův automobil měl šnekový systém řízení, kartáčkový karburátor, magnetoelektrické zapalování (prokazatelně jako první na světě), letmé zavěšení zadní nápravy s odpružením gumovými silentbloky. Vůz nebyl uveden do sériové výroby, firma nadále vyráběla pouze benzinové motory. Vůz vyrobený dle Marcusových výkresů se zúčastnil Světové výstavy v Paříži r. 1900 a skončil v Technickém muzeu ve Vídni. R. 1960 byl v Brně na strojírenském veletrhu. Pak už ale v Rakousku nebyly povoleny jízdy tohoto vozu.

V l. 2005-06 nadšenci z Adamova zhotovili podle původní dokumentace repliku tohoto automobilu. Značná část dílů byla vyrobena v Adastu Adamov. Práce trvaly 14 měsíců. Ani originál ani replika ovšem nejsou určeny na opravdové jízdy tak, jak je známe dnes – tedy, že nasedneme do auta a jede se. Výroba automobilu se nedočkala sériového provedení zejména proto, že nebyl dořešen technický problém: převod síly mezi motorem a hnanou nápravou, tj. převodovka.

Jak vypadal Marcusův vůz?
Výrobce: Siegfried Marcus/strojírny Märky, Bromovsky & Schulz, Adamov, datum vzniku: 1888/89
Podvozek: Dřevěná samonosná rámová konstrukce s uložením hnací jednotky na samostatném litinovém nosném bloku. Tuhá zadní náprava s odpružením gumovými bloky a stavitelnými třecími spojkami zadních kol, nahrazujícími diferenciál. Poprvé v Evropě použitý systém řízení přední nápravy šnekovým převodem.
Motor: Jednoválcový benzinový čtyřtaktní spalovací motor patent Marcus. Kartáčkový karburátor a magnetoelektrické zapalování Marcus. Zdvihový objem: 1570 cm3. Výkon motoru: 0,55 kW. Max. otáčky motoru: 500 ot./min. Přenos síly motoru z ojnice vahadlem na setrvačník, řemenem na zadní osu.
Rychlost: 6-8 km/h

Tím ovšem historie adamovských strojíren zdaleka nekončí.

Po první světové válce je zde vyrobena první lokomotiva pro Československo, parní nákladní automobil Adamov-Garett nebo námořní jeřáb, který sloužil k vyzvedávání potopených ponorek.

Mezi válkami výrobu převzaly Škodovy závody. Mj. zde vyráběly pušky vz. 24.

Za druhé světové války byl Adamov pověstný zbrojní výrobou. Na konci války byly výrobní areály zničeny, ale po válce se výroba opět rozbíhá. Továrna je znárodněna a pojmenována na Adamovské strojírny (Adast).

Od roku 1950 jsou v Adamově vyráběny navíječky cívek, stroje pro chemický průmysl, kompresory, vlakové brzdy, soustruhy, stroje na třídění vajec, tabákové stroje, nakladače, kopírovací stroje, beranidla, naftové motory, železné konstrukce, přenosné sklady, tunelové pece, indikátory, chladírenské zařízení a řada dalších drobných výrobků. Kromě jiného bylo v závodě vyrobeno zařízení na výrobu penicilinu a koncová část televizního vysílače KOJAL. Od r. 1955 byl výrobní program zúžen na polygrafické (tiskařské) stroje, čerpací a měřicí techniku. Je sem umístěna také tajná zbrojní výroba. Podnik v době socialismu zaznamenal v prodeji řady úspěchů po celém světě (Kanada, USA - 2% trhu s ofsetovými tiskařskými stroji, Japonsko, SSSR).

Po r. 1989 se podnik dostává do špatné finanční situace, zbrojní výrobu zastavily zákazy vývozu,  produkci ofsetových strojů zase německá konkurence. R. 2003 podnik odkupuje slovenská skupina Penta, nicméně r. 2009 po další změně vlastníka Adast zanikl. Již předtím mnoho továrních hal osiřelo a staly se pro město obrovskou ekologickou a estetickou zátěží. Jedinou výrobou, která v Adamově přežila, je produkce čerpacích stojanů pro stanice pohonných hmot (Adast-Systems), které se relativně dobře daří (soudě dle internetových stránek firmy).

