Zámek Doudleby nad Orlicí

V údolí Divoké Orlice ve východních Čechách leží městys Doudleby nad Orlicí. Mohou se chlubit překrásným zámkem, který po celou dobu své historie od 16. století patřil až na přetržku v období totality jedinému šlechtickému rodu. 

Ves Doudleby se písemně připomíná poprvé roku 1259. Tehdy byl jejím majitelem Oldřich z Doudleb. Doudleby byly manstvím potštejnsko-litického panství. Historici totiž vědí, že r. 1495 kníže Jindřich Minsterberský zprostil tehdejšího držitele Doudleb Jana Vrabce z Říček všech manských služeb k Liticím. 

Dcera Jan Vrabce r. 1545 dědictví po otci prodala Václavu Okrouhlickému z Kněnic, který získává i panství Litice a Doudleby k němu připojuje. V tomto roce se také uvádí v Doudlebech tvrz, o níž ale není známo nic bližšího.

R. 1562 kupuje panství Doudleby i panství Litice Mikuláš starší z Bubna. Od té doby používal přídomek "z Litic". Česká vladycká rodina pánů z Bubna se jmenuje podle hradu Buben, jehož zříceninu najdeme asi 20 km západně od Plzně. Ale současně se jméno tohoto šlechtického rodu váže k pražské čtvrti Bubny. Stach z Bubna byl v l. 1388-92 purkrabím na Potštejně. Do panského stavu byli Bubnové povýšeni r. 1629 a roku 1644 získali hraběcí titul. 

Heřman, bratr Mikuláše staršího, koupil r. 1573 městečko Jelení. 

R. 1575 přikupuje Mikuláš starší k původnímu počtu vsí šest další dvě a po dvou částech postupně koupil Žamberk. Sem přesídlil do nově postaveného zámku. Také získává městečko Horní Jelení. 

Doudlebský renesanční zámek si Bubnové postavili jako lovecký a trávili v něm čas pouze v létě. Je to doba renesance, uvolnění, šlechta se z opevněných hradů stěhuje do zámků. V Doudlebech Bubnové ale ještě nechali zámek koncipovat s obrannými prvky. Jeho dvůr s nádhernými arkádami s toskánskými sloupy  je totiž obestavěn stěnami ze všech čtyř stran. Původní dřevěná pavlač byla r. 1630 nahrazena kamenným ochozem a současně byl postaven kamenný vstupní portál. Z pavlače nad arkádami se vchází do místností, v interiéru nejsou žádné chodby. 

Hlavní a zadní průčelí zdobí věžovité rizality, severní průčelí má portál a vjezd, v zadním se nachází zámecké kaple. 

Stěny zámku a dokonce i komíny jsou bohatě zdobeny ornamentálními sgrafity kobercového vzoru.

V historii z rodu Bubnů z Litic vyniklo několik jednotlivců. 

Jan Varlich z Bubna byl r. 1609 zvolen generálem jízdy stavovských vojsk. Roku 1620 po bitvě na Bílé hoře odešel s králem Fridrichem Falckým do zahraničí. Aktivně se zúčastnil jednání s Albrechtem z Valdštejna v případu jeho vystoupení proti císaři. Umírá r. 1636 jako generálmajor nizozemského vojska. 

Jindřich Jan, od r. 1629 první hrabě z rodu, zemřel r. 1653 jako zemský hejtman v Kladsku. 

František Adam, jeho syn, nechal v l. 1670-90 provést na Doudlebech raně barokní úpravy. Budova byla opatřena vysokou střechou s barokními štíty, sgrafita zakryta vrstvou omítky. U hlavní brány vyrostly hospodářské budovy. 

R. 1809 se Bubnové stěhují do Doudleb, protože zámek v Žamberku prodali. Kolem zámku vybudovali rozsáhlý anglický park. Z náboženských důvodů nechali zabílit všechny nástropní malby, protože se jim zdály nekřesťanské, pohanské a morálně závadné. Zámek jim pak patřil až do r. 1948.

Původní sgrafita byla obnovena r. 1886. 

Před 2. světovou válkou Mikuláš Bubna z Litic podepsal prohlášení představitelů české šlechty, které předali prezidentovi Benešovi, v němž vyslovili přání "přejití těchto časů nepokoje a násilí"  a dále skutečnost, že "jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájit."

V protektorátní vládě byl Mikuláš Bubna ministrem zemědělství a lesního hospodářství. Zatímco vláda generála Eliáše byla nacisty rozprášena a sám Eliáš popraven, Mikuláš Bubna válku přežil a po ní se musel zodpovídat u soudu, jak to je možné a dokazoval, že nekolaboroval. Po r. 1948 Adam Bubna se svým otcem Mikulášem emigrovali do Rakouska. Zatímco tatínek se tam oženil a měl ještě dva syny, Adam odešel do Austrálie, odkud se po r. 1989 vrátil. Sourozenci Adam a Eleonora si po restitucích r. 2006 majetek rozdělili. Jediným vlastníkem zámku se stala Eleonora Dujková, rozená z Bubna-Litic. Po její smrti r. 2018 se o zámek stará její syn Petr Dujka. 

O záchranu zámku se ale zasloužili i představitelé komunistického režimu. Nejdříve budova chátrala. Ale když památkáři objevili pod omítkou nástropní malby, tehdejší přestavitelé politické moci se rozhodli k opravě zámku. Umístili do něj muzeum vamberecké krajky. V l. 1958-65 byly odkryty a nákladně zrestaurovány malby. Obsahují neobvyklé mytologické obrazce a emblémy, které v sobě ukrývají hádanky. Ze 14 místností určených ke světským účelům je bez malby jen místnost ve vstupní věži. Autor nebo autoři maleb nejsou známi. Jako předlohy jim sloužily např. ilustrovaná knižní vydání Ovidiových Proměn. Ale využili i knihu Symbola Christiano-Politica od dona Diega Saavedra-Fajarda, státníka a spisovatele z r. 1640, která byla vydána ve španělštině a latině. Do Doudleb ji patrně přivezla první manželka Františka Adama z Bubna Anna Marie z Lamoy, která pocházela z hraběcího španělského rodu. 

Při prohlídce také uvidíte kopii slavného relikviáře sv. Maura, kterou podle originálu z Bečova nad Teplou vyrobili v rámci 4 letého projektu žáci školy z Doudleb. 

Kromě klasické prohlídky můžete v zámecké  zajít i do muzea. V prvním patře je instalována expozice o přírodě, venkovu a tradicích, ve druhém o českém trampingu.  

Otevírací doba, zámek:

IV.-V. So, Ne 10 - 17

VI.-VIII. Út - Ne 9 - 17

IX. Út - Ne 10 - 17

X. So - Ne 10 - 16

Muzeum je otevřeno v podobné době pouze od května do září. 

Základní vstupné: zámek 210 Kč, muzeum 120 Kč (stav r. 2025)

Podle:

Zámek Doudleby nad Orlicí, 20. 8. 2025

Šimek, T: a kol. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy, Svoboda Praha, s. 98