Björnsonův sad v Brně

Na konci 19. století v místech dnešního Björnsonova sadu v Brně byla pole a louky. Místu se říkalo Na Vyhlídce. Bylo mírně vyvýšené a z cesty mezi Brnem a Žabovřesky bylo pěkně vidět do okolí. Město končilo v oblasti dnešního Konečného náměstí a Brňané sem jezdili na výlety v kočárech anebo sem chodili pěšky. 

Vzápětí přišlo období bouřlivé výstavby. Nejprve na ulici Veveří byla postavena velkorysá budova c.k. Českého vysokého učení technického (dnes Fakulta stavební Vysokého učení technického) podle projektu architekta Josefa Bertla. Zakládací listina školy je podepsána císařem František Josefem I. (r. 1899). 

Za I. světové války budovu využívali vojáci jako lazaret a louku pod ní jako příležitostné cvičiště. Na louce také stálo několik dřevěných budov lazaretu a vojenský kostel. Za první republiky i za II. světové války plochu užívali majitelé zahradnictví a zelinářství a také zahrádkáři. 

Jenže původní myšlenka využití rozsáhlého pozemku byla zcela jiná. Na východním svahu Kraví hory a na rovinatém území pod ní až ke Kounicově ulici měl stát kampus Masarykovy univerzity s monumentálním Akademickým náměstím. Mělo zde stát několik fakult, knihovna, státní konzervatoř. Budova Vysokého učení technického měla být rozšířena. Kvůli rozdílným nárokům jednotlivých fakult i kvůli neschopnosti vykoupit pozemky nakonec byla postavena jen budova právnické fakulty. Další plány ukončila hospodářská krize a následná 2. světová válka. 

Je zajímavé, že původní vojenský kostel byl rozebrán až r. 1969 a pak až v l. 1993-95 znovu postaven v Oslnovicích na Znojemsku. 

Mezitím bylo původní Akademické náměstí "dořešeno" stavbou Zemského vojenského velitelství (architekt Bohuslav Fuchs) - budova zvaná Rohlík. Na místě bývalých zahrádek vznikl provizorní park, který nebyl nikterak zvláštní a ani udržovaný. Kulisu mu tvořily budovy sloužící vojákům. Vojenská akademie Antonína Zápotockého sídlila v budovách Rohlíku a bývalé právnické fakulty i VUT. Přes sad chodili na výuku vojenské přípravy studenti civilních vysokých škol - z kolejí na Kounicově (tehdy Leninově) ulici na Kraví horu. Nikdy sem nechodil nikdo na odpočinek, o maminkách s dětmi ani nemluvě. 
     R. 1992 bylo území pojmenováno na Björnsonův sad. Pravopis rozhodně není správný, protože příslušnou osobou, k níž se Brno hlásí, je Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (1832-1910), norský dramatik, básník, prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1903, který proslul především jako zastánce práv malých národů, např. Norů vůči Švédům. Když mu bylo 75 let, silně a hlasitě se dva roky až do své smrti zastával utlačovaných Slováků oproti Maďarům a kritizoval tehdejší diskriminační uherský školský zákon. 

Událost 160. výročí spisovatelova narození má připomínat bludný balvan, který dotvořili architekt Zdeněk Makovský a malíř Bedřich Čelikovský. 

Dřevěná plastika Tři grácie je dílem brněnského sochaře Václava Kyselky. Instalována byla po r. 2000.

Park ale měl stále nepříliš reprezentativní podobu. 

R. 2008 v soutěži o projekt na obnovu zvítězila kancelář architekta Z. Sendlera, který navrhl ponechat prostoru dávný genius loci a přitom rozsáhlou plochu využít pro život. Po vnějším obvodu parku nyní vede běžecký ovál. Stezky byly jednoduše opraveny z blátivých na šotolinové. Příjemným překvapením se staly červené kontejnery uprostřed prostoru, které slouží jako občerstvení a WC. Rekonstrukce parku proběhla r. 2014. 

Od doby obnovy park začal žít. Chodí sem studenti z blízkých fakult (vojáci z části budov odešli, už jsou zde zase právníci a stavaři - studenti přírodovědecké fakulty bydlí v ulici Kounicově), maminky na vycházce i manažeři z kanceláří v blízkých mrakodrapech. Na části území je vybudováno velké parkoviště, jedno z mála placených v okolí, jehož využití bude v budoucnu růst. 

Je ale pravda, že Akademické náměstí asi v Brně nikdy nebude. 

Podle:

Informační tabule u Björnsonova sadu, 11. 4. 2018