Zámek Mělník

Mělník je město v severní části středních Čech. V učebnicích obvykle vystupuje jako město nad soutokem Labe a Vltavy, sem tam některé podrobnější texty hovoří o přístavu nebo o středisku pěstování vinné révy. Zámek Mělník není v povědomí veřejnosti příliš výrazně zapsán.  A přesto se jedná o jednu z nejvýznamnějších kulturních památek České republiky.

Město se původně jmenovalo Pšov podle slovanského kmene Pšovanů. Starý název se v současné době odráží jen ve jménu potoka Pšovky a vesnice Pšovka, dnes mělnické městské části.   

V místech dnešního zámku existovalo podle některých pramenů někdy od 9. či 10. století hradiště. Mělo výbornou polohu na plošině nad soutokem velkých řek a současně disponovalo kvalitním zemědělským zázemím v teplém podnebí. Rozsah areálu se předpokládá zhruba na půdoryse dnešního historického centra a zámku. Akropole mohla být v místech zámku, předhradí na území dnešního města. 

Kosmas v Kronice  české uvádí, že poslední kníže Pšovanů Slavibor provdal svou dceru Ludmilu za českého knížete Bořivoje. Legendy praví, že kněžna Ludmila v Pšově často pobývala a vychovávala i svého vnuka Václava. Tímto vyprávěním se nechal inspirovat mj. český malíř Karel Škréta, který vyobrazil sv. Václava na lunetách v I. i II. patře zámku.

Hrad na místě dnešního zámku byl původně dřevěný, ale později byl zřejmě nahrazen kamennou stavbou, z níž zbyla jen jižní věžovitá část západního křídla zámku. Panství držela mj. kněžna Emma, manželka Boleslava II. Na stříbrných denárech, které nechala razit v 10. stol., se poprvé objevuje jméno Mělníka „Civitas Melnic“. 

Hrad i město se poté staly državou manželek významných českých panovníků. Například Eliška Přemyslovna tu pobývala velmi často, když vedla spory se svým manželem Janem Lucemburským. Z doby posledních Přemyslovců pochází velká výstavba gotického hradu. 

Již předtím r. 1274 král Přemysl Otakar II. povyšuje mělnické podhradí na město a později císař Karel IV.  na věnné město českých královen. V té době sem přivezl sazenice vinné révy z Burgundska a učinil město střediskem jejího pěstování. Odsud se pak zásobuje vínem Pražský hrad.   

Eliška Pomořanská, poslední Karlova manželka, sídlila na hradě Mělníce až do své smrti roku 1393. Nejspíše ona nechala postavit hradní kapli sv. Ludvíka (dnes sv. Ludmily). 

Na Mělníce také sídlily manželky krále Jiřího z Poděbrad. 

Někdy kolem 80. let 15. století došlo k pozdně gotickým úpravám hradu, byla mj. zbudována vstupní brána. 

Král Ferdinand hrad zastavil Zdislavu Berkovi z Dubé a Lipé. Ten hrad v renesančním duchu přestavuje na zámek (r. 1542). Vzniká také severní křídlo s věží. 

Rudolf II. udělil Mělník v léno Jiřímu Staršímu Popelu z Lobkowitz, za jehož vládnutí pocházejí jednodušší sgrafita západního křídla v nádvoří (r. 1579). 

Za třicetileté války zámek velice zpustl. Na jejím konci r. 1646 byl zastaven Heřmanovi Černínovi z Chudenic, který ho opět upravil k obývání. Pokračovatel rodu Heřman Jakub Černín zámek i panství Mělník kupuje r. 1687 od císaře Leopolda I. , od základů nechává postavit jižní křídlo zámku a nové stavení a dává stavbě barokní podobu, která přetrvala dodnes. 

Roku 1753 mělnický zámek získávají Lobkovicové, kdy si poslední dědička z rodu Černínů Marie Ludmila bere za manžela Augusta Antonína Josefa (Eusebia) Lobkovice. 

Majitelé zámku ovšem dali přednost bydlení na blízkém zámku Hořín. Mělník byl „jen“ administrativním centrem panství. 

Rod Lobkoviců vlastnil zámek až do roku 1938, kdy mu majetek nejprve konfiskovali nacističtí okupanti, r. 1948 jim byl zámek znárodněn. 

Od roku 1992 patří zámek Mělník opět Lobkovicům, konkrétně Jiřímu Janu. Následně došlo k rekonstrukčním pracím. 

