Zřícenina hradu Sloup

Hrad Sloup vznikl v pozoruhodném místě. Probíhala tudy stará obchodní stezka mezi Míšní a Žitavou a současně osamocený pískovcový suk přímo nabízel výstavbu obtížně dobyvatelného místa. 

Skálu využívali již dávní lidé ke zřízení pevného sídla. Byli to eneolitičtí obyvatelé a později lidé kultury popelnicových polí. Pískovec je hornina docela dobře opracovatelná, a proto postupně na povrchu skály i v jejím nitru vznikla celá řada staveb a úkrytů, které nesou s sebou zajímavý duch místa, přestože prostory hradu nemají instalován dobový nábytek, předměty denní potřeby a podobně. 

Na rozdíl od dějin "pravých" hradů lze téměř s jistotou říci, že hrad vznikl až nad soustavou úkrytů pro prostý lid využívaný v tehdejších válečných dobách. Ve skále na mnoha místech můžeme vidět otvory, v nichž byly ukotveny sloupy a trámy tehdejších dřevěných konstrukcí. Není přitom zřejmé, zda patřily k hradním stavbám nebo k živelně zakládaným stavbám, které hradu předcházely. 

Středověký hrad zde vystavěl některý z představitelů rodu Ronovců koncem 13. nebo začátkem 14. století.  Na pískovcovém suku postupně vyrostla pevnost přístupná po padacím mostě nad vodami rybníku, který vznikl nadržením vod blízkého potoka. Na severní straně skály posloužila průrva jako malé nádvoří a místo pro ustájení koní a také místo pro studnu. Odtud se do vlastního hradu vcházelo příkrými schody úzkou slují. Díky tomuto klíčovému místu hrad nepotřeboval takřka žádný další opevňovací systém. Jen některé skalní rozsedliny byly uměle zvýšeny a na okrajích skal obyvatelé skály zřídili střílny. 

Hradní budovy se nezachovaly. Ani místnosti vytesané ve skále nejsou dnes v původní podobě, protože v 17. století došlo k jejich rozšiřování. Některé byly vyhloubeny zcela nově. Na horní plošině byla vykopána do skály hladomorna, která je přístupná otvorem z boku jižního ochozu. Je pozoruhodná ryteckými "pracemi" vězňů na stěnách. Z výše uvedeného vyplývá, že naše označení Sloupu slovem "zřícenina" není úplně přesné. Označili jsme jej tak proto, aby byl mezi ostatními "zbytky" hradů snáze dohledatelný ve vyhledávačích.

Zakladatelé hradu byli nejspíše Ronovci z větve Chvala z Lipé. Nejstarší písemné zprávy z počátku 14. století uvádějí jako pána na Sloupu Čeňka z Lipé. Po roce 1330 kupuje Sloup a celé panství Hynek Berka z Dubé. V držení tohoto rodu hrad vydržel až téměř do doby husitské. R. 1412 prodává Hynek Hlaváč z Dubé a z Lipé hrad s dvorem a vesnicemi Sloupem a Radvancem Janu Velflovi z Varnsdorfu, který si ještě k tomuto majetku přikoupil ves Janov a také dnes již neexistující Nedostojov. 

Již roku 1427 se ale na hradě uvádí Mikeš Pancíř ze Smojna. Je doba husitských válek, takže okolnosti, za nichž hrad získal, nejsou zřejmé. Jisté je, že byl oporou Zikmundovy strany, ale přitom podnikal loupežné výpady do katolických lužických měst. I v pozdějších dobách rytíř ze Smojna a Sloupu často takto jezdil do Lužice, což se mu stalo r. 1444 osudným. Mohutná odvetná výprava Lužičanů sice hrad nedobyla, ale následujícího roku se lužičtí měšťané spojili s hejtmanem litoměřického landfrídu Janem Smiřickým, Sloup na 3 měsíce oblehli, posádku vyhladověli a donutili ke kapitulaci. Vítězové hrad spálili. Je zajímavé, že Mikeš coby poražený se sice zavázal, že hrad neobnoví do doby, než bude obsazen český královský trůn, ale brzy poté byl Sloup nejspíš znovu opevněn a Mikeš válčil se saským kurfiřtem. Umírá až r. 1455. Jeho synové hrad prodali, nakrátko se dostává do rukou Viléma z Illburku, ale již r. 1471 Sloup vlastní Berkové z Dubé znovu. Tentokrát na více než 100 let. Hrad již ovšem nesloužil jako sídlo, vrchnost měla pohodlné domy v České Lípě. Pod hradem si Berkové r. 1596 upravili část poplužního dvora na panský dům někdy zvaný jako zámek. 

R. 1607 umírá poslední mužský představitel rodu - Adam Berka z Dubé. Sňatkem s vdovou získává panství Abraham ze Solhauzu. To sice pak získal jeho bratr Volf, ale po bitvě na Bílé hoře získává sloupské panství r. 1623 císařský rada a komorník Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat. Volf, přívrženec Fridricha Falckého, mezitím utekl do bezpečí do Drážďan. Ke hradu patřilo asi 13 vsí. 

Za třicetileté války r. 1639 hrad obsadili a vypálili Švédové. Tím končí jedna z etap historie hradu, ale již r. 1680 začíná jiná, možná překvapivá. Nový majitel panství hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova věnoval hrad poustevníkům. Zejména první z nich, jistý Konstantin, upravil hrad do dnešní podoby. Poustevníci vytvořili nový vstup do hradu, prorazili nový vchod do bývalé hladomorny, vytesali nové místnosti a na ochozu vytesali výklenky pro křížovou cestu. Vytvořili barokní lucernu ve tvaru kaple nad rozsáhlým skalním chrámem. Dnešní podoba hradu tedy není středověká či rytířská. Je zcela barokní slučitelná spíše s představou poutního místa než pevnosti s blyštícím se brněním. V době baroka se sem na hrad dokonce na nějaký čas vrátilo panstvo. Za Josefa Maxmiliána Kinského r. 1770 byl přistavěn na východní části pískovcového suku domek (letohrádek) určený pro zábavu šlechty. Poustevnické období hradu ukončil až Josef II. r. 1785, který, jak známo, poustevny a kláštery nechal zrušit. (Některé prameny uvádějí rok zrušení poustevny na Sloupu rok 1782). 

Další etapu historie bychom mohli nazvat slovem "moderní". Josef Maximilián Kinský (1705 - 80), další z majitelů, rozvíjel na panství manufaktury - provozoval výrobu plátna, zrcadel a kartónu. Založil i nové vesnice. Hrad ale byl opuštěný a chátral. Teprve r. 1953 jeho zbytky převzal stát. 

Hrad je přístupný od dubna do září, viz http://www.hradsloup.cz/informace/. 

Základní vstupné činí 70 Kč (r. 2018). Jsou možné hromadné prohlídky s průvodcem (45 až 60 minut) nebo prohlídky individuální s tištěným textem. 

WC je pouze na parkovišti pod hradem. 

Podle:

www.hradsloup.cz, 22. 8. 2018

Anděl, R. (1984): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (III.), Severní Čechy, Svoboda Praha, s. 424