El Paso

 Brdy nebo Hřebeny? Co je správným názvem pro nádherné pohoří jihozápadně od Prahy? Geografové mají termíny jasné. Jako Brdy označují krajinu na levém břehu Litavky, tedy od Jinců na západ. Pohoří Hřebeny se táhne mezi Prahou a Jincemi na pravém břehu Litavky. 

Místní obyvatelé, turisté a trampové název Hřebeny nepřijali a užívají pro celé pohoří název Brdy. 

Co vypadá jako malicherný spor, je poměrně důležité pro vyprávění o trampské osadě El Paso v malém opuštěném lomu mezi Řevnicemi a Kytínem. 

Koncem 19. století byly Brdy poměrně dobře známy turistům, protože v nich organizovaní značkaři vyznačili jedny z prvních stezek v Čechách. Z Prahy sem mířily docela početné zástupy výletníků. Roku 1892 vyšla první brdská turistická příručka, Průvodce po Příbrami a okolí od Josefa Hrabáka. V té době existuje již Klub českých turistů s mnoha venkovskými pobočkami. Všichni zásadně užívají slovo Brdy. Slovo Hřebeny není známo. 

Začátkem 20. století se začínají v Brdech objevovat lidé, kteří se rozhodli do lesů chodit s "hotelem" na zádech. Tábořili volně a bezstarostně v opuštěných křemencových lomech, v lesáckých boudách i jinde. Jejich ohně se večer rozhořely na Babce i u jezírka mezi Řevnicemi a Kytínem. O letních prázdninách roku 1911 poznal středoškolský profesor Antonín Benjamin Svojsík v Anglii skauting a začal jej ihned propagovat. Už v únoru následujícího roku 1912 vydává příručku Český skauting a o prázdninách téhož roku v létě se konal první skautský tábor. Nebylo to v Brdech, profesor Svojsík se svými hochy odvezl z Prahy všechny věci potřebné k táboření na káře až na Lipnici (u Havlíčkova Brodu, vzdálenost cca 100 km). Po 7 týdenním pobytu se zase pěšky všichni vrátili do Prahy. 

Myšlenka skautingu se rychle ujala. V Praze, V Berouně a v Příbrami vznikají jak houby po dešti skautské oddíly nejrůznějšího zaměření, které brzo objevily krásy Brd. Některé oddíly přijaly chodský znak a jejich členové si začali říkat Psohlavci. Označení se také brzy ujalo a nakonec se poznávacím symbolem skautů stala psí hlava s lilií. Jistý Miloš Seifert, profesor reálky v Berouně, se ještě před I. světovou válkou seznámil s knihou Woodcraft Indians amerického spisovatele E. T. Setona. Pod jejím vlivem začal mezi skauty šířit myšlenku sbližování s přírodou. Protože Miloš Seifert napsal do své knihy vydané r. 1920 myšlenky o socialismu a komunismu, byl pak ze strany ministerstva školství často překládán z místa na místo, až skončil na Podkarpatské Rusi. 

První skauti organizovaní v Psohlavcích měli s prvním tábořením v přírodě značné potíže. Dost těžce sháněli na táborové vybavení a na své kroje peníze. Nicméně vyrostli z nich čestní lidé, což se ukázalo o 20 let později, kdy řada z nich bojovala proti fašismu. Za příklad uveďme starostu příbramských Psohlavců Jana Kábuse, který pracoval v odboji, byl zatčen a z koncentračního tábora se vrátil slepý. 

Skautské hnutí postrádalo zpočátku program pro mládež starší 18 let. Z té se stávali "divocí skauti". Název "trampové" se pro ně údajně ujal až kolem roku 1925 podle díla Jacka Londona, který trampy popisoval jako lidi křižující USA ve snaze najít práci. Ale mezitím se už. r. 1918 dostávají první milovníci romantiky proti proudu Vltavy a mezi Štěchovicemi a Slapy a táboří na levém břehu řeky. Zakládají osadu Ztracená naděje neboli Ztracenka, která je pokládána za nejstarší trampskou osadu v Čechách. 