Ještě než se vydáte na prohlídku expozic, můžete zvenku obdivovat severní křídlo zámku v renesančním slohu s dvoupatrovou lodžií, kterou pokrývají sgrafita z r. 1553, která patří k nejstarším na našem území. V ochozu uvidíte erby (zleva Jiřího Jana z Lobkovic z r. 2003, Jiřího Kristiána knížete z Lobkovid z r. 1931, Ruprechta Jana hraběte Černína z Chudenic a Černínů z Chudenic - oba z r. 1677).  

Prohlídková trasa zahrnuje část pokojů s cennými uměleckými sbírkami, na nichž se podíleli přední barokní mistři Karel Škréta, Petr Brandl, Jan Jiří Heintsch, Jan Kupecký, Jan Petr Molitor, Ignác Viktorin Raab, Václav Vavřinec Reiner a další. 

Nyní podrobněji.

Velká ložnice Jiřího Kristiána (1907-1923) ukazuje tohoto šlechtice jakožto automobilového závodníka. Kromě úspěšného sportovce je tu k vidění barokní nábytek a několik historických obrazů. 

Pracovna Augusta Longina upomíná osobnost kancléře Augusta Longina Lobkowicze (1797-1848). Zajímavé jsou portréty Habsburků, stůl, skříňové hodiny, zrcadlo a rodový erb s heslem “Popel jsem a popel budu”. 

Dětský pokoj: v něm dominují postel z konce 18. stol., dva sekretáře, hračky a portréty české šlechty ve výšce dětských očí. 

Jídelna zaujme dvěma krásnými barokními oltáři, dvěma barokními zrcadly a lunetou o sv. Václavovi od Karla Škréty. 

Velký salon má připomínat nejvyššího maršálka českého království Jiřího Kristiána Lobkowicze (1835-1908). Zdobí jej rokokový nábytek z 18. století, české sklo a holandský porcelán z Delfu a také vázy z asijského Dálného východu. Malířskou výzdobu provedli Karel Škréta, Francesco Abani a další. 

Ve výklenku na horní podestě schodiště  je umístěna busta Jiřího Kristiána Lobkowicze od  Josefa Václava Myslbeka, zakladatele novodobého českého sochařství. 

Ve Velkém sále návštěvníci obdivují sbírku vedut a map, většinou holandského původu ze 17. století. Jsou to vynikající práce tehdejších kartografů, grafiků a tiskařů. Veduty zachycují Paříž, Londýn, Benátky, Frankfurt  a další města. Sál je reprezentativně vybaven rokokovým nábytkem, rytířskými brněními  ze 16. století, obrazy koní od Johanna Georga von Hamiltona a Václava Ignáce Brasche, portréty Jiřího Kristiána Lobkowicze a stratéga z bitvy u Vídně François-Eugène, prince savojského.  

V Malém sále uvidíte černobílé veduty evropských měst od tiskaře  J. F. Probsta, meče, šavle a kordy ze 17.-19. století, zámecká děla, vojenské bubny a helmice.

Koncertní sál je mimořádný množstvím obrazů ve zlacených rámech a skutečností, že byl zcela dokončen v křídle zámku, které bylo dostavěno až r. 2007 podle původních plánů italského architekta Domenica de Rossi.

Jak uvádíme výše, majitelé zámku si velkou část výzdoby objednali u Karla Škréty, který do zámku dodal své představy o sv. Václavovi. Lunety tohoto známého malíře uvidíte hlavně ve Velké jídelně („Svatý Václav při lisování vína na Mělníku“ či „Smrt svatého Václava“). Porcelán pochází ze Sevres, čínský porcelán je datován 18. stoletím, jídelní servis je z Lotrinska,ale sklo  a hadovitými motivy je z Harrachova.

Kaple byla postavena Eliškou Pomořanskou (čtvrtá manželka Karla IV.)., její oltář je ze 17. století. Na výzdobě se podíleli malíři Petr Brandl, Karel Škréta, Michael Halbax a další. 

Zámek je otevřen IV.-X. 9.30 - 18:00 hod., XI.-III. 9.30 - 16.30 hod. (2018). Základní vstupné se pohybuje od 100 do 140 Kč. Je možno navštívit také klenuté zámecké sklepy a butik. 

Podle: 

http://www.lobkowicz-melnik.cz/historie-zamku-melnik/, 28. 12. 2018

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mělník_(zámek), 28. 12. 2018