Železniční smyčka v Brusiu

Mezi Sankt Moritzem (Svatým Mořicem) ve Švýcarsku a italským Tiranem vede úchvatná železniční trať. Jezdí na ní na úzkém rozchodu 1000 mm červené vlaky společnosti Rhätische Bahn, která provozuje ještě další tratě v této části Alp. Scenérie okolo trati a vlaky na ní zaručeně nadchnou každého. I lidi, kteří v životě vlakem necestovali a slovo železnice jim nic neříká. 

Na trati železniční fanoušci, ale i "obyčejní" turisté uvidí hned několik pozoruhodností. 

Železnice z obou stran (ze severu i z jihu) stoupá do vysoko položeného průsmyku Bernina o nadmořské výšce přes 2200 metrů. Přitom nejníže položený bod trati na severu od Berniny u Svatého Mořice má nadmořskou výšku asi 1730 metrů a od jihu z Tirana vlaky do průsmyku stoupají z nadmořské výšky 430 metrů. Trať sice vede většinou údolím, ale v jejím okolí se tyčí mohutné hory. Již nad Tiranem je to Monte Masucchio, který převyšuje údolí o 2400 výškových metrů. Když vlak jede okolo jezera Miralago, cestující mohou pozorovat horu Pizzo di Canciano s nadmořskou výškou přes 3000 metrů. Nad vrcholovou stranicí Ospizio Bernina se tyčí obrovitý, téměř stejnojmenný štít Piz Bernina (4048 m.n.m.). Krásné hory - to je fenomén, který lze pozorovat z pohodlí vlaku. 

Ještě více vyniknou klimatické rozdíly. Ve vrcholném létě v italském Tiranu panuje subtropické vedro a farmáři čekají úrodu jablek a pečují o palmy. Jen kousek odtud na sever v průsmyku Bernina leží sníh. 

Obrovitý výškový rozdíl železnice překonává bez pomoci ozubnice, tedy adhezním způsobem. Vrcholová stanice Ospizio Bernina je v tomto ohledu nejvýše položenou stanicí v Evropě (2253 m.n.m.). 

A nyní se dostáváme k tomu hlavnímu. 

Projektanti a stavbaři museli k překonání výškového rozdílu použít spoustu technických vymožeností. Jsme ve Švýcarsku, takže nepřekvapuje, že je použita elektrická trakce. Při stoupání musely být využity tunely, mosty a velmi často minimální poloměry oblouků. Opravdu krásné oblouky najdete například v místě o souřadnicích 46°27'26.300"N, 9°56'34.804"E. Tomuto fascinujícímu místu se říká Montebellokurve a od železničního přejezdu na hlavní silnici zde můžete pozorovat nejen vlaky, ale i ledovce nad nimi. Nad vesnicí San Carlo projektanti naplánovali soustavu mnoha protisměrných oblouků o minimálních poloměrech. Často je schovali do tunelů, kde se vlak ve stoupání stočí o 180°. 

U obce Brusio vlak také překonává značné stoupání. Na stavbě trati je použito ojedinělé řešení. Vlak tu jede smyčkou. Technická konstrukce smyčky je ve světě poměrně častá, o některých lokalitách píšeme zde. Vtip je v tom, že patrně všude jinde je část železniční smyčky schována v tunelu. V Brusiu je celá smyčka v otevřené krajině a vlaky "samy sebe" nadjíždějí na viaduktu. Smyčka je tedy přehledná, fotogenická a pro ulovení ojedinělého snímku do vaší sbírky stačí vylézt na některý blízký kopec a počkat na nejbližší vlak. 

Viadukt u Brusia byl otevřen r. 1908. Je 110 m dlouhý, poloměr oblouku je 70 metrů, trať má stoupání 70 promile. Ve Švýcarsku jsou na něj patřičně hrdi. Když trať slavila 100 let, hlavní sešlost se konala právě u něj. 

Železnice Svatý Mořic - Tirano a krajina okolo ní je od roku 2008 zapsána na Seznam kulturního dědictví UNESCO. 

Podle: 

https://www.rhb.ch/en/unesco-world-heritage, 9. 3. 2019

https://shop.rhb.ch/en/, 9. 3. 2019

https://www.valposchiavo.ch/en/discover/unesco, 9. 3. 2019