Pravčická brána

Pravčická brána je jedním z nejznámějších a nekrásnějších útvarů českých skalních měst. Současně je to největší skalní most České republiky a jeden z největších v Evropě. Je velmi hojně navštěvován turisty a objevuje se ve všech prospektech, průvodcích a materiálech, které pojednávají o národním parku České Švýcarsko. 

Zeměpisně (geomorfologicky) řadíme Pravčickou bránu do Děčínské vrchoviny, podcelku Jetřichovické 
stěny. Najdeme ji poblíž Hřenska u státní hranice Německem.

Pravčická brána je unikátní geomorfologický útvar, skalní most vzniklý v kvádrových pískovcích křídového stáří (druhohory). Vznikl erozí a je učebnicovým příkladem erozívních procesů v pískovcích. Předmětem ochrany území Pravčické brány je nejen skalní most, ale i okolní skalní masívy, hřbety a pilíře,  které jsou místy využívané jako vyhlídky do okolní krajiny.

V chráněném území se nachází nejen přírodní skvosty, ale také zámeček, restaurace, hospodářské budovy, sociální zařízení a horní stanice nákladní lanovky. 

Skalní brána je součástí výrazného pískovcového terénního stupně zhruba východozápadního směru. Brána vybíhá šikmo ze skalní plošiny jako samostatný podélný perforovaný skalní hřbet s orientaci SV - JZ. Zdejší pískovce jizerského souvrství jsou 350 až 420 metrů mocné. Podle tvarů rozpadu na bloky se označují jako kvádrové, podle doby vzniku křídové nebo turonské. Turon je geologické období křídy, což jsou druhohory. 

Brána vznikla erozívními procesy na konci třetihor a během čtvrtohor. Eroze odstranila méně zpevněné partie v pískovcích. Vznikly tak formy reliéfu, které dnes obdivujeme. Pravčická brána byla původně jednotný skalní masív. Z něho byl nejprve vypreparován boční pilíř, který byl boční erozí perforován. Otvor byl postupně rozšiřován až do dnešní podoby, kdy se stal symbolem národního parku a největší pískovcovou skalní bránou v Evropě. 

Na skalách v okolí jsou běžné pseudoškrapy se žlábky hlubokými až 0,5 metru, skalní římsy, úzké převisy, voštiny či skalní dutiny a hřibovité útvary. Lokalita je ukázkovým příkladem počátečního stadia procesu, kdy se stabilní pískovcový masiv vlivem eroze rozpadá do samostatných skalních věží. 

Území rezervace je zajímavé také z pohledu botaniky. Převládají skalní reliktní bory s borovicí lesní (Pinus sylvetris) a břízou bradavičnatou (Betula pendula) s extrémně chudým bylinným patrem, ve kterém rostou jen nenáročné druhy, jimž vyhovuje kyselé prostředí (acidofyty) - metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kapradina hasivka orličí (Pteridium aquilinum), keříky borůvek (Vaccinium myrtillus), brusinek (Vaccinium vitis-idaea) a vřesu obecného (Calluna vulgaris). V mechovém patře taktéž dominují acidofyty, jako např. dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium) a lišejníky rodu Cladonia. 

Do přirozených a přírodě blízkých společenstev často pronikaly některé nepůvodní druhy z okrašlovacích výsadeb (např. kaštanovník setý - Castanea sativa, břečťan popínavý - Hedera helix) a další. 

V chráněném území se vzácně vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis) a  plch velký (Myoxus glis). Velmi zajímavé "úlovky" mohou mít při svých pozorováních ornitologové. Ve skalách a jejich širším okolí  se vyskytuje sokol stěhovavý (Falco peregrinus), krkavec velký (Corvus corax) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Hnízdí tu konipas bílý (Motacilla alba), rehek domácí (Phoenicuros ochruros) a rehek zahradní (Phoenicuros phoenicuros). 

