Maršovská rychta

Maršovice jsou částí Nového Města na Moravě. Městský ráz ale nemají, zástavba má venkovský, ale víceméně moderní charakter bez památkově zajímavých stavení. O to více překvapí rozsáhlá budova ve středu vesnice. 

Maršovická nebo též Maršovská rychta je renesančního původu, poprvé se o ní písemné prameny zmiňují již roku 1550. Jednopatrová stavba stojí na obdélníkovém půdoryse, je obrácena průčelím na východ. Střed budovy tvoří rizalit, jehož čtyři pilastry mají kompozitní hlavice a nesou štít tvaru rovnoramnenného tupoúhlého trojúhelníku. Roku 1671 se rychta nacházela v dezolátním stavu, takže některé její části byly znovu postaveny. Další stavební úpravy proběhly v 19. a ve 20. století. 

Z rychty pocházela maminka sourozenců Jaroslava, Petra a Pavly Křičkových. Když jí předčasně r. 1891 zemřel manžel ve svém učitelském působišti v Kelči, vrátila se sem se všemi tehdy malými dětmi. Předtím zde každé léto byli na prázdninách .

Jaroslav (1882 – 1969) se stal hudebním skladatelem, dirigentem a pedagogem. Celý život se ve svém hudebním působení věnoval Vysočině. Jeho  Bábiččin Maršovský valčík je zvěčněním rychty. Jaroslav Křička byl jmenován zasloužilým umělcem. 

Petr Křička (1884 – 1959) byl úředníkem, pracoval v univerzitní knihovně v Praze, ale současně se proslavil jako lyrický básník a překladatel z francouzštiny a ruštiny. 

Pavla působila jako učitelka ve Vesně v Brně a skládala poezii pro děti. 

Podle: 

Sedlák, J. (1982): Významné památky okresu Žďár nad Sázavou, Okresní památková správa Žďár nad Sázavou, nestránkováno, heslo Maršovice