Starý zámek v Ratboři

Ratboř je malá obec v rovinaté krajině mezi Kutnou Horou a Kolínem. Nesmírně pestré dějiny zdejšího panství zpečetil architekt Jan Kotěra velkorysou přestavbou zámku a novostavbou vily. Dnes tedy v Ratboři jsou zámky dva – starý, o němž pojednává tento článek, a nový. Slovy Nový zámek pojmenovali místní novostavbu vily podle plánů architekta Kotěry. Na Kolínsku a Kutnohorsku silniční směrovky jako cíl udávají Chateâu Kotěra. Tím samozřejmě je míněn nový zámek, o němž pojednáváme na jiném místě. 

První písemná zpráva o Ratboři se objevuje z r. 1362. Ves tehdy patřila kutnohorskému měšťanovi Mikuláši Velkušovi. Ale již v l. 1386-89 se jako majitel Ratboře uvádí jiný kutnohorský měšťan Mikuláš Wonderbute. Jako by tato rychlá změna předznamenávala celé dějiny panství. Společným znakem Ratboře je neobyčejně rychlé střídání vlastníků. 

Když pak Ratboř připadla jako odúmrť králi Václavovi, objevuje se v historických pramenech zmínka o tvrzi v Ratboři. Z ní je ve dnešním zámku zachována část zdiva v jihovýchodním nároží a místnost sklenutá gotickou žebrovou klenbou na střední pilíř tamtéž. 

Po Mikulášovi Wonderbutovi tvrz získává další kutnohorský měšťan Martin Oderin. Když byl vlastníkem, doplatil na neklid své doby. R. 1402 tvrz i vesnici vypálili vojáci uherského krále Zikmunda při obléhání Kutné Hory.

Pak se ve vlastnictví Ratboře vystřídalo několik dalších kutnohorských rodin, ale r. 1469 připadá jako odúmrť králi Jiřímu z Poděbrad. Ten ji ale ještě téhož roku daroval hejtmanovi zámku v Kolíně Janu Hrabaňovi z Přerubenic. Synové tohoto šlechtice sídlili na tvrzi až do konce 15. století. 

V dalším dějinném období se majitelé tvrze rychle střídali.

Zásadním významem, bohužel katastrofickým, se na tvrzi podepsalo období třicetileté války. Tvrz r. 1606 zdědila Kateřina, dcera Václava Voděradského z Hrušova. Její manžel Ondřej Horňatecký z Dobročovic se zúčastnil stavovského povstání. Jakožto poraženému mu byl r. 1622 soudně zkonfiskován majetek, ale „jen“ jedna třetina tvrze. Tu však r. 1626 kupuje zpět, není mu to však nic platné. Neklidná doba pokračovala. R. 1636 tvrz i ves vyplenili Sasové, r. 1639 Švédové. Zpustlý ratbořský statek Kateřina Horňatecká prodává r. 1642 Jindřichovi Kraftovi z Lammersdorfu. Po opravě a střídání dalších majitelů tvrz připojuje ke svému panství Červené Pečky Karel Jáchym Breda. 

Tento vlastník nechal r. 1723 tvrz přestavět do podoby barokního zámku. Část rekonstruované stavby ve východní části ale byla tvořena starým zdivem. Zámek měl obdélníkový půdorys, jedno patro, kryla ho valbová střecha. Stavba z této doby tvoří jižní křídlo dnešního zámku. Majitel ale na zámku nesídlil, bydlel tu jen správce a kanceláře i byty  tu měli úředníci. R. 1734 (jakoby vlastnictví Ratboře stále přinášelo majitelům jen potíže) Jáchym Bred kvůli dluhům panství prodává, a tak se budova na nějakou dobu stává sídlem Marie Karoliny Khevehüllerové. Její syn r. 1793 prodal Ratboř Maxmiliánovi Thurn-Taxisovi. A pak se v průběhu 19. století majitelé střídali tak často, že je ani nebudeme zmiňovat.  

Dějinný zlom nastal až v době průmyslové revoluce. Nová buržoazie  potřebuje zdůraznit svoji společenskou důležitost a kupuje kromě hospodářsky zajímavých podniků také objekty k reprezentaci. Na Kolínsku takovým člověkem byl velkoobchodník Bernard Mandelík. Panství kupuje r. 1890 se zámkem a cukrovarem. Jeho synové Robert, Oto a Ervín přistupují k rozsáhlé obnově zámku v l. 1912 – 15 a ještě předtím v l. 1910 – 13 budují v sousedství vilu, kterou místní zanedlouho začali nazývat Novým zámkem. Na obě zakázky – novostavbu i rekonstrukci - Mandelíkové pozvali přední umělce své doby a především zakladatele české moderny, architekta Jana Kotěru.

Kotěra na Starém zámku nechal k původní budově přistavět nové střední křídlo, které vybíhá k severu. K východní straně byla připojena plošně rozsáhlá veranda. Jen výjimečně byly zachovány gotické interiéry, ostatní byly zcela zmodernizovány. Obytné místnosti byly přesunuty do nově vybudovaného křídla a na jejich bývalých půdorysech vznikla reprezentační hala a schodiště. Nově objevené pozůstatky staré tvrze nechal Kotěra včlenit do moderní architektury. Původní střecha byla ozdobena menšími vikýři. Jen jižní fasáda zůstala téměř beze změn, takže dnešní hlavní dojem při pohledu z ulice na zámek je zřejmý - Kotěra  v podstatě ponechal zámku vnější barokní vzhled. 

Po r. 1945 bylo ve Starém zámku učiliště, od r. 1966 kanceláře místního národního výboru a zdravotní středisko. 

O stavbě si návštěvník může učinit jen malou představu, protože objekt není veřejnosti přístupný. Jedná se o jednopatrovou budovu na půdorysu písmene T s hlavním průčelím obráceným k jihu. Vstupní portál je umístěn v mělkém středním rizalitu, nad nímž se zvedá trojúhelníkovitý štít. Průčelní stěna je členěna pilastry, ostatní stěny jsou hladké. Interiér je dle dostupných informací moderní. 

Majitelem Starého zámku a několika dalších pozemků je Jan Mandelík (stav r. 2019), vlastníkem Nového zámku je jiná, s rodinou nesouvisející osoba. 

Podle: 

Šimek, T. a kol. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy, Svoboda Praha, s. 414