Holešovická tržnice

Holešovická tržnice je areálem o rozloze asi 11,5 ha, který vznikl v l. 1893-95 jako jatka, z nichž putovalo maso z poražených zvířat na pulty prodejen a do restaurací. 

Dnes jsou bývalá jatka multifunkčním zařízením, v němž sice převažuje komerční činnost, kdy v jednotlivých budovách nájemci prodávají své zboží nebo služby, ale současně se tady konají i festivalové, gastronomické a kulturní akce. Nejzajímavější ruch panuje v hale 22, která je především zeleninovým tržištěm. 

Nájemce areálu má připraven velkorysý plán rekonstrukce.

K jednotlivým tématům nyní podrobněji:

Pozemky pro stavbu jatek město zakoupilo již r. 1883 a pak nastala dlouhá doba příprav a diskusí o podobě areálu. Stavba proběhla v l. 1893-95. Musíme si uvědomit dvě zásadní skutečnosti tehdejší doby: do areálu bylo nutno zavést železniční vlečku, protože velkokapacitní doprava po silnici ještě neexistovala. A také neexistovala možnost jakkoli využít chlazení velkého množství masa. Elektrické ledničky a chladničky v podobě, jak je známe dnes, ještě nebyly vynalezeny. 

Projekt vypracoval městský stavební rada Josef Srdínko. Vymyslel soustavu dlouhých budov protažených ve směru západ - východ ve směru převažujících větrů. Do areálu se vcházelo ze dnešního Bubenského nábřeží, jeden vchod vedl do trhu, druhý do jatek. Vchod zdobila dvě sochařská díla, sochu muže s býkem při pohledu z ulice vpravo vytvořil Bohuslav Schnirch, vlevo stojí mladík s býkem od Čeňka Vosmíka. 

Josef Srdínko se při projektování areálu musel vypořádat s požadavky, které dosud v tak velké míře nikdo v Praze neřešil. Stavba měla zajišťovat zásobování masem po několik desetiletí. Projekt musel pamatovat na dostatečnou kapacitu vlečky, chlévů, stájí a výběhů, na porážkové místnosti, prostory na skladování masa, prostory na skladování a zpracování krve, střev a drštěk, místnosti, kde se porážela zvířata nalezená policií, remízy na vozy a hasičské náčiní, domek vrátného, jateční burzu s hostincem, hnojiště a další nezbytné provozy. 

Konstrukce budov byla vcelku jednoduchá. Měly železný krov, který spočíval na obvodových zdech nebo litých sloupech, které byly zakotveny v základech. V porážkových místnostech nebyly klenuté stropy, existovala v nich pouze střešní konstrukce, což uspořilo stavební náklady. Podlahu většinou tvořil 30 cm silný beton s cementovým povrchem, v němž vedly žlábky, kterými se odváděly nečistoty do kanalizace. 

Jatka byla otevřena r. 1895. Měla přísný řád a už od začátku splňovala očekávání. 

Patrně nejzajímavějším problémem bylo chlazení masa. Ve skladovacích místnostech maso postupně ztrácelo svou živočišnou teplotu. Otvory těsně nad zemí dovnitř přirozeně proudil čerstvý vzduch, výpary odcházely otvory ve stropě. 

Na západě areálu byla od nádraží Holešovice-Bubny postavena vlečka se třemi kolejemi. Ulice, kudy kdysi vedla, se od r. 1928 jmenuje Argentinská. Dobytek, který sem tehdy ve vagonech přijížděl, skutečně pocházel z Jižní Ameriky. Pro celý areál sloužila speciální vodárna, která zpracovávala vodu z Káraného. 

Během historie se jatka měnila.

Plynové osvětlení bylo nahrazeno elektrickým. Roku 1910 byla vystavěna budova pro nucený výsek. Počátkem 20. let byla postavena etážová chladírna na principu chlazení amoniakem. Postupně se zpřísňovaly hygienické předpisy, takže jednotlivé provozy musely být oddělovány, například vlastní prostory musela mít kontumační porážka. Na spalování odpadů a konfiskátů byla postavena speciální pec. 

Není spočítáno, kolik kusů dobytka bylo v jatkách celkem poraženo a zpracováno, například v roce 1927 to bylo 548 615 kusů. V té době existovaly v Praze podobné, ale mnohem menší provozy ještě na Královských Vinohradech a v Karlíně.

Na konci 70. let 20. století byla jatka v Holešovicích zrušena a jejich úlohu přebraly moderní masokombináty v Čakovicích a v Písnici. Opuštěné budovy, památka industriální architektury, se staly předmětem diskusí a nápadů na využití. Uvažovalo se o diplomatické čtvrti, hotelech, bytech i o dopravní stavbě. 

Nakonec budovy zůstaly stát a staly se tržnicí. Majitelem je město, nájemcem soukromý subjekt. K roku 2000 bylo z celkového počtu budov opraveno již 30, město r. 2024 nechalo zrekonstruovat ústřední budovu - jateční burzu. Dbalo o odstranění nepůvodních přístaveb z roku 1928 a odbornou restaurátorskou obnovu fasády, štuků i unikátních interiérů. Uvnitř vznikne restaurace a kulturní sál.

Areál je dnes živým centrem nákupů. Město i  nájemce mají určitě radost z komerčního úspěchu, ale i z pocitu dobře vykonané práce. Vítězný návrh dalších přestaveb s výhledem na 15 let najdete zde: Pražská tržnice | Budoucí rozvoj

Podle:

Holešovická tržnice, 8. 4. 2025

Hrubeš, J., Hrubešová, E. (2000): Pražské domy vyprávějí...VI., Academia Praha, str. 71