Colloredo-Mansfeldský palác v Praze

Na nároží pražské Karlovy ulice a Smetanova nábřeží stojí významná památka, která je ale v ústraní turistického zájmu, protože se o ní málo ví. V jejím těsném okolí je také daleko více věhlasnějších míst (Karlův most, Staroměstská mostecká věž, Novotného lávka,...), takže davy návštěvníků míjejí Colloredo-Mansfeldský palác bez povšimnutí.

Než byl palác ve dnešní poloze postaven, historii místa psaly jiné domy různých názvů. Významný byl gotický Dům U Dítek, který zůstal zčásti zachován v suterénu a přízemí dnešního hlavního palácového křídla. Je také písemné doložen spor mezi majitelkou domu Apolénou Šultysovou a nájemníkem panem Leskovcem z Leskovce. Nájemník nařkl pronajímatelku, že mu násilím vypáčila jeho truhlici a zcizila sobolí čepici, stříbrnou konvičku s šálkem, aksamitovou deku na koně a nějaké šaty. Rada Starého Města pražského ani purkmistr neshledali majitelku vinnu.

V době končící vlády Rudolfa II. patřil dům primátorovi Františku Cortesovi a jeho manželce Kateřině. Prodávají  ho císařskému radovi Mikuláši Langenbruckovi z Langenbrucku, který dal dům za značné peníze renesančně přestavět. Před bitvou na Bílé hoře byl na straně proti císaři, a protože tušil problém, tak roku 1619 prodává dům Jáchymu Ondřeji Šlikovi. Dobře udělal.
     Po bitvě na Bílé hoře se v domě zastavil prchající panovník Fridrich Falcký a pod jeho vedením tu zasedala královská rada. Jáchym Ondřej Šlik na povstání a prohranou bitvu doplatil. Dům mu pobělohorští vítězové zabavili a  místodržící Karel z Lichtenštejna jej daroval jezuitům z Klementina. Měla to být jedna z náhrad za škody, které řád utrpěl při povstání. Ale daleko horší bylo, že Jáchym Ondřej Šlik byl odsouzen na smrt. "Spravedlnost" zastupoval saský kurfiřt, který vydal rozkaz ke Šlikovu zatčení ve Frýdlantu, kde se jeden z vůdců povstání ukrýval na panství Redernů. Šlik byl na Staroměstském náměstí popraven jako první a kat Mydlář mu po stětí hlavy ještě usekl pravou ruku.

Jezuité v době přestavby domu na palác již dům nevlastnili. Majitelé se střídali, až ho koupil Pavel kníže Mansfeld-Fondi. Jeho dcera Marie Isabella se už jako provdaná jmenovala Coloredo-Mannsfeldová, čímž byl dán základ pro jméno paláce tak, jak jej známe dnes. Isabellina vnučka se provdala za Vincence Karla knížete z Auerspergu. Palác byl za držení tohoto rodu rozšířen směrem do ulice Karolíny Světlé, pak jej získávají Trautmannsdorfové. R. 1945 palác přechází do majetku státu.

Nyní k hlavní přestavbě, která proběhla ve dvou etapách. První provedenou po r. 1700 vyprojektoval Giovanni Battista Alliprandi, druhou po roce 1735 František Ignác Prée.

Hlavní průčelí do Karlovy ulice je ozdoběno monumentálním portálem s erbem Colloredo-Mannsfeldů, dekorativními vázami, znakem a putti z dílny Antonína Brauna. Slavný Matyáš Bernard Braun byl jeho strýcem. Tentýž umělec zhotovil také pískovcovou sochu Neptuna na kašně nádvoří.

V paláci je ústředím prostorem sál elipsovitého půdorysu, který prostupuje obě podlaží. Sál je bohatě štukově a malířsky zdoben. Fresku Shromáždění olympských bohů vytvořil Pietro Scotti, páskové ornamenty  Giovanni Battista Zaista.

Palác se významně zapsal do pražských dějin v l. 1744-57. Nejdříve v něm bydlel pruský maršál Kurt Kryštof ze Schwerinu, jeden z význačných velitelů vojsk, která okupovala a vydrancovala Prahu. Sice v rozhodující bitvě Prusové prohráli, ale r. 1757 v bitvě u Štěrbohol zvítězili, nicméně Kurt Kryštof zde padl a s ním dalších 32 000 lidí (!). Do paláce pak z bitvy přivezli generála Maxmiliána Ulyssese hraběte Browna, kterému ve válečné vřavě dělová koule utrhla nohu. V Colloredo-Mannsfeldském paláci hrabě 26.6.1757, tedy 50 dní po bitvě, umírá.

Na začátku 19. stol. do paláce Colloredo-Mannsfeldové soustředili svoji proslulou sbírku obrazů, která ale nakonec svoji cestu zakončila na zámku Opočno.

Pak až do I. světové války působila v paláci šermířská škola. Šerm byl v té době velmi oblíbeným sportem u českých stavů a v sokolských jednotách.

Za první republiky se v domě usadil antikvář a knihkupec A. B. Černý, a od r. 1941 Vladimír Žikeš. Firmu zlikvidovalo gestapo, protože Žikeš vyvíjel ilegální činnost.

Za socialismu sice byl antikvariát znárodněn, ale národní podnik Kniha jej nechal pracoval ve starém duchu. Adresa paláce se stala dostaveníčkem milovníků starých tisků, grafik, rytin a knih o Praze.

Dnes v paláci působí jedna z více výstavních prostor Galerie hl. m. Prahy.

Podle:

Hrubeš, J., Hrubešová, E. (2002, dotisk): Pražské domy vyprávějí VI., Academia Praha, str. 59