Pravčická brána se nachází blízko velkých měst a hlavních komunikačních tahů mezi Českem a Saskem a byla velmi brzo "objevena" pro turistiku. To vše způsobilo její extrémně vysokou oblibu a návštěvnost. Turisté mohli chodit po celém tělese brány a způsobovali vysoké zatížení a erozi svrchní partie. Byly dokonce zjištěny trhliny na spodní straně skalního mostu. Vlivem více než stoletého využívání Pravčické brány bylo z povrchu odneseno 60 až 80 cm pískovcového materiálu a oblouk se o tyto hodnoty ztenčil. Proto od r. 1982 z podnětu okresního konzervátora státní ochrany přírody Severina Jungbauera a Místního národního výboru v Hřensku je na svrchní těleso Pravčické brány zakázán vstup.  

Tím ovšem řešení problémů neskončilo. Je třeba se ještě vrátit do historie a uvědomit si, že tradice výletů na Pravčickou bránu je nesmírně hluboká a že skloubit tradiční požadavky návštěvníků s moderním pojetím ochrany přírody je složité. První občerstvovna se datuje již od roku 1826, pak byla upravena promenádní stezka z Hřenska, návštěvníky pak přitáhla nové otevřená naučná stezka („Naučná stezka přátelství ČSSR – NDR“, později přejmenována na „Naučnou stezku Okolím Hřenska“ dnes pod názvem „Naučná stezka Okolím Pravčické brány“)

Roku 1881 byl postaven hotel Sokolí hnízdo, pak dvě vedlejší budovy, nákladní lanovka, skalní sklepy, další přístupové cesty se zábradlími, byly instalovány mostky, schody, informační stojany a cedule. Problémem se stalo zásobování pitnou vodou, potíž byla spolehlivě vyřešena až v l. 1999-2003. Trasa výtlačného vodovodu vede v hloubce 0,4 m pod terénem v pásu pod lanovkou. Čistírna odpadních vod je umístěna v objektu Sokolího hnízda. 

Návštěvní řád upravuje horolezeckou činnost a definuje skalní útvary, na nichž je možno tento sport provozovat (Malý Pravčický kužel, Křížová věž, Václavská stěna, Václavská věž, Erichova věž). 

Regulace počtu návštěvníků je dána jednak tím, že vstup je zpoplatněný a skutečností, že parkoviště automobilů jsou poměrně daleko, a to v Hřensku a na Mezní Louce. Navíc mají omezenou kapacitu. I při těchto opatřeních činí celkový průměrný denní počet průchodů mezi lokalitou Tři prameny a Pravčickou bránou 300 - 550 osob a ve směru od Mezní Louky asi 400 osob. V letní turistické špičce tyto denní hodnoty šplhají až k číslu 1200. Nejvyšší zaznamenaná návštěvnost byla evidována r. 2009, kdy probíhala celorepubliková kampaň podporující zařazení útvaru na seznam sedmi novodobých divů světa a naopak nejméně osob navštívilo hned rok poté po bleskových povodních. 

Protože Pravčická brána je prvořadou přírodní památkou, přistoupili ochránci přírody a technici k měření jejích případných deformací, které může způsobovat příroda nebo lidé. Zjistili, že hornina podléhá deformacím v řádech setin až tisícin mm za rok. Rozdílně se chová západní a východní trámec skalního pilíře. Západní strana trámce brány dlouhodobě nevratně poklesá, zatímco na východní straně převažuje pomalý subhorizontální posun směrem k jihu. Na západě je trámec brány zcela oddělen od jižního pilíře. Nejméně stabilní se jeví trojúhelníková část jižního pilíře, která do budoucna dokonce z brány může vypadnout. 

Abyste se vyhnuli velkému počtu návštěvníků, doporučujeme návštěvu Pravčické brány mimo letní sezonu. 

Otevírací doba: 
IV.- X. : denně 10 - 18
XI.-III. : Pá, So, Ne 10 - 16
Základní vstupné: 
75 Kč (r. 2018). 

Podle:

http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=339,

http://lokality.geology.cz/20, 24. 9. 2018