Ideálem trampů bylo správné kamarádství, romantika v přírodě, kovbojské širáky, šerifské hvězdy a kolty "proklatě nízko" a sentimentální písně u táboráků. Takoví lidé začali přicházet i do Brd. Nejstarší trampská tábořiště byla podobně jako tábořiště skautů v údolích i na vrcholech, v opuštěných lomech. Dokonce známe i jejich jména z trampských kronik: Eldorád camp, Letovská skála, Údolí hadrů, Starý lágr, Zlaté dno, Fox Hall, Havírna. Podle známé postavy trampského hnutí Boba Hurikána byl nejstarší trampskou osadou v Brdech Westend, malý dřevěný domek v lese nad Řevnicemi, který lesní správa půjčila skupině trampů a skautů, kteří nosili znamení woodcraftu. Jenže když přišla do lesů mnišková kalamita, do domku se museli nastěhovat lesní dělníci a trampové získali povolení ke stavbě srubu u jezírka v lomu mezi Řevnicemi a Kytínem. Lom opustili těžaři, protože se do něj roku 1921 vylila spodní voda. Tak vzniká roku 1925 trampská osada El Paso, která se později rozrostla na osm srubů a chatek. Vydržela dodnes. 

Jezírko v lomu a okolní chaty jsou v brdských lesích zjevením z jiného světa. Osadníci chaty vystavěli neuvěřitelně prostým způsobem. Hlínu a stavební materiály přinášeli v pytlích na zádech. Výsledkem jsou lekníny v jezírku, pohoda, tiché sruby, posezení před nimi, kamenné zídky, totem, stylizovaná vstupní brána. V osadě není elektřina ani vodovod. Obyvatelé jsou zvyklí na nocování uvnitř chatek i ve volné přírodě. Ve vodě jezírka se mohou vykoupat. Nikdo nepoužívá chemické prostředky na mytí nádobí. 

A někteří také vzpomínají, jak jim jejich předci vyprávěli o chlapcích z Brdské zimní armády. Byla to postupně se rozrůstající skupina dobrodruhů, kteří v sobotu v zimě přijeli do některého z hostinců v Halounech nebo ve Stříbrné Lhotě. Po skončení večerního programu šli spát do promrzlého hospodského sálu, užší skupina, která si říkala Brdští supové, šla spát do přírody, často do sněhu. Někteří prý přespávali i v osadě El Paso. Ráno šli nebo jeli na lyžích do lesů. V zimě roku 1929 skupina čítala 157 hochů.

Poslední srub na El Pasu byl vybudován roku 1953. Dodejme, že pozemky v lomu jsou majetkem obce Lety a lesní pozemky v okolí patří buď téže obci nebo městu Řevnice. Majitelé chat mají pozemky pod stavbami pronajaty. 

A ještě dodejme jednu myšlenku. 

Známý znalec historie trampů, brdský tramp Rudan, píše ve své knize Odlesky táborových ohňů, že většina trampů byli abstinenti a nekuřáci a že na svých osadách hlavně pěstovali sport a četbu, zejména pak poezii. 

Asi jste si všimli, že v článku o El Pasu jsme nikde nepoužili slovo Hřebeny. Označení Hřebeny proniká do jihozápadního okolí Prahy až později, zejména v 70.-80. letech 20. stol., kdy tým geografů  v čele s profesorem Jaromírem Demkem provedl poměrně přesné geomorfologické členění České republiky. Pro Brdy je použito slovo Brdská vrchovina a Hřebeny jsou její severozápadní část. Geomorfologická hranice mezi Brdy a Hřebeny nevede ale údolím Litavky u Jinců, nýbrž zhruba u Studeného vrchu. Vykládejte to většině trampů! Jezdí samozřejmě do Brd. 

Podle: 

https://www.kamsevydat.cz/trampska-osada-el-paso-nejstarsiv-brdech/, 30. 4. 2019

http://www.brdy.info/kapitoly/brdy.php, 30. 4. 2019

Čáka, J. (1986): Toulání po Brdech, Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha, s. 42