Poměrně málo známá je skutečnost, že v Adamově byl učiněn vcelku úspěšný pokus s výrobou náramkových hodinek. Jak k tomu došlo? Je to poněkud spletitá historie.

V l. 1947-48 ředitelství Škodových závodů v Praze převzalo do své majetkové podstaty Kovodělné závody Rachmann v nynějším Novém Boru. Jedna z částí novoborského podniku byla poměrně nová, bylo zde osm set moderních obráběcích a tvářecích strojů určených pro jemnou výrobu (soustružnické automaty, frézky), které pocházely z r. 1941 a byly dovezeny hlavně ze Švýcarska. Na strojích se vyráběly časové zapalovače do dělostřeleckých granátů. Vedení Škodových závodů dostalo přidělený úkol na obranu státu, ale současně muselo dle objednávky přenést výrobu hlouběji do vnitrozemí. Volba padla na Adamov, do podřízeného závodu. A tak se švýcarské stroje objevily v Adamově ve zvláštním provozu nově označeném ZS.

Adamovští se naučili se stroji skvěle zacházet, nicméně z rozhodnutí vyšších orgánů byla v r. 1955 tato výroba ukončena. V provozu ZS se uvolnila kapacita, pro níž se hledalo využití. Volba padla na výrobu náramkových hodinek. Tehdy se v Československu již hodinky vyvíjely v Novém Městě nad Metují v podniku Chronotechna. Byly to hodinky s kotvovým krokem. Adamovští se rozhodli vyvinout výrobu hodinek s krokem kolíčkovým. Jako předlohu si vybrali hodinkový strojek konstrukčního systému Roskopf, cal. BF 670, vyráběný švýcarskou firmou Baumgartner Freres S.A., Grenchen. Vývoj probíhal r. 1956 ve volném čase zainteresovaných pracovníků. Pro výrobu miniaturních nástrojů bylo v Adamově zřízeno speciální středisko s novými stroji dovezenými opět ze Švýcarska. Náramkové hodinky zn. Adast byly vyrobeny v počtu 20 ks jako prototyp a v počtu 50 ks jako poloprovozní série. Adamovští nabídli svoje výrobky obchodní firmě Klenoty, která je však odmítla s poukazem na nižší užitnou kvalitu díky kolíčkovému kroku, ačkoli podobné hodinky s kolíčkovým krokem se úspěšně v milionových sériích prodávaly v NDR (k nám se nedovážely). V tehdejším centralizovaném hospodářství ale nebylo možné udržet dva podniky s výrobou hodinek v jednom státě. Ministerstvo rozhodlo, že hodinky se budou vyrábět v Novém Městě nad Metují. Zkušenosti s jemnou výrobou ale adamovští strojaři využili v dalších letech při výrobě a vývozu řady měřicích přístrojů a součástek pro čerpací stojany pohonných hmot, pro fotoaparáty, pro sporáky, chladírenskou a potravinářskou techniku. V dobách největšího rozkvětu bylo v Adamovských strojírnách zaměstnáno okolo 8000 osob.
Základní údaje o náramkových hodinkách ADAST:
Výrobce: Adamovské strojírny n.p., Adamov u Brna
Rok výroby: 1957
Strojek: s ručním nátahem, centrální sekundová ručka, kolíčkový krok, monometalická setrvačka bez tlumičů nárazů, frekvence setrvačky 12000 kyvů/hod., 6 ložiskových kamenů
Pouzdro: z pochromované mosazi, průměr pouzdra 33 mm, akrylátové sklo, ocelové dno
Číselník: stříbřený s černým tiskem

Podle:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Adamovské_strojírny, duben 2011
http://www.chronomag.cz/clanek/2007-02-05/zapomenuta-historie-ceske-hodinky-adast.html#axzz184YE72YS, duben 2011
http://www.mediafax.cz/ekonomika/2847323-Strojirensky-Adast-Adamov-krachuje-do-leta-propusti-vsechny-zamestnance, duben 2011
http://strategie.e15.cz/prilohy/s-print/adamovsti-oprasili-firemni-historii-tentokrat-voni-benzinem, duben 2011